Hlavní obsah

Trefili jsme se do hráčů, z nichž ani jeden pořádně nehrál, libuje si Liberec zachraňující Kozel

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Liberec

Severočeská mise mu zatím vychází nad očekávání. Kouč Luboš Kozel převzal Liberec na konci srpna s jediným bodem na posledním místě. Za osm kol jich uhrál 16 a na šestou příčku už ztrácí pouhé tři body. „Pomohli nám hráči, kteří na poslední chvíli přišli,“ říká trenér. V rozhovoru pro Sport.cz také popisuje situaci kolem hvězdného Stocha, o oživení Matouška, inspiraci anglickou ligou i o tom, co našel v Liberci a jinde ne.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Trenér Liberce Luboš Kozel v duelu s Olomoucí.

Článek

Slovan jste bral s jasně daným cílem, zachránit ho v první lize. Platí stále?

Určitě. Výsledky jsou skvělé a bodů je asi víc, než jsme si mohli v nějakém růžovém snu představovat. Ale také víme, že kolikrát bylo na hraně, jestli zápas zvládneme. Třikrát jsme rozhodli až v jeho samotném závěru, což je ovšem pro trenéra z mnoha důvodů velmi dobré zjištění.

Nakolik byl klíčový obrat s Mladou Boleslaví, který přinesl první výhru?

Pro mužstvo šlo zatím o nejdůležitější moment, protože z něj spadl obrovský kámen. Strašně dlouho nevyhrálo a najednou zjistilo, že i jen bojovností to také jde. Boleslav má velmi dobré mužstvo a my jsme nebyli ve stavu, že bychom si na ně nějak extra věřili. Chtěli jsme vyhrát, ale první poločas nám ukázal, že herně tak dobří nejsme. Přesto jsme ho v závěru přetočili v náš prospěch, spíš silou vůle.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Theodor Gebre Selassie z Liberce reaguje na dění na hřiští během 13. kola Fortuna ligy.

Souhlasíte, že mnohdy při vás stálo i štěstí?

Štěstí určitě také svou roli hrálo, ale jak se také říká, přeje připraveným. A musím říct, že ve všech případech jsme si za vítězstvím šli v závěru opravdu více než soupeř. Až na zápas v Jablonci, kde při nás opravdu štěstí stálo a výborně zachytal gólman.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Gólman Liberce Milan Knobloch.

Co je podle vás hlavní příčina libereckého vzestupu?

Jednoznačně je pravdou, že nám pomohli hráči, kteří na poslední chvíli přišli. Jsem za ně rád. Nebylo úplně jednoduchý někoho přivést v závěru přestupového okna, kdy možnosti už nejsou bůh ví jaké. Trefili jsme se do hráčů, z nichž v tu chvíli ani jeden pořádně nehrál či měl dlouhou herní pauzu. Minimálně tři ze čtyř se nám podařilo rychle dostat do nějaké formy a fyzického stavu, že byli schopní týmu pomoci. Zvyšujícím se sebevědomím se vedle nich zvedli i výkony hráčů, kteří tady zažili nepovedený start.

Jedním z nich je i Miroslav Stoch, který však opět laboruje se zraněním. Jak to s ním aktuálně vypadá?

Miňo je tím jedním, který zatím neprodal, co v něm je a co od něj očekáváme. Ale z objektivních důvodů. Zvedal se, bohužel přišlo zranění, které ho zase vyřadilo a je otázkou, jaké stopy na něm další pauza po fyzické stránce zanechá. Je to pro něj škoda, pro nás taky.

Jak to nese?

Moc dobře asi ne. Podle původní prognózy mělo jít o otázku jednoho dvou týdnů, dnes jsou to již čtyři. V tomto týdnu však byl na dalším vyšetření znovu a kotník by měl mít v pořádku. Dva dny s námi již naplno trénuje.

Mrzela vás jako trenéra hodně absence takového hráče?

