Článek
Jak se stalo, že po řízném stoperovi sáhla v roce 1998 Fiorentina, tehdy plná hvězdných jmen?
Upřímně, byl jsem v šoku. V té době, jak se říká, hloupí beci do Itálie příliš nechodili. Nebyl jsem konstruktivní, nemazlil jsem se s míčem. Byl jsem spíš bourač. Zkrátka najít prvního spoluhráče a odevzdat mu míč. Ale asi jsem se hodil do koncepce trenéru Trapattonimu. Podobné typy dřív trénoval. Například ranaře Vierchowoda.
Přechod z průměrné české ligy do Serie A jste zvládl s přehledem.
Italskou a českou ligu nelze vůbec porovnávat. Měl jsem štěstí, že jsem do týmu rychle zapadl, od začátku jsem pravidelně nastupoval. V mojí první sezoně jsme uhráli třetí místo, což byla neuvěřitelná věc. Dlouho jsme Serii A dokonce vedli. Nakonec jsme vykopali Ligu mistrů, byli jsme v ní úspěšní. Vyhráli jsme ve druhé sezoně i Italský pohár. Zkrátka podařené angažmá.
Tehdy jste prohlásil, že teprve ve Fiorentině jste poznal, co znamená profesionalismus. V čem konkrétně?
„Neříkám, že mě fotbal nebavil, ale nedával jsem mu v českých podmínkách tolik, kolik bych měl. Myslel jsem si, že v domácích poměrech mi tohle stačí. Po příchodu do Fiorentiny jsem viděl úplně odlišný přístup spoluhráčů. Celkově. Poznal jsem, co obnáší vrcholový fotbal. Potom jsem si to přenesl i do Anglie do West Hamu.
Vedl vás legendární italský kouč Giovanni Trapattoni. Jaký byl?
Měli jsme ho rádi, byl to takový dědeček. Každopádně velká legenda. Nemusel ani moc mluvit. Jen se podíval, zvýšil lehce hlas, ukázal prstem a my už věděli, která bije. Ten jeho italský temperament, gestikulace - úžasný. Zažil jsem tam ještě známé catenaccio, propracovaný obranný blok. Trap ho učil jen cizince. Evidentně dobře.
Uměl zvýšit hlas?
Na hvězdy moc řvát nejde, s tím by dlouho nevydržel. A že jich tam bylo. Gabriel Batistuta, Rui Costa, Sandro Cois, Amor, Edmundo, Moreno Torrcicelli a další kluci. Trap si ale uměl své prosadit. Když se mu něco nelíbilo, nebral si servítky. Na druhou stranu, takový tým se koučuje dobře. Stačí vyladit kabinu, udělat pohodu. Potom jde všechno samo. Trapovi bylo tehdy už přes šedesát, přesto se na tréninku zapojoval do hry. Byl spíš do pohody, byla s jím legrace. Mám na něj super vzpomínky.
Měl jste blízko k největšímu klenotu kanonýrovi Batistutovi?
Batiho jsem okopával, když jsme hráli se Spartou proti Fiorentině rok před mým příchodem. Nakládal jsem mu hodně. První dny na mě zvláštně koukal, asi vzpomínal na ten zápas. Ale pak byl rád, že je se mnou v jednom týmu. (smích)
Kapitán mužstva AC Fiorentina Gabriel Batistuta (vlevo) se raduje s Tomášem Řepkou ze svého gólu v úterním utkání Ligy mistrů proti AIK Stockholm, vpravo Manuel Rui Costa na snímku z roku 1999.
Jaký byl parťák?
Perfektní. Ačkoli byl megastar, byl ke každému vstřícný. Trávili jsme spolu poměrně hodně času. Dokonce mi zařídil auto, byl ho kupovat se mnou. Říkal mi jednou, že se minul povoláním, že chtěl být lékařem. Prý se k tomu vrátí po kariéře. Odpověděl jsem mu - hele, no jasně. (smích) Samozřejmě měl jako všichni občas problém na ulici. Florencie není velká, lidem neutečete. V tom si uměl udělat svůj pořádek.
Není divu, že působil v ulicích poprask. Byl to střelec světového formátu.
Neskutečný. Typologicky podobný Bomberovi Tomáši Skuhravému. Jakoby kolohnát, neobratný. Jenže Bati byl rychlý, uměl hlavou, pravou i levou nohou. Měl ránu v noze, prostě všechno. Především čich na góly. Když si projíždím v hlavě, s jakými borci jsem ve Fiorentině byl, hřeje mě to u srdce. Fiorentina nepatřila nikdy mezi giganty, přesto Trapattoni dokázal přivést velké hráče. A hlavně přesvědčit vedení, aby zainvestovalo o nějakou tu liru navíc.
Dva roky tým šlapal, potom ale nastal sešup. Proč?
Prezident klubu měl finanční problémy. Začal mužstvo rozprodávat, odešel Bati a další. A celé se to zhroutilo.
Jste s někým z tehdejšího mužstva v kontaktu?
Se Sandrem Coisem, bývalým italským reprezentantem. Píšeme si. Byl jsem v kontaktu také s Morenem Torricellim, se kterým jsme chodili před tréninkem na kafe. Bydlel kousek ode mě. Měl však tragédii v rodině a odmlčel se. Volával jsem si také s Amorem.
Italský způsob života vám byl zřejmě blízký.
Jasně. Kafíčko, cigáro. Pohoda, na všechno čas. Toskánsko je jako jižní Morava, moc se mi tam líbilo. Byl jsem se tam párkrát podívat po kariéře, prošel jsem si známá místa. Padla na tam mě lehká nostalgie.
Když Fiorentina hrála v roce 2008 v předkole Ligy mistrů se Slavií, fandil jste italskému týmu. Budete mu držet palce i ve čtvrtfinále Konferenční ligy proti Plzni?
Přece nebudu fandit Plzni. Byl jsem rozpolcený při loňském finále Konferenční ligy, kdy hrála Fiorentina proti West Hamu. Měl jsem to padesát na padesát, bylo mi jedno, kdo vyhraje. Teď mám jednoduchou volbu.
