Článek
Jeho příběh je tuze zajímavý. Po škole pracoval pro Radiožurnál Sport, během toho se vzdělával a trénoval mládežníky. Až se během dvou let z kouče sedmnáctiletých kluků stal druhým nejmladším hlavním trenérem v historii druhé ligy se dvěma a více zápasy. „Zjistil jsem, jaké je to být pod opravdovým tlakem,“ přiznává v otevřeném rozhovoru Mathauser.
Zaskočilo vás odvolání? Byly nějaké signály, že by k němu mohlo dojít?
Částečně mě to překvapilo. Nechci říct, že by se objevovaly nějaké náznaky, ale před zápasem jsme se bavili o tom, že potřebujeme vyhrát. Nevnímal jsem to však tak, že jsme pod tlakem a případná ztráta bodů bude znamenat můj konec. Překvapilo mě také, že rozhodnutí přišlo hned po zápase. Zároveň chci říct, že ho plně respektuji a vůči klubu necítím žádnou zášť. Jednání bylo korektní. Sportovní ředitel mi rozhodnutí oznámil a dostal jsem možnost se s kluky ještě na místě rozloučit. Vím, že podobné odchody bývají někdy ostřejší, ale v tomto ohledu proběhlo všechno v pořádku.
Z mého pohledu je to o to zvláštnější, že k tomu došlo hned po repre pauze. Podobné změny se běžně dělají před, aby měl nový kouč čas.
V týdnu, kdy byla repre pauza, jsme si s vedením nastavovali koncepci směrování klubu. I proto mě to trošku překvapilo. Času jsme tam nestrávili málo, myšlenek a nápadů, kterých jsme tam tomu všichni věnovali, bylo poměrně dost. I v tomhle směru tomu moc nerozumím. Ale znovu opakuji, majitelé za tím vidí nějakou cestu, a to je potřeba akceptovat.
Skončil s vámi také zbytek realizačního týmu?
Odvolaný jsem byl pouze já. Vůbec nevím, jaká teď bude situace, to je otázka spíše na sportovního ředitele.
To je podobné, jako když končil David Jarolím (kvůli cestování). Tehdy také skončil pouze hlavní trenér a tým jste tehdy přebral. Jaké to bylo období?
Hodně turbulentní. Z ničeho nic se to takhle přepnulo a ze mě se stal hlavní trenér. Všechny povinnosti a veškerá komunikace s hráči spadla na mě. Navíc to bylo týden, dva před začátkem přípravy, takže strašně krátká doba na to cokoliv nastavit. Myslím si, že jsme to v rámci možností zvládli. Zároveň to bylo příjemné období, byť to byl nějaký stres a hodně práce, tak jsem si každý den užíval.
Byl jste hned nastavený tak, že šanci přijmete? Přeci jenom mezi asistentem a hlavním trenérem je velký rozdíl.
O to víc mezi asistentem ve 3. lize a hlavním trenérem v profesionální soutěži. Rovnou, když zaznělo, že by tahle možnost byla, tak sám jsem říkal, že si na to věřím, že jsem připravený roli převzít. A že udělám všechno, abychom byli úspěšní, takže jsem neváhal.
Předtím jste byl pouze u mládeže, jak velký to byl skok?
Je to úplně jiná práce. Za sebe říkám, že jsem trefil to, jak s hráči komunikovat. Uvědomoval jsem si rozdíly. Hráči mi strašně pomáhali. Od začátku, ať už jako hlavní, nebo jako asistent jsem to měl nastavené tak, že jsme se otevřeně bavili o všech věcech. Takže když se hráčům něco nelíbilo a měli konstruktivní kritiku, tak jsem si ji rád vyslechl a reagoval na ni. Byly tam nějaké situace, kdy jsem nevhodně zvolil komunikační techniku, ze začátku jsem to vylaďoval. I tím, jak byli hráči charakterově super nastavení, tak mi strašně pomohli.
