Článek
Na konci srpna byl Riera se svým týmem v Ostravě, kde v posledním předkole Konferenční ligy vyřadil Baník. Slovinský celek vyhrál oba duely a postoupil do hlavní fáze třetí evropské soutěže. Trenérem ostravského celku byl tehdy Pavel Hapal, jemuž se Rierův přístup moc nezdál. A právě Hapal se nedávno stal sportovním manažerem Sigmy, takže se se španělským odborníkem potká znovu, byť v jiné pozici.
„Trenér je podle mě velmi dobrý. Takový byl i jako hráč,“ uvedl tehdy Hapal. „Trošku mi nesedí v jiných věcech. Byl jsem na několika stadionech, a to i v Lize mistrů. Třeba když jsem přijel na Chelsea, pan Ancelotti mě na stadionu přivítal, podal mi ruku a prohodil se mnou pár slov. To se v Celje nestalo, nikdo nás z realizačního týmu domácích ani nepozdravil. Myslím, že je to velká ostuda. On je Španěl, já ve Španělsku hrál, mám tam spoustu kamarádů. To mě neskutečně mrzí. Nevím, co jsem mu udělal. Ale bylo to absolutně bez respektu, to mě vytáčelo,“ konstatoval Hapal. Riera se k tomu na Hané teď už nechtěl vracet.
Emočně se jiskřilo i pár týdnů po Hapalově jízlivém komentáři, když Celje vyhrálo na Shamrocku Rovers. Do Riery se opřel trenér irského mužstva Stephen Bradley. „Ten muž nemá úroveň v žádném aspektu,“ podotkl Bradley. Nutno podotknout, že napjatý vztah obou trenérů, kteří si ani nepodali ruce, vzklíčil už před rokem, kdy Shamrock vyřadil Celje v předkole Evropské ligy.
„Minulý rok k nám neprojevil žádný respekt. Vyprávěl o tom, jak sem přijedou, porazí nás a bla, bla. My je pak vyřadili. Ale to, jak mluví, ho vystihuje,“ podotkl Bradley. „Jako trenér je zkušenější, takže v tomto ohledu mě může soudit. Ale ani po roce se neomluvil, což neakceptuji. Jak si vážíš ty mě, vážím si i já tebe,“ reagoval Riera.
Pikantních názorových střetů byste našli mnohem víc. Nedávno se kouč Celje obul do Brava po vzájemném ligovém utkání, které skončilo remízou 0:0. „Měl jsem pocit, jako kdybychom hráli pohár se soupeřem ze třetí ligy,“ řekl například Riera.
Velké sebevědomí, provokování a jistá výstřednost ho zkrátka vystihují. Nejznámější příhoda z jeho hráčské kariéry patří do angažmá v italském Udine, za které neodehrál ani zápas. Jeho napjatá mise v tomto italském klubu se uzavřela ve chvíli, když místo na utkání s Chievem odjel do Slovinska na pokerový turnaj. Skončil na něm druhý a bral odměnu 4700 dolarů. Udine reagovalo vyhazovem.
Jako profík působil ve Španělsku, Anglii, Itálii, Francii, Řecku, Turecku a Slovinsku. Poté odešel do Ruska, kde už sice aktivně nehrál, ale zalíbilo se mu tam. Na Sibiři našel manželku, získal tamní občanství, otevřel tam akademii, coby rodák ze slunné Mallorky si přivykl na drsné podmínky a proháněl se tam na lyžích.
A naskakoval na trenérskou dráhu. „Končil jsem v šestatřiceti, ale bez fotbalu jsem nebyl dlouho. O pár měsíců později mi zavolala španělská fotbalová asociace, protože chtěla zorganizovat trenérský kurz pro několik reprezentantů, kteří nedávno ukončili kariéru. Zúčastnilo se ho mnoho z nás. Například Xavi, Xabi Alonso, Raúl González, Marcos Senna a Joan Capdevila,“ líčil Riera pro web Choaches voice. Tahle skupina pořád zůstává v kontaktu.
Není divu, že Rierova mužstva vyznávají typický španělský styl. Chtějí být dominantní, hrát s míčem, kombinovat. Jeho první štace v roli hlavního kouče, před kterou dělal asistenta v Galatasarayi například Fatihu Terimovi, začala divoce. Vybrala si ho Olimpija Lublaň.
Když mířil na úvodní tiskovou konferenci, viděl fanoušky v maskách. „Musejí být v kostýmech,“ říkal si Riera. Nebyly to kostýmy. Atmosféra byla hustá, protože nahrazoval oblíbeného Roberta Prosinečkiho. Novináři ho zasypávali otázkami ostrým tónem, španělský stratég se snažil odpovídat diplomaticky.
„A najednou ti fanoušci s maskami vtrhli na tiskovou konferenci. Běželi ke mně a začali na mě křičet. Nevěděl jsem, co říkají, protože jsem jim nerozuměl. Odešel jsem. Bylo jasné, že tohle není představení, o jakém sníte, když začínáte jako hlavní trenér. Ale kvůli tomu jsem se nehodlal vzdát,“ popsal Riera.
Sezona skončila pro Olimpiji titulem a triumfem v domácím poháru, stejní lidé ho pak oslavovali. Slovinsko mu sedí. V Celje prožívá druhé trenérské angažmá a je úspěšný. V minulé sezoně dovedl NK k vítězství ve slovinském poháru a do čtvrtfinále Konferenční ligy, v jejímž aktuálním ročníku je jeho tým mezi nejlepšími se stoprocentní bilancí devíti bodů po třech kolech. Domácí ligu válcuje.
Nepřekvapí, že po třiačtyřicetiletém Rierovi pokukují věhlasnější kluby. Zájem měly mít Crvena zvezda Bělehrad, Spartak Moskva nebo Šachtar Doněck. „Ale Albert by se nechal zlákat telefonáty z Liverpoolu, Milána nebo Istanbulu. Rozhodně ne Spartakem, Šachtarem nebo Ludogorcem Razgrad, tedy kluby, které nám klepaly na dveře. V zimě určitě neodejde, jednáme o prodloužení smlouvy. Albert je v Celje spokojený,“ řekl čerstvě sportovní ředitel Celje Genadij Golubin pro deník Delo.
Spokojeného, sebevědomého a možná i lehce provokujícího Rieru dnes uvidí Olomouc.
