Článek
Potíže Slovácka nejlépe ilustrují statistiky. V Pardubicích byl Kameníkův tým především zatažený v hlubokém bloku. Z rychlých brejků se sice dostal k několika zajímavým příležitostem, ofenziva však dál zůstává bezzubá.
„Statistiky bedlivě sledujeme a víme, že nejsou lichotivé,“ přiznal Kameník. „Ofenzivní složku do tréninku zařazujeme, ale zatím se nám nedaří. Spíš hledám řešení v tom, abychom se uvolnili a hráči nebyli tolik svázaní.“
Právě sejmutí tlaku z týmu považuje trenér za klíč. „Nesmíme se k tomu upínat. Řešili jsme to i s kolegy – potřebujeme hráče uvolnit. Sami dobře vědí, že čísla sleduje každý, aby byl zajímavý pro tým, trenéra i případný přestup.“
Slovácko inkasovalo v okamžiku, kdy byl zkušený Vlastimil Daníček ošetřován mimo hřiště a defenziva poprvé a naposledy v utkání povolila. „Dostal tvrdý zásah do stehna a musel za lajnu. V tu chvíli jsme měli reagovat rychleji. Stáhli jsme se, ale míč za obranu nás překvapil. I tak jsme to měli pohlídat rychlejším návratem,“ litoval Kameník.
Trenér Slovácka Jan Kameník
U zakončujícího Tanka chyběl v tu chvíli Blahút, který se nestačil vrátit. „Nepohlídal jsem ho. Měl jsem se zasunout na pravého beka a beru to na sebe. Je to můj gól a mrzí mě to kvůli klukům,“ uznal slovenský křídelník.
Slovácko však nakonec ubránilo remízu a v tabulce zůstává se šesti body na třináctém místě – před Teplicemi, Baníkem Ostrava i posledními Pardubicemi.
„Tlak k trenérskému životu patří. Víme, v jakém klubu pracujeme a chceme, aby Slovácko působilo v lize důstojně. Musíme ocenit i to, že jsme nechali Pardubice za sebou, vstřelili branku a pracovali výborně v defenzivě. To je odrazový můstek do dalších zápasů,“ uzavřel Kameník.
