Definitivní konec. Italská legenda ve 45 letech pověsila kopačky na hřebík

Už ve svém prvním startu mezi profesionály Buffon tehdy ještě coby teenager ukázal, že jeho jméno se vyplatí udržet v paměti. Vždyť v dresu Parmy udržel na uzdě střelce hvězdami nabitého AC Milán (0:0)... „Nikdy jsem neviděl žádného debutanta vyzařovat takovou osobností a kvalitou," vzpomínal obdivně po čase legendární brankář a jeho krajan Dino Zoff.

Ale Buffonovy schopnosti byly zřetelné i ostatním. Po 168 utkáních v Parmě a zisku double v sezóně 1998/1999 (domácí pohár plus Pohár UEFA) se v červenci 2001 stěhoval do svého osudového Juventusu Turín. A právě s italským gigantem většinu fotbalového života spojil. Branku Juve hájil ve dvou obdobích – nejprve až do roku 2018, kdy si na jednu sezonu odskočil do Paris Saint-Germain. Mezi lety 2019 a 2021 pak opět působil v Juventusu, načež si vrátil uzavřít svoji cestu zelenými trávníky zpět do Parmy, odkud se do velkého fotbalového světa odrazil. A i když poslední kontrakt by Buffonovi doběhl ke konci až příští rok a existoval o něj zájem ze Saúdské Arábie, jeden z nejlepších brankářů moderní doby se i tak rozhodl dát světu profesionální kopané sbohem.

Smutnit, nebo spíše se slzou v oku dojatě vzpomínat, budou na svoji někdejší oporu hlavně fanoušci Juventusu. Těm se vryl do paměti nejen tím, že jako jeden z mála tehdejších hráčů (včetně například Pavla Nedvěda) neopustil klub ani v roce 2006, kdy kvůli korupční aféře sestoupil do druhé ligy. Stará dáma si bude Buffona pamatovat hlavně coby rekordmana v počtu získaných mistrovských titulů (10, více než kterýkoliv jiný hráč v Serii A). Navíc existuje pouze jediný fotbalista, jenž překonal jeho 685 startů v barvách Juve. O rovnou dvacítku Buffona trumfnul Alessandro del Piero, jeho bývalý spoluhráč.

Pohár pro vítěze ligy pozvedl Buffon na hlavu i v Paříži, která byla jeho premiérovým i derniérovým zahraničním angažmá. Možná, že motivací k přesunu do francouzské metropole mu tehdy byla touha konečně potěžkat ušatý pohár pro vítěze Ligy mistrů, jenže marná sláva. Tahle trofej gólmanovi, jemuž v domovské zemi přezdívají Superman, prostě nebyla souzena. Jeho maximem z milionářské soutěže tak navždy zůstanou stříbrné medaile z let 2003, 2015 a 2017.

Jenže co nebesa nedopřála Buffonovi v nejprestižnější klubové soutěži, to mu vynahradila v reprezentačním dresu. Vždyť ještě dnes, když se v Itálii dotknete tématu Mistrovství světa z roku 2006, naskočí tamním fotbalovým fandům husí kůže. Mužstvo, v jehož brance plnil Buffon roli neotřesitelné jedničky, tehdy dokráčelo až do finále, kde po bitvě proti Zidaneho Francii (1:1, 5:3 po pen.) domů dovezlo historicky čtvrté zlato.

Nejen proto na Buffona v Itálii asi nikdy nezapomenou. Kam povedou jeho budoucí kroky ještě zdaleka není jisté, média spekulují o tom, že mu byla nabídnuta jakási role u A-týmu reprezentace. A vzhledem k tomu, že pro Buffona byla Squadra Azzura vždy prioritou, což dokazuje i jeho rekordních 176 utkání za národní tým, by klidně mohlo jít o podobně ideální volbu, jakou byl on sám po dobu své bohaté, osmadvacet let trvající brankářské kariéry.