Mikula, kdo to je? Je lepší být skrytý, směje se obránce po vstupu do Klubu legend

(směje se) Asi ten fanoušek jen tolik nesleduje Liberec…

Tak pravdou to asi je. Moc na sebe neukazuju, tak jsem se mu asi ztratil z očí. Ale mně to nevadí. Podle mě je lepší být trochu skrytý než být furt někde vidět. Mám holt takovou povahu a cítím se tak líp. Nepotřebuju být vidět. Rozhovorům se tak spíš vyhýbám, než abych někde mluvil v médiích.

Možná jo, ale zase bych neřekl, že je to něco super. Prostě jen hraju dlouho, a tak se zápasy nastřádaly. Vždy říkám, že tahle meta je spíš pro rodiče, pro mou ženu a pro lidi, co mě celou kariérou provázeli a podporovali. Jinak to beru tak, že se prakticky nic nestalo. Jen přibyl další zápas. Ale samozřejmě jsem rád, že je to za mnou, protože v kabině furt někdo zmiňoval, ať už to udělám a zaplatím do kasy.

Na mnohonásobně víc. Ale vlastně už si nepamatuju, kolik jsem platil za první gól… Každopádně pro mě to málo není, asi tak. (usměje se)

Ten jo. Hráli jsme s Jihlavou na Bohemce a vím, že jsem byl strašně nervózní. Pak jsem dostal kolem osmdesáté minuty křeče a musel jsem střídat. Bylo to asi fakt z toho, jak jsem byl nervózní. Teď už se tak nenervuji.

Byla a říkala, že ji ukápla i slza. Byla za to ráda. Musela být taky nervózní, jestli to udělám, protože minulý rok v zimě to vypadalo všelijak. Bolelo mě koleno, a tak jsme nevěděli, jestli to ještě půjde. Naštěstí koleno drží, takže se to povedlo.

To je pravda, ovšem ono se nic nezmění. Chleba nebude levnější. Ale je fakt, že když teď šel Rambo hrát někde do Paběnic, někde se o tom psalo tak, že přišel hráč s 298 starty v první lize. Tohle trochu asi ťukne do očí. Ale člověk si to nejspíš uvědomí, až skončí.

Je pravda, že na operaci jsem naštěstí nikdy nebyl a ani jsem nikdy na delší dobu nevypadl. Vždy maximálně na tři čtyři týdny. Prostě nic hrozného. Takže zdraví určitě. A pak stoprocentně taková ta konzistence. Nejsem moc vidět, či nejsem tak dobrý, abych vyčníval. Ale zase taky ne tak špatný, abych vyčníval tím, že jsem špatný. Prostě ten průměr. (směje se)

Je pravda, že vlastně každý půlrok až rok sem na můj post někdo přišel a všechny trenéry jsem musel přesvědčit, abych zase hrál. Jsem rád, že jsem tohle dokázal.

A u něj bylo hned od začátku vidět, jak dobrým trenérem je a že bude mít úspěchy. A dokazuje to ve Slavii i dnes, skoro furt vyhrávají. Po něm přišel trenér Holoubek a ten to tady měl těžké, protože se očekávalo, že bude podobný jako Trpišovský. Ale vydržel jen půl roku.

To byl takový divočák, ale v dobrém. Když mu občas na hřišti přeplo, mohl se uřvat, ale je to dobrý člověk. Jsem rád, že mě trénoval. Když byl v Maďarsku, tak jsme proti sobě často hráli v letní i zimní přípravě a vždy jsme se pozdravili.

Ten mě měl asi nejraději. U něj jsem hrál pořád. (směje se) Podle mě i kdybych hrál špatně, tak by mě podržel. A za něj jsme udělali Evropu, takže to bylo super. Na to určitě vzpomínám rád.

To snad každý. Třeba teď za pana Kováče to bylo tak, že když se prohrálo, tak jsem pak nehrál. Jakmile se zápas nepodařil, byl jsem na střídačce. Určitě se hraje líp, když vám trenér věří, i když se jednou dvakrát zápas nepodaří.

Měl. Ale taky už mám nějaký věk, a to je pak taky rozdíl. Člověk to musí brát jinak. Prostě, jak jsem starší, tak už moje pozice není stejná jako třeba před šesti lety za Hofti, kdy mi bylo dvacet osm. Klub už mě asi taky nikam neprodá a nedostane za mě nějaké peníze… (usměje se) Takže je přirozené, že s věkem pozice oslabuje. Ale když se lámal chleba a rozhodovalo se, jestli prodloužím smlouvu, taky mě tady chtěl.

To je profík. Je vidět, že fotbalem žije. Pod ním jsme tady měli dobré zápasy, ale bohužel nám něco chybělo, abychom udělali evropské poháry. To byla jediná škoda. Ovšem za něj ještě taky nebylo nové vedení, takže každý půlrok přišlo plus minus dvanáct nových hráčů a stejný počet odešel, takže je těžké s tím něco udělat. S novým vedením je konzistence větší, což je určitě výhoda.

Nepochybně nás bude mít detailně nastudované, protože můžu jen zopakovat, že fotbalem žije. Určitě o nás ví úplně všechno. Ale stejně derby pak často sklouzne k něčemu jinému, že tam taktika nehraje až takovou roli.

Občas to bývávalo takové, že to začalo být spíš o emocích než o hezkých akcích. Bude plno. Nějaká taktika ve druhém poločase nebude hrát takovou roli. Kdo bude mít větší srdíčko a kdo za tím víc půjde, tak na tom podle mě bude líp.

V Liberci žiju, ten zápas se vám dostane pod kůži rychle. Ono nejde jen o to, co se děje před derby, ale hlavně po něm. Když se prohraje, je to na talíři dlouho. A stejně tak když se vyhraje. To jste zase oslavovaní. Sice jeden zápas, ale mluví se o něm minimálně dva týdny před a dva týdny po.

Tak k němu by sedělo, že zrovna on psal ten příspěvek z první otázky, kdo že je ten Mikula… (směje se) On má přes tři sta zápasů, a člověk musí být realista. Neprobouzím se s tím, že ho chci předehnat. Zkrátka dokud to půjde, chci hrát. A kdy skončím a kolik zápasů budu mít, teď těžko říci.

Nevím, tuhle otázku dostávám už každý rok. Furt dělám to stejný, chci hrát a kde budu hrát, člověk neví. Ale dokud mě to bude bavit, chtěl bych hrát.

Taky by záleželo, kam a tak. Každopádně nemá cenu se tím každý rok trápit, je to furt stejné. Budu to řešit, až budu muset.

Určitě, chci být trenér, to je jasné. Mám céčko licenci, ale minulý rok jsem začal chodit k U17 a U19, dvakrát týdně. Tenhle týden jsem s nimi po prázdninách zase poprvé. Postupně se do toho takhle dostávám.