Článek
Zázemí máte v Krakově. Váhal jste, zda se vrátíte do Dynama?
Nebylo to pro mě těžké rozhodování, zájem Budějovic byl velký. Jsem rád, že jsem se mohl vrátit. Musel jsem samozřejmě celou situaci probrat s ženou, ale vždycky jsem hrál tam, kde mě chtěli.
Musel jste vaší polskou manželku přemlouvat?
Ne, vůbec ne. Jen jsme museli všechno promyslet, aby to mělo hlavu a patu. Má svou práci, ty osobní věci nebylo jednoduché vyřešit, ale přemlouvat jsem ji nemusel.
Budete jí moct víc ukázat okolí, kde jste vyrůstal, že?
Jo. Ale ona už Čechy trochu zná z dřívějška, párkrát jsme byli u rodiny, navštívili jsme Prahu, Budějovice. Ví, jak to tu chodí, v tomhle problém nebude.
Jak reagovalo na váš návrat okolí?
Pozitivně. Spousta lidí mi gratulovala a říkala, že zase začne chodit na fotbal. To je hezké. Oprašuji kontakty se známými a kamarády. S někým jsem byl ve spojení víc, s někým míň, ale jsem rád, že si s nimi budu moct sednout a zavzpomínat. Zatím je vše příjemné. Doufám, že nám lidé budou chodit fandit.
Útočník Zdeněk Ondrášek v přípravném zápase v dresu Budějovic.
Vás samotného emoce přepadly?
Vzpomínky se mi pochopitelně vracejí, vybavuji si, co jsem tu prožil. Je to pro mě speciální, pocity jsou krásné. Vidím kluky, se kterými jsem hrál, a oni teď v klubu pracují. Jako například Jirka Kladrubský nebo Zdeněk Křížek. Tohle se mi líbí, vize Budějovic taky. I tohle byly věci, které mé rozhodnutí ovlivnily. Ale musím v sobě ten adrenalin krotit, abych nebláznil. Jsem rok po operaci kolena, všechno je v pořádku, ale musím být obezřetnější. Dřív jsem dělal vše proto, aby byla sranda. Miluju, když se lidi okolo mě smějí. Ale teď musím dělat věci víc s rozumem. Chci zůstat zdravý.
Jak se cítíte po zranění?
Super. Na koleno nemůžu nic říct, zdraví je v pohodě. Samozřejmě ještě musím něco doběhat, přes rok jsem nehrál fotbal. V tréninku jsem sice už pár měsíců, ale zápas je zápas. Věřím však, že žádný problém nenastane a dostanu se do toho.
Smolař kola? Budějovický Lukáš Havel oslabil svůj celek už v první minutě. Debata v pořadu PřímákVideo: Sport.cz
Byla pro vás poslední sezona těžkou psychickou zkouškou?
Stalo se, co se stalo, takhle jsem se k tomu hned postavil. Člověk má při takovém zranění dvě varianty. Může sedět a brečet sám nad sebou, nebo půjde dál a bude makat na tom, aby se vrátil. Většinou to neznamená konec kariéry. Takže těžké, netěžké. Vzal jsem situaci, jak byla, a šel jsem dál. Samozřejmě mě bolelo, když jsem seděl na stadionu, sledoval zápas a nemohl být na hřišti. Ale díky rodině, ženě a přátelům jsem to zvládnul.
Jak proběhlo loučení s Wislou Krakov?
Speciálně, takové to tam pro mě vždy bude, vše mi přirostlo k srdci. Wislu miluju. Ale já se nikdy neloučím. U mě to probíhá vždy ve stylu: na shledanou, uvidíme se. Vždycky se tam budu vracet a chodit na stadion. Nebylo to tak zlé. (úsměv)
Jaký dojem máte z budějovického mužstva?
Zřejmě budou ještě nějací hráči přicházet nebo odcházet, ale kabina je super. V tomto směru je vše pozitivní. Pracuje se na sto procent. Je tu parta, což je důležité. Musíme společně makat, aby to bylo v sezoně co nejlepší.
