Článek
„Neexistuje pochopitelně žádný mustr, jak vychovat Modriče či Rakitiče. Nicméně je jasné, že nás čeká dlouhá cesta," krčí rameny Antonín Plachý. Muž, který pozoroval fotbalovou reprezentaci Chorvatska několik měsíců a připravoval před vzájemným zápasem ve Francii podklady o fotbalovém sokovi od Jadranu pro trenéra české fotbalové reprezentace Pavla Vrbu a má tudíž dokonale zmáknutý i osud dvou největších hvězd z Realu Madrid, respektive Barcelony.
„Pominu genetické založení, protože bych jen spekuloval. Ale jeden ze zásadních rozdílů je v tom, že Chorvaté jsou jako národ hravější než Češi. Nikdy nezakazují dětem, aby si hráli s míčem. A když někdo zkazí sto kliček, jsou šťastní, že se o ně pokusil a pobídnou ho ke stoprvní. U nás je vyžadován týmový výkon dříve, než je nutné," míní Plachý. „Fanoušci u Chorvatů vidí klid a rozvahu hvězd v reprezentaci, jenže rozdíly jsou poznat už v nižších věkových kategoriích."
Dalším faktorem jsou povahové rysy. „Je to patrné při dovolené, na kterou mnozí Češi do Chorvatska míří. Tamní klučinové jsou uvolnění. S každým si okamžitě tykají, všechno je v pohodě. Děti přijdou do styku s Rakušany, Němci, Italy i dalšími národy. A pak si řeknou: jsme světoví, jsme dobří. A to se pochopitelně projevuje i na hřišti," vysvětluje Plachý.
Navíc Chorvatsko má sice menší potenciální základnu, ale profituje z faktu, že fotbal je v zemi absolutní jednička. „Chorvatů není ani pět milionů, jenže u nás se sportovní talenti rozmělní do mnoha sportů. V Chorvatsku je fotbal, basketbal, trošku volejbal. Jinak nic," připomíná Plachý, že v Česku se trenéři potýkají s odlivem k hokeji, florbalu či dalším menším sportům.
Chtějí zlomit ego trenérů
Zatímco v žákovských kategoriích v Chorvatsku mají děti větší volnost, v Česku se lpí na výsledcích. „Ale už se blýská na lepší časy. Dlouho platilo, že výsledek a výhra v soutěži je základ. Nezmění se to na lusknutí prsty. Nicméně přesvědčujeme trenéry, aby šli po individuálních dovednostech a nebyli nervózní, když jim obránce zkazí kličku před brankou a inkasují. Je důležité prosazovat fotbal. Zlomit ego trenérů, aby si u žáků a mládeže uvědomili, že není důležité vyhrávat, ale byli šťastní, když jim kluci budou umět kličkovat a vyniknou fotbalově. Nesmí jim prostě zakazovat hrát fotbal," nabádá Plachý.
Když viděl průběh bitvy v Saint Étienne, ani nebyl překvapený. „Španělé i Chorvaté jdou prostě hrát útočný fotbal. I kluci v české reprezentaci jsou na něj z klubů zvyklí, jenže v národním týmu musí akceptovat něco jiného. A když je třeba přijmout odlišné pojetí a styl, který jim úplně nevoní, je to složité," brání reprezentanty Plachý.
A jaké je z dosavadního vystoupení ve Francii resumé pro mladé české klučiny honící se v současnosti za balónem? „Děti by si měli vzít víru, odhodlání a nasazení, kterou viděli u českých reprezentantů v posledních patnácti minutách bitvy s Chorvatskem. A trenéři naopak hledět na druhou stranu a v každé situaci upřednostňovat fotbal," nabádá Plachý.
