Kováč, Baroš a Jarolím po návratu září, zato mladí borci tápou

Absolutní trefou se zdá být angažování Kováče. V Liberci od jeho příchodu prohráli jediné utkání. V lize se zkušeným zadákem klub udržel šestkrát čisté konto a místo sestupových starostí myslí na pohárovou Evropu. „Po odchodu Honzy Nezmara jsme nemohli vybrat lepšího. Fotbalově i charakterově. Jeho přínos je obrovský," rozplývá se Jaroslav Šilhavý, trenér Liberce. Netají, že měl obavy, protože Kováč ve Švýcarsku nehrál pravidelně.

„Byli jsme napjatí, zda naplní očekávání. Říkal jsem si, proč se vrací z velkého světa právě k nám. Ale při prvním rozhovoru mi řekl, abych se nebál, že nebere Liberec jako důchod. A nadšením nakazil i ostatní," lebedí si Šilhavý.

Obdobný efekt má Baroš pro Ostravu a Jarolím pro Mladou Boleslav. První strhává pozornost snahou zachránit Baník, druhý nenápadně táhne tým z města aut do pohárové Evropy. „S Barošem na hřišti se spoluhráči cítí daleko silnější. Jsou sebevědomější. Je vzorem přístupem, prací i regenerací. Mladí pochopili, co dělá fotbalistu profesionálem. Jeho návrat je významný nejen pro Baník, ale pro město i celý region," nepochybuje Martin Pulpit, kouč Baníku.

Naprosto opačné starosti má Petr Rada v pražské Slavii. V zimě přivítal tři navrátilce. Fenin a Gecov jsou v ideálním věku, ale oba prožili bolestný pád. První zazářil na mistrovství světa dvacetiletých v létě 2007. Následně zamířil do Frankfurtu. Po skvostném rozjezdu uvadal, přestoupil do Chotěbuzi, ale probuzení žádné. Naopak po pádu z okna se přiznal k depresím a léčil se. Vše vyvrcholilo odchodem do Slavie. Gecov odešel v létě 2011 z Liberce do Fulhamu, ale vůbec se neprosadil. Belgický Gent byl marnou snahou o restart kariéry.

„Výživná léta mají před sebou, a proto jsem rád, že je Slavia získala," přemítá Rada. Sám zahraniční angažmá okusil. Přes pět sezón hrál v Německu, rok působil v Kanadě. „Podle mého je návrat do Česka správným řešením. Když nehrajete tak dlouho jako kluci, kluby v zahraničí ztratí zájem. Jenže hráči si mnohdy myslí, že liga v Česku nemá úroveň. Plánují, že se snadno rozehrají. Přitom naše soutěž není horší než rakouská, švýcarská či belgická. Nejde to levou zadní, jak si fotbalisté myslí. Konkurence je i v českých klubech. A handicap, který si nesou v podobě vysedávání na lavičce, je veliký. Navíc je pochopitelné, že fanoušci mají na kluky jiné měřítko. Očekávání je vyšší," míní Rada.

Negativních projevů v případě odsunu pohaslých hvězd na lavičku se nebojí. „Hráči obecně nesmí zahořknout. Škodí přeci jen sami sobě. Naopak je třeba spatřovat v situaci motivaci, překonat konkurenta, což je čeká i v zahraničí," je si jistý Rada, že se nejen Fenin či Gecov mohou dočkat druhé šance za hranicemi. „Ale bude to trvat. Rok nebo dva," dumá Rada.

Zatímco jeho posily může hnát vidina dalšího velkého přestupu, nepěkný osud potkal Jaroslava Černého v Českých Budějovicích. Na jihu Čech se před lety odrazil na nejvyšší úroveň. V dresu Dynama si vybojoval angažmá ve Slavii, kde slavil dva mistrovské tituly a byl u historického postupu Pražanů do Ligy mistrů. Okusil i tureckou ligu v Ankaragücu, odkud se oklikou přes Senici vrátil do Budějovic. Jenže narazil.

Naskočil jen do pěti zápasů a putoval na farmu do Strakonic. „Od lednového příchodu se nedostal do formy, v níž může hrát nejvyšší soutěž a týmu pomoci v boji o záchranu," vysvětluje trenér Martin Vozábal cestu třiatřicetiletého borce do třetí ligy.