Možná je dobře, že nám nikdo nevěří, přemítal před návratem do Liberce sparťanský útočník Kerič

To určitě. Strašně se těším, protože v Liberci jsem prožil skutečně tři krásné roky a mám tam pořád spoustu kamarádů. Třeba mého krajana Renáta Keliče, s nímž se znám už dlouhá léta, neboť pocházíme ze stejného města. Však jsme si před naším vzájemným zápasem dopřáli i společnou rodinnou večeři.

Jasně že i na fotbal řeč přišla, ale všechno probíhalo v pohodě. Bavili jsme se o jiných věcech. Znám se s ním i s jeho rodinou ještě z dob, než jsem přišel do Liberce, takže bylo o čem si povídat.

Liberečáci jsou v pohodě. Nejsou pod takovým tlakem jako my, cítí šanci a chtějí ji využít. Už proto, že ligy nešli s tím, že budou bojovat o první místo. V tom je obrovský rozdíl mezi Libercem a Spartou, protože když my nejsme v tabulce první, bere se to za neúspěch.

Způsobili jsme si to sami, neboť první příčku jsme měli ve svých rukách. Stačilo porazit Příbram... Liberec jen využil příležitost, kterou jsme mu nabídli.

Možná je dobře, že nám nikdo nevěří a všichni favorizují Liberec, třeba se to promění v naši výhodu.

To není jen liberecký duch, protože stejné je to všude, když má přijet Sparta. Ještě když jsem na severu Čech kopal a čekalo nás utkání se Spartou, mysleli jsme celý týden jen na to, jak ji porazit.

Takový je prostě fotbal... Dýchal nám na krk, čekal na příležitost a využil ji. I proto, že hrál v průběhu jara dobře. Pro fotbal a ligu je samozřejmě dobře, že se boj o titul takto zdramatizoval, i když my bychom byli pochopitelně raději, kdybychom měli desetibodový náskok. V libereckém utkání proto musíme udělat vše proto, abychom se alespoň na první příčku vrátili.