Třinec mě vždy lákal, chci tady navázat na tátovu stopu, říká obránce Jakub Galvas

Už jste se v Třinci rozkoukal, nebo jste si jen připomněl to, co jste z dětství znal?

Prostředí je perfektní, každý tu má všechno, co potřebuje. Je pravda, že jsem místní prostředí trošku znal díky tátovi, který tu hrával. Takže jsem věděl, kde co je. Cítím se tu dobře.

Táta Lukáš v klubu pět let odehrál, je tady jeho „duch“ stále znát?

Jo, někde tady asi pobíhá (smích). Samozřejmě, táta tady nějakou stopu zanechal a já na něj chci navázat. A přidat k tomu něco navíc.

Tím něčím by měl být titul, který táta s Třincem nezískal?

Tátovi jsem titul hodně přál, bohužel to nedopadlo. Moc rád bych mu ho někdy přivezl ukázat já.

Když váš otec přišel do Třince, bylo vám třináct let, vybavíte si nějaké vzpomínky?

Pamatuji si ještě i starou halu. Já tady jako mladý i měsíc trénoval, pokoušel jsem se zapojit do mládežnického týmu Ocelářů, ale v Olomouci mi dali šanci hrát o rok dřív za starší. Takže jsem skončil tam. Jako nejvýraznější vzpomínka mi ale naskočí prohrané finále a sedmý zápas v roce 2015 s Litvínovem.

Proč jste si po sezoně ve Švédsku vybral zrovna Třinec?

Kontakt s Třincem byl dlouhodobý. Už před šesti lety, když jsem odcházel do Finska, tady o mě byl zájem. Třinec mě vždycky lákal, hrál tu táta, znal jsem to tady. Je to špičkový tým s nejvyššími ambicemi. Říkal jsem si, že bych fakt strašně rád byl jednou v takovém týmu. Po sezoně to vypadalo, že zůstanu ve Švédsku, měl jsem nějaké nabídky. Čím dál víc mě ale lákal Třinec, vrtalo mi to hlavou. Ambice jsou tady nejvyšší, což mi třeba v Malmö trošku chybělo. Znám i trenéry Motáka i Žabku. Všechno do sebe zapadalo a vnímám to tak, že je to pro mě nejlepší možná cesta. Máme i malého syna, roli hrály i rodinné věci.

Vnímáte to i tak, že návrat do extraligy vám může znovu otevřít dveře do národního týmu?

Může být, budu víc na očích. Uvidíme, budu se snažit, jak to nejlíp půjde a když přijde pozvánka, budu rád.

Hrával jste v zámoří, ve Finsku, ve Švédsku, co vám dalo šest roků v zahraničí?

Věřím, že můj hokej bude i díky tomu vyspělejší. Že už třeba tolik nepanikařím. Bude to pro mě velká výzva, určitě mi tady nikdo nedá nic zadarmo, těším se.

Zmínil jste syna. Co myslíte, setkáte se jednou v lize, jak se to povedlo vám s tátou?

To nevím (smích). Je mu teprve rok a půl, takže uvidíme, jestli ho bude hokej vůbec bavit. Nebudu ho nutit, ale samozřejmě mu všechno ukážu a provedu ho. A časem uvidíme.

V Liberci hraje váš mladší bratr Tomáš, budou to pikantní souboje?

Určitě! I pro Feryho Musila (Davida), taky má v Liberci bráchu (Adama). Bude to speciální pro nás oba.

Zahrál jste si někdy proti bráchovi?

Ne, Tomáš udělal ohromný progres, takže bude zajímavé ho vidět na ledě v týmu soupeře. Už se na to těším.