Život na Kypru je krásný, ale fanoušci Baníku mi chybí, říká Nemanja Kuzmanovič

O víkendu se 34letý ofenzivní hráč na skok vrátil do Ostravy, navštívil ligový souboj Baníku s Pardubicemi a dostalo se mu bouřlivého přivítání. Část zápasu, které skončilo remízou 1:1 pak sledoval jako pravý kotelník z tribuny v davu ostravských chacharů.

„Byl to momentální nápad. Ještě jsem v baníkovském kotli nebyl a možná už by se mi to ani nepoštěstilo vidět Baník z této perspektivy. Dal jsem si klukama pár chorálů a poděkoval jsem jim za ty čtyři a půl roku, co mě podporovali. Byl to hodně emotivní den,“ svěřoval se Kuzmanovič, jenž si našel čas na rozhovor pro Sport.cz v neděli krátce poté, co jeho kamarád žokej Marek Stromský doběhl s koněm Star třetí na Velké pardubické.

Právě, že ne. Od rána jsem na to myslel a stejně jsem na to zapomněl. S Markem Stromským se velmi dobře známe, protože on je ze Štěpánkovic, kde jsem poté, co jsem přestoupil do Opavy, rok bydlel. Občas si zavoláme, píšeme si a vím, že se na Velkou pardubickou zase těšil. Vždycky na něj koukám a přeju mu, aby ji konečně vyhrál. I když on ji vlastně už dvakrát vyhrál, ale v obou případech o prvenství přišel (V roce 2008 s koněm Amant Gris byl diskvalifikován kvůli nedodržení trasy, v roce 2015 projel první cílem v sedle Nikase, který ale neprošel dopinkovou kontrolou - pozn. aut.).

Berou, hodně. Můj děda, tátův táta měl koně. Vždycky mi říkal, že na mě všechno přepíše, lesy i pozemky, pokud budu žokejem. To nevyšlo, ale láska ke koním mi zůstala.

Když jsem z klubu odcházel, tak jsme se domlouvali, že až mi to časově vyjde, tak bych na nějaký zápas přijel. Byl jsem v kontaktu i s fanoušky, kteří mi také říkali, že by se se mnou chtěli rozloučit při zápase. Tak to vzniklo. V té první repre pauze to nevyšlo, tak jsem přijel až teď. Sice jsme v pátek ještě hráli, ale stihl jsem to a bylo to bezva.

Moc z toho místa vidět nejde (smích). Městský stadion má tu atletickou dráhu a k druhé brance je to tak daleko, že pomalu není vidět, kdo má jaké číslo na dresu. Ale bylo to krásné, když kotel zpíval a byl jsem přímo u toho. Trochu to znám, jako malý kluk jsem párkrát byl v kotli Červené hvězdy Bělehrad.

Ne, že bych to tehdy nesl nějak těžce, spíše mi vadil ten způsob, jakým k ukončení smlouvy došlo. Myslím, že na konci minulé sezony byl čas si sednout, popovídat si, říct normálně, jak se věci mají. Já se tím netrápím, jen jsem potřeboval pár dní, abych se z toho otřepal. Ale pak jsem si řekl, že něco končí a něco nového přijde. Na život se koukám vždycky pozitivně a neznám jiný směr, než dopředu. Tím se řídím celý život. Jo, vzalo mě to hodně a vím, že fanoušci Baníku mi budou scházet. Naši fanoušci jsou skvělí a umí udělat fantastickou kulisu.

Jo, samozřejmě. My jsme celá rodina Baníkovci. Malý Luka (7 let) miluje Baník, manželka fotbal taky sleduje, jen dcerka Sára (6 měsíců) z toho ještě nemá rozum. Koukám na Kypru na každý zápas. I na béčko, to mi vychází časově ještě líp než utkání áčka, tam se to kříží s našimi v lize. Pak si to pouštím zpětně, ale na béčko dopoledne koukám živě. Pořád sleduju, co se v Baníku děje, sleduju i výsledky akademie. Jo, jsem Baníkovec.

