Článek
„Obrovská škoda, že jsme nezískali ten bod, jsme z toho smutní. Mohl jsem na konci rozhodnout, beru to na sebe,“ přiznal Vorlický.
Sám ale cítil, že mu návrat na ligovou scénu vyšel. „Když se mě ptáte, jestli se pochválím, tak ano, ale jen z toho důvodu, že jsem byl v pondělí v Mnichově na injekci, kde jsem dostal vitaminy do kolena, a potom trénoval až v pátek. Poslední zápas jsem odehrál v březnu, pak byl na operaci v Brně po přátelském utkání. Spousta lidí mě odepsala. Říkal jsem jim, ať mně věří, a nevěřili, Slovácko mi věřilo. Mohl jsem dát na 2:2, ale nepovedlo se mi to, nemám tu herní praxi, ta přijde za nějaké tři čtyři kola,“ přesvědčoval čtyřiadvacetiletý záložník.
Slovácko se doma proti Sigmě dlouho trápilo, však taky v 67. minutě prohrávalo po trefách Lurvinka a Barátha už 0:2. Poslední půlhodina ale patřila právě domácím a to zejména díky Vorlickému, kouzelníkovi s míčem, jehož ale sráží dlouhodobé problémy s kolenem. Ty mu stále dovolují odehrát jen malou část zápasu.
„Věděl jsem, že proti Olomouci budu hrát. Jen jsme s trenérem řešili, kdy. Škoda, že Sigma dala na 2:0, kdyby to bylo jen o gól, mohl mít můj příchod větší vliv. Domluvili jsme se s koučem, že v 75. minutě půjdu do hry a patnáct až dvacet minut s nastavením zvládnu,“ líčil Vorlický.
Chvíli po svém příchodu na hřiště už se dostal do první tutovky, když se přes několik bránících hráčů prokousal k zakončení a protáhl brankáře Sigmy Koutného. Po pěti minutách na trávníku už ke gólu dopomohl.
Na brankové čáře využil zaváhání Ghaliho, který přestal hrát v domnění, že má míč pod kontrolou, balon mu ale Vorlický šikovně vypíchl a přihrál přímo střídajícímu Ndubuisiovi, který snížil na 1:2.
„To je taková moje špička. Obránce si myslí, že ten balon už nemám, ale já si to posunu. Věděl jsem, že to vypouští a buď mě kopne a bude penalta, nebo to dám,“ líčil Vorlický.
Slovácko dál obléhalo šestnáctku bránícího se favorita, který málem prohospodařil dvoubrankový náskok. V posledních vteřinách utkání měl právě Vorlický na kopačce vyrovnání. Bývalý hráč italského Bergama, Slavie nebo Zbrojovky dokázal po dlouhém centru i v krkolomné pozici z voleje nebezpečně zakončit, ale favoritovi zachránil tři body vynikající Koutný.
„Poslední hráč zezadu mě stahoval, ale já bych nikdy nespadl, nejsem takový, že bych si říkal o penaltu. Faul to nebyl. Jak mě chytil, tak mě rozhodil a já ztratil rovnováhu. Musel jsem střílet na bližší tyč a věřím, že za tři nebo čtyři kola bych takovou šanci proměnil. Ale musím ocenit gólmana, byl to těžký balon, ještě jak se to odrazilo od trávníku,“ pochválil Vorlický.
Přes působivou závěrečnou půlhodinu Slovácko prohrálo třetí ze čtyř duelů sezony a má stále jediný bod a krčí se u dna tabulky.
„Chápu, že v českém prostředí se lidi dívají na to, že máme jenom bod za čtyři zápasy, ale je tady nastavená nějaká cesta. Věřím trenérovi, Kácovi i Šumimu (sportovnímu manažerovi Michalu Kadlecovi a řediteli Veliče Šumulikoskimu - pozn.red.), kteří něco nastavili. Nebude to hned a my měli těžký los. Uvnitř kabiny je ale super atmosféra a táhneme za jeden provaz. Je otázka času, kdy budeme sbírat tři body. Pořád je Uherské Hradiště nejmenší město v lize, buďme vděční, že se tu liga vůbec hraje. Nepropadáme panice,“ přidal Vorlický.
Ten vše směřuje k tomu, aby byl schopný nastoupit i do dalších zápasů. „Musíme držet režim tak, abych mohl hrát další týden znova. Nebylo to o tom, kolik odehraju minut teď proti Sigmě, ale z dlouhodobého hlediska,“ uzavřel šikovný záložník.
