Ve Slavii přišly těžké časy. Poznal jsem novou situaci, říká otevřeně Prekop

Marbella (od našeho zpravodaje) - Prekop je bojovník. „Nejsem typ člověka, který by se po prvním neúspěchu vzdával a volil nějakou lehčí cestu,“ upozorňuje tvrdý útočník, když vypráví o své dosavadní štaci ve Slavii. Mluví klidně, jasně, občas se zasměje. Na soustředění ve Španělsku se dál sžívá s týmem, v sobotu dal v přípravě gól Karlsruhe (1:1) a věří, že na jaře ukáže v červenobílém dresu víc než doposud.

Poznal jsem novou situaci. Přišel jsem do nového prostředí v rozběhnuté sezoně, navíc do mistrovského týmu. Moje role v mužstvu byla trochu odlišná než v předešlých angažmá. Náročné to pro mě bylo víc psychicky než fyzicky.

Přesný návod neexistuje. Musíte se z toho dostat sám. Sebevědomí si musíte stále budovat a nepřipouštět si okolní vlivy. Přeci jen trenéři a realizační tým vás vidí každý den na tréninku. Vědí, co od vás mohou očekávat. Snažil jsem se soustředit na sebe a nevnímat tlak a věci okolo.

Jo. Přišel jsem do mistrovského týmu s nějakými očekáváními, tlak je o mnoho větší. Ale na druhou stranu ho mám rád a snažím se si ho nepřipouštět. Nečtu články, nemám notifikace na zprávy z některých webů, ale samozřejmě vždy se k vám něco donese. Nejde to úplně odfiltrovat. Jsou to názory, ale pro mě je důležité, co si o mně myslí mužstvo a realizační tým v čele s trenérem.

Samozřejmě je to těžké, nejde to lehce. Ale když chcete hrát ve Slavii nebo v jiném špičkovém klubu na vysoké úrovni, musíte se s tím vyrovnat. Pokud ne, dáváte najevo slabost. A já si nemyslím, že bych byl slabý, ať už fyzicky, nebo mentálně. Musím se s tím vypořádat. Za Slavii mohou hrát jen ti nejlepší. Čas ukáže, jak se s tím vyrovnám a jestli mě vše sežere, nebo se s tím popasuji a bude to tak, jak jsme si všichni vysnili, když jsem přicházel.

Jsem takový, jak mě vnímáte vy a možná i širší okolí. Když se podíváte na mou fotbalovou kariéru, nešel jsem vzestupně nahoru. Měl jsem vrcholy a pády. Udělal jsem třeba krok dopředu a pak tři zpátky. Možná to bude znít sobecky, ale vše, co mám a čeho jsem dosáhl, jsem si musel vydobýt sám. Nikdo mi nikdy na růžích neustlal. Možná i proto jsem proti některým věcem obrněný a na podobné situace jsem zvyklý.

Byl jsem v Hradci, kde jsem sletěl dolů, a pak se dostal do Bohemky, kde jsem začal pravidelně hrát a vydobyl si nějakou pozici v týmu. A když jsem se bavil s trenérem Veselým, už tehdy byly nějaké šumy, že jsem pro Slavii zajímavý a že bych se jejím trenérům líbil. Ale nic konkrétního nebylo, nicméně poprvé mi problesklo hlavou, že by mohlo být fajn, kdyby to jednou vyšlo. Pak jsem šel do Baníku, ale věděl jsem, že jsem se do povědomí ve Slavii dostal.

Samozřejmě. Motivace je důležitá. A když máte horší období, tak si na tyhle věci vzpomenete a zase vám dodají chuť.

Trenéři tady mají svou práci na komunikaci hodně založenou. Hrát může jedenáct hráčů a je nás tu třicet. Ze začátku pro mě bylo těžké se s tím vyrovnat. Ale sklopil jsem uši a makal jsem, nic jiného by mi ani nepomohlo. Trenéři se mnou mluvili, popisovali mi situaci. Říkali mi, že tým šlape. Dávali mi za příklad Tomáše Holeše, Tomáše Vlčka a další. Někteří kluci si museli na šanci počkat třeba rok, někteří i déle. Je jen málo hráčů, kteří přijdou do Slavie a mohou hned naskočit.

Jo. S hráči jste sice každý den na tréninku, ale v rozběhnuté sezoně je minimum času na detailnější věci. Někteří kluci už jsou na sebe víc navyknutí, vědí, co mají od sebe čekat. Tohle vám v zápasech pomáhá. Trávím teď s týmem veškerou přípravnou fázi. Věřím, že mi to v adaptaci může jen pomoct. Jsem přesvědčený o tom, že vše bude fajn a že svými výkony pomůžu Slavii k obhajobě titulu.

Když přijdete s nějakou vidinou a cíli a pak nenastupujete, tak máte různé myšlenky. Ale já nejsem typ člověka, který by se po prvním neúspěchu vzdával a volil nějakou lehčí cestu. Uvidíme, co přinese čas.

O útočnících se většinou říká, že jsou sobečtí a koukají jen na sebe, ale dovolím si tvrdit, že všichni máme mezi sebou nadstandardní vztahy. Nikdo nedělá naschvály. Jasně, konkurence tu je, ale ta bude v každém klubu v jakékoliv lize. Vím, že je to klišé, ale právě to konkurenční prostředí vás motivuje a může posouvat dál.

Trenéři se o tom s námi baví, ke konci podzimu bylo pár zápasů, kdy jsme hráli na dva útočníky. Pro mě bude jen dobře, pokud se otevře místo v sestavě, ale vše závisí na aktuální formě, zdravotním stavu, výsledcích, a především na rozhodnutí trenéra.

Na podzim mi dva góly nebyly uznané kvůli ofsajdu. Naštěstí nebyly tak důležité, protože jsme v těch zápasech vedli. Ale spadl by mi trochu kámen ze srdce a možná by opadl trochu tlak, kdybych branku už měl. Věřím však, že můj první ligový gól za Slavii je jen otázkou času, kdy přijde.

Každý gól se počítá, navíc už jsem zmínil ty dva neuznané góly v lize. Takže i teď jsem se jako první podíval na asistenta, jestli nemává. Každá branka útočníka potěší.

To se nedá ani popsat. Vždyť jsem před pěti lety hrál v Česku druhou ligu. Byla doba, kdy mě všichni odepisovali. A teď mohu nastoupit proti Barceloně. Je to pro mě silné. Nejsem fanoušek Barcelony nebo Realu, ale všichni víme, že narazíme na jeden z největších klubů na světě. Je úžasné, že mám možnost nastoupit proti takovým hráčům.

Je to pro mě zadostiučinění. Po celý život máte před sebou mety a cíle, kterých byste chtěl dosáhnout. Před pár lety by mě asi nenapadlo, že bych si mohl někdy zahrát Ligu mistrů, byť v koutku duše jsem to asi maličko měl. Nakonec se mi tenhle sen splnil. Je to krásný příběh.

Dopodrobna. Osud Baníku mi nebyl a není lhostejný. Sledoval jsem skoro každý zápas. Někdy se na to těžko dívalo. S některými kluky jsem byl v kontaktu a situaci jsme rozebírali. Nálada tam nebyla dobrá. Ale do Baníku přišli v zimě kvalitní hráči. Věřím, že po všech změnách se boji o záchranu s přehledem vyhne. Doufám, že Baník bude šlapat.