Článek
Malý klub, který zkrátka umí vychovávat hráče. Pardubice v posledních letech vyprodukovaly hned několik jmen, která dnes brázdí ligové trávníky: Tomáš Solil, Štěpán Míšek, Vojtěch Sychra či právě Samuel Šimek.
Poslední jmenovaný na sebe upozorňuje především v posledních měsících, kdy se z otloukánka stal jeden z objevů nejvyšší soutěže a opora tlačící tým k pohodlné záchraně.
Vzletná vyjádření z něj nevypáčíte, zůstává pokorný, ale přiznává: „Zažívám nejlepší období kariéry.“
Samueli, vaše jméno v posledních týdnech rezonuje. Hovoří se o vás jako o možné náhradě za Davida Mosese ve Slavii či alternativě k Patriku Hrošovskému v Plzni. Přirovnal byste se k někomu?
Vyloženě mě na první dobrou nikdo nenapadá. Jsem ale soubojový, nevynechám nic. To jsou mé přednosti, kterými se snažím prezentovat.
Napovím vám, že vaše číslo 26 nosil třeba Rodri v začátcích v Manchesteru City.
(Rozesměje se) Jo, to bych bral takové porovnání. Je pravda, že dřív jsem si vyhledával, kdo nosil tohle číslo, a vyskočil na mě Xavi, že to nosil chvíli v Barceloně. Já jsem si ho ale nevybral, bylo mi přiděleno.
V tuhle chvíli byste tedy bral jiné?
Vždy se mi líbila čtrnáctka, ale tu v Pardubicích nosila legenda Honza Jeřábek, takže to asi mám smůlu. Já to však respektuji, protože pro klub udělal hrozně moc, a souhlasím s vyřazením čísla.
Zmínil jste Jeřábka, který je pardubickou legendou. Chtěl byste se jí stát taky?
Určitě vnímám, že mám formu. Mám první sezonu, co se týče výkonnosti, kdy pravidelně nastupuju a v lize jsem se prosadil. Určitě bych chtěl být nadále součástí toho, že se Pardubicím bude dařit. Momentálně jsem rád za možnost tady hrát a udělám všechno pro to, abychom se nadále zvedali.
Zmiňovali jsme slavná jména světového fotbalu, ale kdo je vaším vzorem?
Jsem velký fanoušek Barcelony, ale přiznám se, že obdivuju Luku Modriče.
Docela paradox.
(Rozesměje se) To máte pravdu, ale já ho obdivuji dlouhodobě. Cením si, jak v těchto letech stále hraje, a především jakým způsobem. Taky by se mi líbilo, kdybych ve čtyřiceti hrál podobně.
Pojďme ale zpátky k vám. Ve své průlomové sezoně jste navlékl i kapitánskou pásku. Co to pro vás jako odchovance znamená?
(Zamyslí se) Samozřejmě je to čest. Byla mi přidělena před zápasem s Bohemians. Já jsem hlavně vůbec nevěděl, že by takový moment mohl přijít. Přišel jsem do kabiny a trenér mi ji dal. Přiznám se, že jsem byl překvapený. Mě to hlavně ani nesráží, naopak se cítím na hřišti lépe.
Funkce vám tedy vyhovuje?
(Zasměje se) Už v mládeži jsem dělal kapitána tady v Pardubicích, takže zkušenost s tím mám. Jsem spíš introvertnější typ v kabině, ale na hřišti mě páska motivuje. Mám právo mluvit s rozhodčím, což vás také více dostane do zápasu.
V kabině tedy nejste ten hlasitý?
Jak jsem říkal, tam jsem spíše tišší element. Největší slovo má určitě Vojta Patrák. Na hřišti se ale ze mne stane zvíře a snažím se tým i sebe vyburcovat k co nejlepšímu výkonu. Nesnáším prohrávat. V kabině ale nemám vlohy na to, abych někomu nadával a byl příliš hlasitý.
Zeptám se na aktuální situaci v Pardubicích. Jak moc pomohl příchod majitele Karla Pražáka?
Jednoznačně to byl obrovský posun do budoucnosti. Celé se to tady zprofesionalizovalo. Máme servis, jaký tady nikdy předtím nebyl. Zažil jsem si tady první dvě ligové sezony, kdy jsme byli na Vinici, a nedá se to srovnávat. Neměli jsme pořádnou posilovnu, realizační tým nebyl zdaleka tak velký jako dnes. Teď je to absolutně profesionální prostředí a všem nám to pomáhá.
Zmiňujete první dvě ligové sezony, ale i loňská baráž s Chrudimí musela být pro vás peklem.
(Usměje se) To máte pravdu, byla to pořádná facka. Tři poločasy jsme odehráli dobře a ten poslední byl absolutní výbuch. Byli jsme v panice. Od té doby bych ale řekl, že se udělala tlustá čára, a s příchodem pana Pražáka, Trousila i Bílka je to úplně jinde.