Samozřejmě, s ním jsme určitě silnější a máme více variant. Mrzí mě to i za něj. Měl motivaci dokázat, že na ligu ještě má a myslím, že záblesky tam už i byly.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Matěj Chaluš z Liberce se raduje z gólu, který neměl platit, vpravo je překonaný brankář Hugo Jan Bačkovský z Bohemians.

Naopak nad očekávání se zdají být výkony Crista Tiéhiho. Souhlasíte?

Plechatý, Tiéhi i Júsuf mají pro mužstvo velký význam a výkon týmu všichni tři pozvedli výš. U Tiéhiho jsem hodně rád, že jsme se trefili. Vždy jde o sázku do loterie. Paradoxně týden před mým příchodem do Liberce jsem byl na zápase Dukla-Opava, kde jsem ho viděl live a vůbec se mi nelíbil. Tam byl však jeho výkon výjimkou. Sám mi pak potvrdil, že šlo o jeho nejhorší zápas. U nás však ukázal, proč jsme ho chtěli.

Jaké jsou jeho přednosti?

Jednak umí velmi dobře číst těžiště hry a je strašně silný na míči. Minimálně kazí a nebojí se vzít míč v těžké pozici. Umí si poradit v situacích jeden na jednoho, umí otáčet hru. Má i výborný charakter, je pracovitý a myslím, že v hlavě to má dobře poskládaný. Jsem rád, že vše tady za tak krátkou dobu ukázal. Cítil jsem, že takový hráč tady není a že ho potřebujeme.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Lubomír Tupta z Liberce slaví.

Jak jste spokojen s progresem u Jana Matouška?

Jsme rádi, byť samozřejmě doufám, že od něj ještě uvidíme víc. Potenciál na to jednoznačně má. Hráče s takovými rychlostními předpoklady u nás jen tak nenajdete. U něj dělá hlava 80 procent výkonu, ještě víc než u ostatních. Hned na začátku jsem mu řekl, že ode mě důvěru dostane a že záleží jen na něm. Předtím měl nějaké zdravotní problémy a v takové situaci psychika pak každé i malé zranění zveličí. V tomhle musí porazit nejdříve sám sebe, aby si věřil. V tom u něj vidím obrovský pokrok. Když jsme přišli, v 60. minutě pomalu umíral, teď hrál skoro celý zápas. V tomhle směru se zlepšuje. Pořád však má obrovský prostor, aby mohl být daleko lepší. Jsem ale rád, že je na hřišti už cítit a je nebezpečný. I když se mu spousta věcí nepovede, sálá z něj obrovská snaha a touha.

Vyznáváte kombinační styl fotbalu. Podařilo se vám ho týmu naordinovat podle představ, nebo jste musel v těžké situaci ze svých nároků slevit?

Představa je jedna věc, s jakým týmem pracujete druhá. Určitě jsem nechtěl vše měnit hned od píky. Mužstvo je na nějaký způsob hry složené a nemůžeme chtít, aby hrálo za 14 dnů úplně jinak. Samozřejmě chci hrát konstruktivně, ale někdy je mi podsouvané, že chci mít velké držení balonu. On i fotbal se mění. Dnes ani Guardiola nehraje stejně jako před 5 lety. Nyní rozhoduje efektivita a nebezpečnost. Chci hrát konstruktivně, ale rovněž chci, abychom dokázali vyhodnotit moment, kdy je dobré na nic nečekat. Když jsme se bavili o Honzovi Matouškovi, asi po něm nemůžu chtít, aby si chodil z 90 procent pro míče někam zpátky a kombinoval, když jeho největší síla je úplně v něčem jiném.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Zleva Jakub Fulnek z Bohemians a Christ Tiéhi z Liberce v souboji o míč v rámci 14. kola Fortuna ligy.

Také jste za posledních pět let svou filosofii pozměnil?

