Článek
Alkmaar (od našeho zpravodaje) - Byla to jedna z hlavních otázek. Surovčík dostal začátkem jara příležitost při zranění Petera Vindahla a zatím chytá výborně. Do Alkmaaru však odcestoval i dánský gólman, byť nakonec zůstal jen na tribuně. „Věděl jsem ale, že budu chytat,“ prozradil Surovčík. Jak bylo zmíněno, jeden z hrdinů čtvrtečního večera.
Jak jste zápas viděl?
Výkon nebyl na Spartu dostatečný, to si nebudeme nic nalhávat. Musíme každý začít u sebe, už několikátý zápas to bylo prostě málo.
Tak povídejte o sobě.
Samozřejmě nějaké chyby tam byly, ale celkově si myslím, že jsem týmu pomohl. S přibývajícími utkáními jsem rozhodně jistější, o tom se nemusíme vůbec bavit. Poprvé mám možnost ve Spartě chytat vícekrát za sebou. Člověk si pak je u centrovaných balonů nebo situací, které nejdou natrénovat, jistější i třeba klidnější. Je také potřeba se vždy chytnout nějakými zákroky, pak jde vše lépe.
Alkmaar je velmi těžký a kvalitní soupeř.
Hlavně ofenzivně nám ukázali kvalitu, kterou ve finále chceme i my. Tím nám dělali velké problémy. Bránit jejich křídla občas nestačili ani dva lidi. Když mají frajera, jako je Ro-Zangelo Daal, tak se samozřejmě útočí lehčeji. Byli lepší, bohužel na víc jsme ve finále neměli. Dali jsme gól z jedné šance, takže případná remíza by byla úplně super. Nakonec 1:2, z našeho pohledu je to až zlatý, když to tak řeknu.
Jak je na tom kádr zdravotně a fyzicky? Matěj Ryneš musel střídat a Adam Ševínský dohrával až se sebezapřením.
Třeba Šéva je pro mě frajer, s čím to nakonec dokončil. Kdyby takový přístup měli všichni, tak jsme jinde.
Nemají?
Tak to vidí asi všichni. Když se vrátím k derby, tak slávisti prostě nejsou lepší fotbalisti, ale přístupem nás totálně roznesli. Chybí nám vůle se o výsledek více porvat. Fotbalisty máme, ale někdy je to prostě málo. A pak vidím přesně kluky jako Šéva, kteří hrají každý zápas, dávají do toho všechno. Je mi jich pak líto, když se to na ně celý duel valí a už je to poněkolikáté. Pak to přesně takhle zdravotně odnesou. Doufám, že Šéva i Ryny budou v pohodě. Dávají do toho maximum v každý moment i na tréninku a za mě hrají prostě dobře.
Zníte velmi zklamaně, ale pořád je to hratelné, v lize pak držíte druhé místo. Sezona nemusí být úplně ztracená.
Jde o dva úhly pohledu. Ve Spartě chcete vždycky vyhrávat, tak se musí jít do každého duelu. Nemůžeme být nějak extrémně šťastní, když prohrajeme 1:2, byť s těžkým soupeřem. To do Sparty nepatří. Musíme vyhrávat každý zápas, nebo alespoň chtít. Samozřejmě chyby se stanou, k fotbalu patří, ale nastavení musí být vždy stejné.
A jak ho změnit?
Každý musí začít u sebe. Mně pomáhá něco, někomu zase něco jiného. To je individuální, takže se musí každý sáhnout do svědomí.
Má teď například Lukáš Haraslín z pozice kapitána větší slovo a mluví častěji či rázněji?
Pro něj je to rovněž těžká situace. Naše ofenziva závisí do velké míry na něm, snaží se, ale samozřejmě ani kapitán nemá kouzelnou hůlku, že by mávnul a najednou bylo všechno růžové.
