Článek
Do Teplic jste přijeli týden po vyhroceném domácím duelu s Plzní, o němž se v médiích dlouze diskutovalo. Asi jste měli velkou motivaci.
Osobně jsem tušil, že zápas v Teplicích bude čistý. To se potvrdilo. Rozhodčí pískal dobře, takhle by to mělo vypadat.
Čekali jste po prvním poločase, že si odvezete bod?
Prohrávali jsme 0:2 a řekli jsme si, že už nemáme co ztratit. Snažili jsme se protihráče presovat, ale Tepličtí začali hrát profesorky, a to se jim vymstilo. Počkali jsme si na chyby soupeře, které přišly. Vyrovnali jsme na 2:2. I díky rychlým krajním hráčům a brejkům, v nichž je naše síla.
Jak se vám povedlo zakončit sólo prakticky z poloviny hřiště?
Není to moc příjemné - jít od půlky sám. Váhal jsem, jestli mám zkusit kličku nebo střelu a přemýšlel jsem do poslední chvíle. Když jsem dopadl na zem, myslel jsem, že je to vedle, ale míč skončil v bráně. Byl jsem za to rád (úsměv).
Je bod z Teplic pro Zlín velkou vzpruhou?
Remízu musíme brát. Málokterý tým by tady srovnal z 0:2 na 2:2. Ale někdy taky potřebujeme vyhrát. Jen po bodíku to neuhrajeme.
V čem je zlínské jaro odlišné od úspěšného podzimu?
Kdybychom urvali první jarní zápas se Spartou, byli bychom nahoře. Dostali jsme direkt v Ostravě a od toho se táhne jarní tápání. Hráli jsme hodně zápasů venku, kde jsme nedávali góly, a padla na nás deka.