O tom to není. Když si vezmu Pavla Vrbu ve Spartě nyní a před 10 lety v Plzni, také si myslím, že je to rozdíl. A musí být, protože fotbal se vyvíjí. Způsob hry, jakým hrála Barcelona před osmi lety, by už dnes neuspěl. Na ní je to krásně vidět. Musíme se koukat na nejlepší mužstva, jakým způsobem hrají a čím jsou úspěšní a nechat se jimi inspirovat.

Čím jste se v posledním roce inspiroval vy?

Nejvíc se dívám na Premier League. Před dvěma lety byl inspirující Liverpool, pořád Manchester City, samozřejmě Chelsea, dnes je velmi úspěšný West Ham na to, jaký má hráče a hraje třeba úplně jinak. Od každého se snažím vzít něco. Na prvním místě bychom však měli chtít hrát fotbal, který rozvíjí hráče a je konstruktivní. Aby to nebyla žádná „bouchaná" a hráči cítili, že hrají fotbal. Zároveň je potřeba hráče naučit přetavit hezkou hru v to, abychom měli třeba 20 zakončení během zápasu. To je asi nejtěžší.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Zleva Jáchym Šíp z Olomouce na snímku s Michaelem Rabušicem z Liberce.

Cítil jste, že po nepovedeném angažmá v Ostravě jste i vy potřeboval svou trenérskou kariéru znovu nakopnout?

Myslím, že tohle zatím žádný úspěch není, jen dílčí. Zatím jsme to nakopli, ale pořád náš počet bodů nestačí ani na záchranu. Furt jsme na začátku. Ale radost mě to jako trenérovi samozřejmě udělalo. Nejvíc mě však nakoplo prostředí tady. Přišel jsem za situace, kdy se vypadlo v poháru ze Zbuzany, Liberec měl jeden bod a vstřelený gól. Přesto jsem ze všech cítil, že věří tomu, že se to změní, zlepší a podaří zvednout. Všichni dělali pro klub a fotbal maximum, což není vždy samozřejmost. Třeba jinde jsem to takhle necítil, tady nemusím někoho k něčemu přemlouvat a nutit. Svým způsobem vám jde tady vše na ruku. A výsledky to jen podpořily.

Těší vás, že jste s Liberec pozvedl prakticky okamžitě, ač máte pověst kouče, jemuž vyhovuje spíš koncepční práce?

Ale že to jde jsem si ověřil už u nároďáku. Podstatné je, jestli hráči chtějí. Abyste je přesvědčil, je daleko jednodušší, když výsledky přijdou okamžitě. Hráči vyhrají, mají prémie, líbí se jim to a věří i věcem, které se do nich snažíte dostat. V nároďáku máte pár srazů, kluky na začátku kariéry máte třeba tři dny v měsíci, a přesto jsme byli schopní to do nějakých zápasů i proti soupeřům z nejsilnějších přenést. Teď jsem třeba za Itálii viděl Scamaccu, který kdysi hrál proti nám. Vzpomněl jsem si, jak na něj hrál za reprezentaci do 19 let v kvalifikaci na EURO Dominik Plechatý a úplně ho vymazal. Tohle mě přesvědčovalo o tom, že opravdu kolikrát stačí málo, aby to hráči dokázali na hřiště přenést.

Foto: Ondřej Hájek, ČTK

Zleva Imad Rondič a Matěj Chaluš z Liberce se radují z gólu.

Přesto, nebojíte se už dalšího přestupního období, které bývá v Liberci turbulentní?

Nebojím. Jsem si vědom, že odchody a příchody jsou tady na denním pořádku a že se mužstvo po každé sezoně obměňuje. Stejně jako toho, že je tady plno hráčů na hostování i hráčů, kterým v létě končí smlouva. Ale věřím tomu, že se na tom pracuje a budeme se snažit vytvořit mužstvo, které by Liberec dostalo zase do takových pozic, kde by podle mě být měl.

Reklama

Související témata: