Článek
Jaká je před zápasem nálada v týmu?
Popisuju to z pozice trenéra, ale věřím, že jsou kluci naladěni dobře. Bude záležet, jak to všechno bude vypadat večer. Může to být jakkoliv bojovné, ale záležet bude hlavně na tom, jak se s tím vším poperou v hlavě. Panathinaikos bude výbornej, není horší než Besiktas. Těžko se to srovnává. Tíha okamžiku je ale velká. Hradec má obrovskou možnost, stejně jako samotní kluci. Navíc hrajeme doma. Nálada je tedy dobrá, ale spíše taková koncentrovaná.
Zmínil jste tíhu okamžiku. Prožíváte to hodně i vy osobně?
Bylo vyprodáno na Besiktas, Tromsö i teď na Panathinaikos. Lidi si to užívají. Vnímám spíš fanoušky, které znám osobně. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že jsou očekávání příliš velká. I vzhledem k závěru prvního zápasu, kdy jsme srovnali na 2:2. Udělal se nádherný výsledek do odvety. Lidi jsou teď namlsaní. U hodně známých musím tu euforii krotit, hodně tomu podléhají. Těžko jim to ale vysvětlíte. Málo lidí si uvědomuje, že to bude strašně těžký. Nebude to prdel…
Můžete to vy osobně porovnat z pozice bývalého hráče a nyní trenéra?
U hráče je to jiné. Staráte se sám o sebe, jde vám prvotně o váš výkon a pak až o tým. Trenér furt kouká na tým jako na své stádo oveček. Musíte řešit všechno kolem. Z pohledu trenéra je těžší, že nemůžete úplně ovlivnit to, co se na hřišti děje. I tak si ale musí všechno sednout. Stejně nejde, aby osm hráčů vyhořelo. Pak už vám s tím jeden hráč nic neudělá. To jsem poznal v Hradci i ve Spartě.
Zmínil jste své hráčské působení v Hradci Králové. Před 30 lety jste také zažil evropské poháry. Dá se to porovnávat s aktuální situací na východě Čech?
Je to už dlouhá doba a fotbal se vyvinul. Hráli jsme Pohár vítězů pohárů díky triumfu právě v domácím poháru. V lize jsme skončili až ve druhé desítce. Nechci hanit tehdejší náš výsledek, protože jsme měli na konci sezony trofej, ale teď jsme si uhráli čtvrté místo, což byl obří úspěch. Skončili jsme hned za trojicí Slavie, Sparta a Plzně. Bylo to nejlepší umístění od doby, kdy se tady udělal titul.
Střídající Abdullahi Umar dal dva góly Hradce v Aténách.
Je asi také velký rozdíl v tehdejší a současné podobě evropských pohárů, že?
Naprostá pravda. Proto si stojím za tím, že srovnávat to je nesmírně složité. My jsme teď jeli do Tromsö, kde si snad ani nepřipouštěli, že by proti nám mohli vypadnout. Tenkrát jsme jeli do Vaduzu a dali jim devět gólů. Pak jsme hráli s Kodaní a nakonec s Dynamem Moskva. Nyní jsme narazili na Besiktas a Panathinaikos. To jsou týmy, které pravidelně hrály Ligu mistrů, vyhrávaly tituly. Mají hráče, které by si u nás v lize nikdo ani nemohl dovolit.
Často se ale zmiňuje, že tehdy i nyní je základem skvělá kabina. Souhlasíte?
Nemůžu úplně říct, že by šlo o nějakou speciální DNA. Tenkrát byla super parta, ale nestálo to úplně na hradeckých klucích, spíše to táhli příchozí odjinud. Dneska je to dost podobné. Z opravdových Hradečáků tu jsou Páťa Vízek či Fanda Čech. Tým je ale poskládaný výborně, DNA je správně nastavené. A snad tomu tak bude i v budoucnu, protože si uvědomte, že na 30 let tohle všechno zmizelo.
Vy jste byl součástí obou ér. Jak to nyní prožíváte?
Zůstávám nohama na zemi. V duchu si to třeba uvědomím, ale jsem v tomhle trochu flegmatik. Kdyby mi však někdo v roce 2018 řekl, když mě sem zlanařili Zdenko Frťala s Jirkou Sabouem na polorozbořený stadion, tak bych mu nevěřil. Tehdy dvě zastupitelstva odmítla, že by se nová aréna vůbec stavěla. Dnes je to neuvěřitelné. Hrajeme na novém stadionu, skončili jsme čtvrtí v lize a nyní hrajeme o poháry.
Můžete se vrátit k té dlouhé cestě?
Jirka Sabou tehdy říkal, že do tří let postoupíme. Stalo se. Poté jsme se museli přesunout na dva roky do Mladé Boleslavi do azylu, kde jsme se museli hlavně udržet, abychom se mohli vrátit na nový stadion. To se také povedlo a hned jsme se chtěli udržet i v následující sezoně. Všechno dospělo vlastně až do fáze, kdy jsme skončili čtvrtí. Když se o tom tak bavíme, je to strašně moc zajímavých devět let. A hlavně ještě jedna věc.
Povídejte.
Kdyby mi někdo řekl, že jako Pražák a odchovanec Sparty strávím nejvíce let v Hradci Králové, tak bych mu nikdy nevěřil. Jsem tady suverénně nejdéle ze své kariéry a moc si to užívám.
Zmiňujete čtvrté místo. Jak zpětně vnímáte závěr minulé sezony?
(Rozesměje se) Snad neprozradím něco blbého, ale pamatuju si, když jsme na jaře jeli do Liberce. Vyhráli jsme tam 1:0 a byli jsme ve stavu, kdy jsme museli bodovat. Pokud by se to nestalo, šli bychom do skupiny o záchranu. Povedlo se a pak jsme tedy dvakrát neuspěli, když jsme schytali příděl od Plzně a vypadli v poháru s Ostravou. Následně se ale všechno rozjelo a dotáhli jsme sezonu. Porazili jsme jako jediní dvakrát Slavii, vyhráli jsme se Spartou, s Baníkem i dalšími. Díky tomu jsme to všechno dokázali.
Můžete popsat, jak důležitým článkem je nyní Adam Zadražil?
Asi neřeknu nic nového. Je to nesmírně důležitý hráč, jeden ze strůjců úspěchu. Zadry nás ve většině zápasů, hlavně v těch klíčových, vždycky podržel.
Brankář Hradce Králové Adam Zadražil oslavuje vítězství nad Slavií.
Je známo, že v minulé sezoně o Zadražilovy služby stálo italské Como a přestup nakonec padl. Bylo pak těžší s ním pracovat?
Vůbec. Nikdy jsem neviděl do detailů toho přestupu. Nevím, jak to bylo či nebylo blízko. Samozřejmě to ale nějakým způsobem Zadryho na podzim poznamenalo. U takového hráče je logické, že má ambice. Hlavně jsem mu opakoval, ať není netrpělivý. Byla to teprve první vážnější nabídka.
Pamatujete si ještě Zadražilovy začátky v hradeckém dresu?
(Usměje se) To si pište, však jsem byl u toho. Chytal v Táborsku druhou ligu a my s Jirkou Sabouem jsme na něj koukali a říkali si, že jde o kvalitního brankáře. Plzeň na něj tehdy neuplatnila opci a my jsme po odchodu Michala Reichla do Bohemky potřebovali doplnit naši gólmanskou dvojku. Po půl roce v béčku dostal šanci v poháru proti Slavii, kde zachytal vcelku dobře. Poté jsme měli za Václava Kotala špatný podzim a na jaře jsme Zadryho už zkusili dát do brány. Od té doby vlastně dva a půl roku chytal stabilně až do konce minulé sezony, kdy na Spartě dostal prostor Vízek. Má odchytáno to, co nikdo jiný. Povedlo se dostat do týmu neskutečně kvalitního gólmana, který je i skvělý po mentální stránce.
Právě psychika je jedna z nejsilnějších stránek Zadražila, že?
On to má v sobě. Když se mu něco nepovede, tak si s tím neláme hlavu. Když má volno, tak jde chytat ryby nebo střílet do lesa. Myslím, že jak je myslivec, tak mu to nesmírně pomáhá. Je furt v klidu. Kopne míč do autu, všichni mu vynadají a on si z toho nic nedělá. Nehroutí se z gólu. Pamatuju si, když dostal šílenou branku s Bohemians a nakonec nám vychytal vítězství, když chytil penaltu v samotném závěru zápasu. Tím ale nechci říct, že je silný jen v hlavě. Má neskutečné gólmanské předpoklady, je i rychlý na nohou.
Myslíte si, že je to hráč, který dorůstá pro některou z top pěti evropských lig?
Na to se těžko odpovídá. Ukáže se to až tehdy, jestli si ho nějaký tým z takové ligy vybere. Znám spoustu hráčů, i konkrétně gólmanů, u kterých jsem si myslel, že se nikdy neprosadí, a nakonec udělali nádherné kariéry. U Adama bude taky záležet na tom, jak by se v daném klubu cítil. V Hradci mu je nesmírně dobře a pro něj je to klíčové. Kluci ho mají moc rádi, je dobrý do party a nikdy nezkazí srandu.
Pojďme ještě zpátky k večernímu zápasu. Probíhalo něco v přípravě na něj jinak než obvykle?
Byli jsme přes noc na soustředění v Dříteči. Všichni moc dobře ví, o co jde. Spíš jsme se chtěli všichni hodit do klidu, kluci se dobře vyspí a jsou pryč z celého dění v Hradci.
Nervozita není cítit?
(Usměje se) To víte, že je. Zdravá nervozita je ale výborná věc. Nejhorší je, když necítíte nic, to dopadne většinou na h*vno. Když jsem byl v klidu a měl takovou zdravou nervozitu, tak všechno dopadlo dobře. Přehnaná nervozita vás svazuje. A vrátím se ještě k Zadrymu, který to má právě tak. Není stresař, ale menší napětí ho nutí koncentrovat se, přemýšlet o zápase.
