Potřebujeme dát Mohuči první gól, postup by byla bomba, říká Beran

Mohuč (od našeho zpravodaje) - O tom, ale i o dalších věcech, co má pětadvacetiletý rodák z Uherského Hradiště za sebou, vyprávěl v obsáhlém rozhovoru pro Sport.cz.

V té době to asi na Slavii ještě nebylo. Řekli mi, že se mnou nepočítají, takže jsem šel do Bohemky. Věděl jsem, že bude rozumnější, když půjdu někam, kde budu pravidelně hrát.

Myslím si, že to bylo nevyzrálostí. Ještě jsem nebyl natolik vyspělý, abych hrál ligu, a to po taktické i fyzické stránce. Hostování mi pomohla, sbíral jsem zkušenosti a otrkával se, zároveň mi ale moc neprospívala, protože jsem nikomu nepatřil a všude jsem byl jen půjčený. U Jablonce, ale i předtím v Bohemce jsem cítil, že se mnou počítají a chtějí se mnou pracovat.

Sigma měla jistotu evropského poháru, což bylo lákavé. Věděl jsem, že když do Olomouce přijdu, budu poháry hrát. To byl pro mě magnet. Každý je chce hrát a já nejsem výjimkou. Teď všichni vidíme, jaké to jsou zážitky. Jsem moc rád, že to takhle vyšlo.

Musím říct, že to bylo velké zadostiučinění, pro které jsem celou dobu pracoval. Byl jsem za to hodně rád. Je příjemné vědět, že si vás někdo tolik váží, když za vás zaplatí takovou částku. Pomohlo mi i to, že se psalo o zájmu dalších klubů. Byl to super pocit, ale určitě i velká zodpovědnost. Když už Sigma vynaložila tolik peněz a takové úsilí, aby mě z Jablonce získala, chtěl bych jí co nejvíce pomoct.

Je to už nějaká doba, takže jsem s tím úplně v pohodě. Každý den se snažím, abych Sigmě a klukům pomohl co nejvíc. Věřím, že společně se nám to daří. Tím, že se dělají další přestupy, tak už to není tak výjimečné. V kabině je nás víc, kteří přišli za podobných podmínek. Spíš doufám a věřím, že teď klub všichni posuneme a bude jen a jen úspěšnější.

Musím říct, že ano. Bydlím jen kousek od stadionu. Olomouc je moc hezké město, líbí se mi tady a žije dobře. Moravu znám, jsem na ni zvyklý. Je to fajn.

Hodně se mi líbí zdejší parky, chodím tam rád na procházky.

Nebral jsem to tak. Věděl jsem, že se tím zvýší konkurence a bude to lepší. Čím je větší, tím více se hráč v takovém prostředí zlepšuje. Bral jsem to pozitivně. Věděl jsem, že přišli kvalitní kluci a věřil, že se hned ukáže, co umí. Myslím, že to se potvrdilo a my s jejich pomocí půjdeme nahoru a budeme úspěšnější.

Při bránění má Peti více defenzivnější úkoly a já zase ofenzivnější. Jinak směrem dopředu to máme nastavené stejně. Hraje se mi s ním výborně. Je to skvělý fotbalista. Jsem moc rád, že mohu hrát vedle něj. Společně jsme ve středu hřiště silní a soupeřům se proti nám hraje těžko.

Většina kluků mluví anglicky. Stejně tak i my čeští hráči. V kabině se proto bavíme anglicky. A když ji někdo tolik neovládá, tak je zase sranda to zkoušet. Myslím si, že je to tedy pozitivní, než že by to byl problém.

Vůbec ne. Za tu dobu, co hraji, jsem už poznal, že mé přednosti jsou někde jinde, takže na tyhle statistiky se tolik nedívám a netíží mě. Cítím, že týmu můžu dodat něco jiného než góly a asistence. Samozřejmě ale každá trefa nebo gólová přihrávka potěší a je super, když je hráč má. Moje hra na tom však založená není.

Fyzicky i mentálně je to opravdu záhul. Je třeba se neustále držet v dobrém nastavení, v ničem nesmíte polevit. Musíte být stoprocentně připravený. Takže asi v tomhle je to nejtěžší. Ale tím, že mě to baví a snažím se každý zápas zahrát co nejlépe, tak si to užívám, protože je můj sen, hrát zápasy dvakrát týdně. Čím déle to tak bude, tím lépe. Jen je třeba dobře regenerovat a starat se o sebe. A hlavně zůstat zdravý. Pak to jde.

Věřil jsem, že se dostaneme z ligové fáze. Tím, jak to na podzim probíhalo, jsem byl přesvědčený, že postoupíme. Bohužel jsme si to sami zkomplikovali nevydařeným zápasem proti Lincolnu. Kdybychom tam vyhráli, postoupili bychom jasně a ukázali bychom, že na to máme. Nakonec to byla trochu komplikace, ale vyšlo to. Pokud jde o Lausanne, s naším postupem asi moc lidí nepočítalo. Proto si myslím, že už jen tohle je úspěch. Teď jsme v osmifinále s Mohučí. Pokud by se poštěstilo, a my prošli dál, byla by to opravdu velká bomba, ale to už předbíhám.

Hrajeme proti obrovské kvalitě. Venku to bude určitě těžší než doma. Už jen to, že budeme hrát na bundesligovém stadionu, bude specifické. Šanci ale určitě máme a s tím jsme do Mohuče i dorazili. Na co to bude stačit, to se ukáže až na hřišti. Půjdeme do toho na sto procent. Musíme dát gól. Moc by nám pomohlo, kdybychom ho vstřelili jako první, jak se to povedlo v Lausanne. To by měl být náš cíl. Musíme věřit až do poslední chvíle.

Určitě budeme chtít vymyslet něco, co by na ně mohlo fungovat. Pokusíme se je tedy překvapit, avšak totéž budou chtít i oni. Doufám, že úspěšnější v tom budeme my. Určitě to bude zápas o prvním gólu, což bude určující pro ráz hry.

Kvůli tomu fotbal hrajeme. Věřím, že nás atmosféra vybudí k ještě lepšímu výkonu. Jako to bylo třeba v Lausanne. Tam sice nebyla tak pekelná, jaká se očekává v Mohuči, ale i tak byla super a nám to spíše pomohlo. Nikdo se toho nezalekl. Doufám, že i ve čtvrtek se budeme cítit dobře a uděláme dobrý výsledek.

Evropa je odměna, při které si můžete užívat velké zápasy. Aby to tak ale bylo i příští rok, tak je úspěch v lize samozřejmě nutný. Právě proto je teď domácí soutěž možná ještě důležitější než Konferenční liga. Každý další duel, v němž získáme tři body, nám hodně pomůže, abychom v pohárové Evropě byli i příští rok. V našich silách určitě je dostat se na místo, které nám to zaručí. To je náš cíl.