Problém tedy v kabině nebyl? Řada hráčů byla starších…
Ne, problémy nebyly. Když se vrátím ke konci, každý trenér je zklamaný, když ho vyhodí. Objektivní důvody jsou výsledek, na to nemůže člověk říct půl slova. Myslím si, že jsme jako realizační tým i hráči odváděli maximum. V současném stavu týmu, v kombinaci s tím, jaká byla příprava, podle mě aktuální pozice odpovídá síle týmu. To není nic proti hráčům, je to o tom, že jsme měli tři týdny přípravy proti třetiligovým týmům. V kádru je 90 % hráčů, co minulou sezonu hráli třetí ligu nebo nehráli fotbal. To se prostě za dva měsíce nedá nakopnout. Proto už jsem dříve říkal, že tým potřebuje čas a já věřím tomu, že na jaře bude výborný.
Před několika lety jsme se v Ďolíčku potkali jako kolegové, novináři. Jak se během tak krátké doby stane člověk profi trenérem ve druhé lize?
Během novinařiny jsem trénoval. Nejdřív to bylo na Admiře v U17, pak na Tempu v U17 a U19, následně přišla nabídka jít trénovat na Slavii dorostenky. Na Admiře i Tempu jsem to ještě kombinoval s prací, tehdy by se člověk ještě neuživil, byl to takový příjemný přivýdělek. Na Slavii už první výplatová složka byla taková, že se to blížilo. Následně nastal zlomový moment, kdy jsem se stal šéftrenérem celé dívčí akademie. A v ten moment už jsem se tím mohl živit, a tak jsem skončil v rádiu.
Několik měsíců na to přišla nabídka od Davida (Jarolíma) jít s ním do Lípy do ČFL, což jsem přijal. A když David skončil, tak mi vedení dalo důvěru a stal jsem se hlavním trenérem. Tohle všechno se stalo během dvou let. Rok dozadu jsem odcházel od holek do České Lípy, během dalšího roku jsem se dostal od asistenta v ČFL až na hlavního ve druhé lize.
To je raketový vzestup. Musel jste se někdy štípnout, abyste tomu uvěřil?
Já si toho především hodně vážím. Je to pro mě i zpětná vazba mojí práce, protože věřím, že pokud bych nepracoval dobře, tak by mi tu šanci nikdo nedal. Zároveň fotbalu jsem obětoval a stále obětuji strašně moc. Věřím, že tvrdá práce přináší ovoce. Pokud chce být člověk úspěšný v jakémkoliv oboru, jinak než dřinou toho nedosáhne. Neberu to tak, že mi teď skončilo jedno angažmá a já končím. Beru to tak, že si z toho odnáším strašně moc zkušeností. Zjistil jsem, jaké je to být pod opravdovým tlakem, což jsem do teď nezažil. Mám pocit, že ho zvládám, že se nemění moje vzorce chování, když se nedaří. Jenom mě to utvrdilo v tom, že tohle je to, kudy chci směřovat a kde se chci udržet.
Co máte teď v plánu? Vzdělávání, odpočinek?
Aktuálně mám áčkovou licenci, rád bych na profi, ale ta se bude otvírat až příští rok, takže budu muset počkat. Budu se vzdělávat v rámci nějakého sebevzdělávání. Pořád chci hodně jezdit na fotbaly, což jsem dělal i teď, takže žádná velká změna, akorát si budu moct dovolit i nějaké vložené okolo uprostřed týdne. Taky si trošku odpočinu. Pokud by ale přišla nabídka, která by mi dávala smysl, tak jsem připravený od zítra začít trénovat. Elán a chuť mám obrovskou.
Máte už případně složený realizační tým pro nové angažmá?
Nějaké lidi, se kterými bych chtěl spolupracovat, už vytipované mám. Je to trošku složitější v tom, že v českém prostředí ti ne úplně všude povolí vzít si s sebou kompletní realizák. Nějaká jména ale mám, jsou to lidi, kterých si nesmírně vážím a oceňuji jejich práci. Pokud mi je někdo neukradne, což by mě nepřekvapilo, protože jsou opravdu dobří, tak doufám, že jednou budeme mít možnost spolupracovat a nějaký tým vést.
Vím také o vás, že když máte volno, tak si jdete zahrát 9. ligu za Veleň. Jak jste to kombinoval s životem profi trenéra?
Měl jsem to nastavené tak, že když jsem neměl žádné pracovní povinnosti, tak jsem přišel. Vzhledem k tomu, že jsem ale hodně chodil i na zápasy soupeřů, tak jsem první zápas odehrál až někdy před dvěma týdny. Nejdřív práce a pak zábava. Hrozně dobře si tam odpočinu, uvolním hlavu a jen tak si zahraju.