Plánujeme se vrátit do Ostravy, kde bydlíme už devět let nebo možná i déle, máme tady zázemí. Předpokládám, že až skončím na Kypru, tak ukončím i hráčskou kariéru a pokud by vyšlo vrátit se pak nějakým způsobem i do Baníku, tak by to bylo skvělé. Plánuju zůstat u fotbalu a moc rád bych svou budoucnost znovu spojil s klubem, v němž jsem skoro pět let hrál ligu.

Určitě ano, ale v Opavě jsem se cítil taky moc dobře. Byl jsem tam stejně dlouho jako teď v Baníku čtyři a půl roku. Já to říkal už v době, kdy jsem z Opavy do Ostravy přestupoval, že mi ty hezké vzpomínky zůstanou. Postoupili jsme do ligy, hráli jsme finále poháru. Byla to fajn doba a pořád jsem s těmi kluky, se kterými jsem tam hrál, kamarád. Baník je ale Baník. Je to věhlasnější klub, největší v regionu. Člověk si ho rychle zamiluje. Dneska se cítím jako Baníkovec, ale na Opavu vzpomínám taky v hezkém.

Byl jsem v Opavě v době, kdy se ta, až nenávist stupňovala. Bylo to asi tím, že Baník tehdy sestoupil a kluby se potkávaly. Docela mě to překvapilo a zajímalo mě, zda to trvá dlouho. Překvapilo mě, že v minulosti si fanoušci obou klubů snad dokonce přáli a fandili si navzájem. Ve chvíli, kdy Baník spadl se to ale vyhrotilo a vrcholilo to tím mým přestupem. Bylo to tehdy v Opavě velký problém. Pak ale odešli i další (Smola, Svozil) a tím se to možná trochu otupilo. I když ta rivalita tam asi bude pořád.

Bydleli jsme v centru Opavy a když jsem tam tehdy parkovával s baníkovským autem, tak některé pohledy byly hodně ostré (smích). Až jsem si říkal, co se děje, přece jsem nikoho nezabil. Ale časem to opadlo.

Bohužel jen naskakuju, netuším, kde je problém. Trenér mě utvrzuje v tom, že si mě vybrali jako jedničku na ten post a cítil jsem obrovský zájem. Proto moc nerozumím tomu, proč nehraju. V přátelácích, které jsme odehráli, jsem hrál docela dobře a ani konkurence v týmu není nijak příliš velká. Jsou tam docela velké rozdíly mezi místními a cizinci. Fakt nevím, v čem je chyba. Trenér mi řekl, že mi chce dát čas, pořád mě chválí. Možná to může být tím, že jsme odehráli super zápasy a nechce do toho moc sahat. Ale já bych chtěl mít samozřejmě větší vytížení a uvidíme, co bude v blízké budoucnosti.

A to je to hezké, co mi konec v Baníku přinesl. Mohli jsme zůstat v Česku, ale řekli jsme si, že to zkusíme jinde. Na Kypru se nám líbilo už když jsme tam byli na dovolené a napadaly nás myšlenky na to si tam pořídit nějakou nemovitost a tak podobně. I to byl důvod, proč jsme na Kypr teď šli. Život je tam krásný, když je čas, tak si zajdeme na pláž. A musím přiznat, že toho času teď mám mnohem více, protože na Kypru se dvoufázově úplně netrénuje. Žádný společný pobyt v hotelu před zápasem taky neexistuje, protože nejvzdálenější soupeř je hodinu a půl daleko. Je to takové zvláštní, že mám hodně času, ale na to si rychle člověk zvykne. Trávíme ho hodně na pláži, z toho pohledu jsme hodně spokojení. I když, kachničku se zelím jako v Ostravě si tam k nedělnímu obědu nedáme.