Článek
„Samozřejmě, že to je jiné, když odešel takový velikán. Už jsme to v poslední sezóně zažili, Pavel byl zraněný, třeba dva týdny v kuse nebyl v šatně. My starší jsme se ho snažili nahradit, na hřišti nám to fungovalo, věřím, že i kabina bude v pohodě a bude to pokračovat," říká kapitán Viktorie David Limberský.
V závěru oficiální Horváthovy rozlučky zkraje června se s ním vřele objal, oběma ukáply slzy dojetí. Byla v tom i symbolika, Limberský v tomto momentu jakoby převzal od Horvátha pomyslný klíč od kabiny. „Na, teď je tvoje," říkal mu možná očima Horváth.
„Někdo musí být lídr, nemám s tím problém. Nejsem ale taková vůdčí persona jako Pavel, jeho osobnost bude rozmělněná mezi několik nejzkušenějších hráčů," tvrdí Limberský a odkazuje na pomoc Daniela Koláře nebo Václava Procházky.
Pucovat spoluhráče bude stejně jako Horváth
Na hřišti však má s Horváthem leccos společného. Pokud spatří, že někdo z mužstva nejede na plný plyn, okamžitě ho zpucuje. „Tomu, kdo to flákal, Pavel pořádně naložil, dotyčný se většinou zlepšil. V tom jsme si podobní," podotýká Limberský.
Horváth byl ovšem požehnáním nejen pro kabinu, nýbrž i pro trenéry. Dokázal mančaft nabudit nebo patřičně usměrnit bez jejich přičinění. Přitom naprosto spontánně a přirozeně. „Pavel to v příznivou chvíli rozjel sám, nebyla potřeba nic dělat. Bylo cítit, že ten kluk tady je, mužstvo dokázal dostat do pozitivní roviny, před tréninky, před zápasy, při sezeních. Ale že by se to teď rapidně změnilo, to ne. Kluci zdárně převzali štafetu," doplňuje trenér Miroslav Koubek.
Koubek si svolal zkušené
Krátce po zahájení letní přípravy svolal nejzkušenější hráče, kteří zažili úspěšnou plzeňskou pětiletku. A vyložil jim karty na stůl, jak by si představoval jejich reakci na Horváthův odchod. „Nabádal jsem je, aby se pokusili za každou cenu takzvaný horvátovský spirit zachovat, aby ztráta této osobnosti nebyla citelná. Jde o společný úkol, cílem je, aby v šatně zůstalo to plzeňské, to dobré," povídá Koubek.
Byl to právě Horváth, kdo přinesl do kabiny talismana, kterého pro štěstí Viktorie vozil na zápasy evropských pohárů. Konzerva tuňáka v olivovém oleji se tedy „podívala" i do chrámu Barcelony na Camp Nou nebo do mnichovské Allianz Arény. „Nemám informaci, kde nyní je, Pavel ho asi bude mít u sebe. Věřím, že s námi zase bude tuňák v kabině, někoho pověřím, aby ho opatroval. Já bych ho do své tašky totiž radši nedával, měl bych o něj strach," směje se Limberský, pro kterého nebylo jednoduché přijmout Horváthův konec. Společně zažili spoustu nádherných věcí, sedli si fotbalově i lidsky.
Se svým dlouholetým parťákem je však v častém kontaktu přes komunikační kanál WhatsApp. „My Viktoriáni tam píšeme příspěvky, Pavel už nám posílal fotku s píšťalkou, jak jde v Domažlicích na trénink," culí se Limberský. Dokáže se spoluhráči Horváthův spirit v plzeňské kabině udržet?