Tým se právě začal zvedat až po příchodu trenéra Trousila. Čím si to vysvětlujete?
Zaprvé se zkvalitnil tým příchodem několika posil. Pod panem Trousilem bych hlavně řekl, že jsme i takticky na velmi vysoké úrovni.
V Pardubicích máte smlouvu ještě na dva roky. Aktuálně se však spekuluje o zájmu Slavie či Plzně o vaše služby. Jak situaci vnímáte?
Upřímně bych podobné zprávy nejraději nečetl. Kamarádi, rodina i cizí lidé mi to však posílají a samozřejmě se ty informace ke mně dostanou. Všichni se mě ptají na můj postoj a já furt říkám, že jsem Pardubák a chci hrát tady. Momentálně tedy svou budoucnost neřeším.
Dokážete si představit, že byste odešel ze svého domovského klubu zadarmo až po vypršení kontraktu?
To je těžké říct, vždy záleží na situaci. Když jsme zmiňovali Vojtu Sychru a jeho odchod, tak nemůžu a ani nechci říct, že by udělal něco špatně vůči Pardubicím. Prostě se chtěl posunout, nikdy nezažil prostředí jiného klubu. Když se ale opravdu nad tou otázkou zamyslím, tak bych nedokázal odejít zadarmo, určitě ne.
V prvním zápase na jaře vás vychvaloval trenér Trpišovský před novináři. Přišel i za vámi osobně?
(Zasměje se) To jsem nezaznamenal. Samozřejmě jsem to ale potom četl. Jsou to pozitivní zprávy, tak to vám vždy udělá radost. Jen to musím potvrzovat dál.
A co s vámi dělá kritika?
Spíše se snažím najít si na tom něco pozitivního. Nějakou kritiku už jsem v kariéře taky zaznamenal, ale spíše se to snažím vždy vytěsnit. Nesmí se stát, že by mě to nějakým způsobem mělo ovlivnit.
Měl byste nějakou preferenci, případně kam zamířit? Jestli Slavia, Sparta či Plzeň.
To asi ne. Vždy bylo mým snem hrát v zahraničí. Stále to mám jako cíl. Víc bych to asi nerozebíral.
Takže tu Barcelonu?
(Rozesměje se) Někde u moře by to bylo fajn.
Mohly by vás tam dostat i vaše skvěle kopané standardky. Souhlasíte?
Vnímám to jako svoji silnou stránku, v tom se shodneme. Chodím si po tréninku ještě postavit míč a čtyřikrát si to jdu alespoň zkusit. Standardky kopu už od dorostu a jsem rád, že tím občas můžu klukům pomoct.
Dlouhodobě vás experti za zahrávání standardních situací chválí, avšak v číslech patříte v této statistice jako tým mezi nejhorší. Čím to?
To je dobrá otázka. Vždy mi přijde, že bránu ohrozíme, ale chybí nám něco. Buď je to tyč, nebo to gólman zázračně vytáhne. Je fakt, že kdyby z toho kluci dávali góly, měl bych víc asistencí, tak si asi s nimi o tom ještě promluvím. Je ale možné, že i já bych to měl kopat do lepšího místa. Snad se v této statistice zvedneme.
Skvělou kopací techniku jste ukázal především v zápase se Spartou, kdy jste dal svůj první ligový gól. Souhlasíte?
Přiznávám, že to byl asi nejlepší zážitek. Kde jinde dát gól než na Letné, a především pak vůbec první v lize. Jsem za to obrovsky rád. A zpětná vazba poté byla neuvěřitelná. Psalo mi spoustu lidí, které ani neznám, a nestíhal jsem odpovídat.
Jak vůbec zvládáte právě popularitu, respektive spojení života profesionálního sportovce s osobním životem?
Na to se těžko odpovídá, ale zatím to neberu tak, že bych byl nějak populární. Fotbalem ale žiju. Koukám na zápasy Ligy mistrů i jiné evropské soutěže. Od fotbalu si vlastně dokážu odpočinout až týden po skončení ligy, kdy máme volno. Snažím se pak vytěsnit míč ze svého života.
Je vám třiadvacet let, jak to máte se studiem mimo fotbal?
Studoval jsem sportovní management, ze kterého mám maturitu. Momentálně nestuduji, ale snažím se zdokonalovat v angličtině. Je to takové moje odreagování od fotbalu.
Zmínil jste sportovní management. Sledujete s větším zájmem práci Jiřího Bílka či dalších manažerů?
Tento obor by mě jednou určitě zajímal. Je to sice brzy, ale dokážu si představit, že bych zůstal po kariéře u fotbalu. Do práce pana Bílka bohužel moc nevidím, ale snažím se koukat alespoň zpovzdálí.
