Článek
„Mám sice jen 172 centimetrů, ale mně by tedy nepřeskočil a hlavou by mi gól nedal. Šel bych mu do těla. Důsledně a zodpovědně. Jenže o něčem takovém si můžu s hráči povídat horem dolem od rána do večera a stejně to není nic platné," stoupal Radovi adrenalin, když si přehrával situace a chyby, jichž se jeho hráči dopouštěli
Nejen tu, po níž Jablonec inkasoval, ale třeba i moment o dvacet minut později, kdy jeho svěřenci nechali hlavičkovat pardubického Davida Hufa podruhé a kdo ví, jak by to s nimi dopadlo nebýt fantastického zákroku gólmana Hanuše.
„Tak zkušený mančaft, jaký máme, by si měl s podobnými situacemi a slibným vývojem střetnutí poradit. Já tady už třeba nebudu, ale oni hrají za Jablonec, a proto musí makat, takhle to dál nejde," děsí zkušeného kouče pohled na tabulku, v níž se Severočeši dál plácají u dna a hrozba baráže je pořád straší. Vždyť ve třech zbývajících kolech hostí doma Zlín a Slavii a na závěr jedou do Ostravy.
Fotbalista Pardubic David Huf se raduje z branky.
„Vidím to špatně. Situaci jsme si ještě víc ztížili," bylo na Radovi patrné, že výkon jeho týmu ho dopálil stejně, jako vulgární urážky dvacetiletého fanouška, s nímž si těsně před přestávkou chtěl jít na tribunu vyřizovat účty.
„Může mi nadávat, křičet, že jsem blbý trenér, ale aby na mě řval, že jsem čur.k, to tedy ne. Měli mě na něho pustit, vylezl bych na tribunu a vyřídil si to s ním," vysvětloval moment, kdy ho pořadatelé zastavili, protože jinak by se do ochozů Ďolíčku nejspíš prodral.
