Článek
Lze říct k utkání z pohledu Dukly vůbec něco pozitivního?
Výsledek mluví jasně... Takhle se o záchranu nehraje, jsem strašně zklamný, prohráli jsme na celé čáře.
Přitom do 35. minuty bylo utkání vyrovnané.
Jenže potom přišly naše dvě chyby a nakonec je z toho debakl. Vzadu potom vypadáme jako...nechci být sprostý. Vždyť spolu útočíme, spolu bráníme, výsledek nula čtyři je hrozný. Všichni si musejí uvědomit, že hrajeme o první ligu! Nevím, jestli někteří kluci chtějí hrát druhou ligu, já ale ne.
Fotbalisté Dukly, ilustrační foto.
Neobáváte se, že na tým teď padne ještě větší deka? Na jaře jste ze čtyř zápasů uhráli jediný bod.
Bilance není příznivá. V přípravě můžete vyhrát všechny zápasy, jenže liga je o něčem jiném. Ukázala naši tvář. Někdo říká, že jsme hráli dobře, možná ale jen s Baníkem a se Spartou. Přineslo nám to jediný bod. Takhle už to dál nejde. Takhle se o body nebojuje.
Jak z toho ven? Vyříkat si věci v kabině?
Každý se v kabině snaží mluvit a chovat pozitivně. Jenže druhá věc je, ukázat srdce a chytrost na hřišti. Není možné, abychom si v kabině něco řekli, pak přijde zápas, a jeden za druhého nemákne. Bojujeme přece za klub. Přijde mi, že si toto mladí hráči neuvědomují. Bojují přece také za svoji budoucnost.
Jak hráč vašeho naturelu skousává první dva góly Sigmy, kdy vaši spoluhráči nechali soupeře v klidu vystřelil z hranice velkého vápna?
Prvotní přece je, vytlačit útočníka do strany... A druhý gól? Když soupeř naznačí střelu, nemůžete se přece otočit zády. Míč ještě nikdy nikoho nezabil! Dostal jsem tolikrát balonem do obličeje a žiju. Nechci ale rozebírat detaily, jsem frustrovaný jako každý v naší kabině. Pořád prohrávat a dostávat tolik gólů mě ale nebaví. Jsem zvyklý na něco jiného.
