Článek
Atény (od našeho zpravodaje) - Sigmu opustil Pokorný i přes to, že si skalpem Sparty ve finále MOL Cupu zajistila účast v pohárové Evropě. „Nebyl to krok zpátky, právě naopak. Jsem v Řecku moc spokojený, rád bych v Kifisii zůstal i další sezonu,“ říká Pokorný.
Nicméně v Sigmě se dějí převratné věci, klub v zimě investoval do posil přes 200 milionů korun, má velké plány. Opravdu ani trochu nelitujete, že nejste u toho?
To, co se děje v Olomouci, je samozřejmě obrovský rozdíl od toho, jak klub fungoval v posledních letech. Brali se levní hráči nebo ti bez smlouvy. Teď se sportovnímu úseku uvolnila ruka, sypou se peníze do skautingového oddělení. Může to být hodně zajímavý projekt. Nicméně, abych se vrátil k otázce. Ne, rozhodně nelituju. Řecká liga je plná vynikajících fotbalistů, styl, který se tady razí, mi sedí víc než soubojová a běžecká česká liga. V Řecku se chci ukázat a udělat ještě jeden krok dopředu. Nejsem tak starý, abych přemýšlel nad koncem kariéry.
Podobně o české lize mluví většina hráčů, kteří ji opustí a působí v zahraničí.
Jasně, vypovídající je už jenom pohled do statistik. V Olomouci jsem měl za zápas běžně čtrnáct, patnáct soubojů. V Řecku, v nejsoubojovějším zápase, čtyři. Každá liga má svoje specifikum, česká liga má tato.
Jaký zvuk má vůbec v Řecku český fotbal?
Respektují tu hlavně Plzeň. Za to, co dokazuje v Evropě. A pak také Slavii a Spartu. Další české kluby příliš známé nejsou.
Plzeň čeká ve čtvrtek první zápas s Panathinaikosem. Koho favorizujete?
Co vím jistě, je, že Panathinaikos bude favorizovat sám sebe. Jeho hráči mají velké sebevědomí, absolutně si nepřipouštějí, že by mohli vypadnout. V tom by mohli narazit. Českou ligu sleduju, takže vím, jakým stylem se prezentuje Plzeň pod trenérem Hyským. Byl jsem na jejím prosincovém zápase v Aténách, Panathinaikos si absolutně nevěděl rady. Mírně tedy favorizuju Plzeň.
Sílu Panathinaikosu jste si vyzkoušeli s Kifisií zkraje února, podlehli jste 0:3.
Kvůli zranění jsem musel bohužel brzo střídat. Zní to asi divně, ale i přes poměrně jasný výsledek šlo o vyrovnané utkání. Měli jsme tři obrovské šance, které jsme neproměnili. Ke konci už kluci otevřeli obranu, navíc jsme dostali červenou.
Panathinaikos v říjnu přivedl trenéra Rafaela Beníteze. Chovají ke španělské legendě Řekové respekt?
Pan Benítez je světový kalibr, má obrovské jméno. Těší se v Řecku velkému respektu. Panathinaikos ho přivedl, aby klubu vrátil slávu. Klub pro to dělá všechno. V listopadu od nás přetáhl sportovního ředitele Stefanose Kotsolise, který si s sebou vzal dva naše důležité hráče.
Po Kotsolisovi převzal jeho funkci v Kifisii řecký mistr Evropy z roku 2004 Angelos Basinas. Pro klub pracuje také další řecká ikona, autor vítězného gólu z finále s Portugalskem Angelos Charisteas. Přijdete s nimi do styku?
Vídáme se. Řekové k oběma mají značnou úctu. Našemu analytikovi říkám, že Řekové měli tenkrát v semifinále proti Česku štěstí, protože jsme tehdy měli na turnaji nejlepší mužstvo. On mi vždycky odpovídá: Ale Poky, co blázníš, jaký štěstí. Vždyť jsme vás smázli.
Mají Basinas s Charisteasem stejný názor?
Právě naopak. Basinas uznal, že Řekové měli tenkrát obrovské štěstí, že nejlepší na turnaji byli Češi.
Vypadá, že Kifisia má velké ambice, když pro ni pracují takové osobnosti. Přitom klub vznikl teprve v roce 2012.
Kifisia je menší klub, ale skvěle fungující. Současný majitel je v Kifisii devět let, od jeho příchodu každý rok postupovala. Až do první ligy. Před dvěma lety sice sestoupila, ale hned se vrátila. Máme skvělé podmínky, výborné tréninkové zázemí. Majitel investoval spoustu peněz do stadionu, na kterém hrajeme domácí zápasy. Má vizi, že do šesti let postaví nový stadion.
Zůstanete v Kifisii déle než jednu sezonu?
Rád bych. Dělám pro to maximum na hřišti i mimo něj. Vytížení mám solidní, většinu zápasů jsem odehrál. Jen teď mi situaci zkomplikovalo lehčí zranění. Měl bych být ale během krátké doby fit. Věřím, že jsem na nejlepší cestě zůstat v Kifisii.
Je vám blízký řecký styl života, kde čas nehraje velkou roli?
Čas v Řecku opravdu neřeší. Absolutně. Problémy s dochvilností jsou v klubu na každotýdenní bázi. Každou chvíli se někdo opozdí, ale neřeší se to. Obecně je v Řecku oproti Česku život zcela odlišný, tady se začíná žít po osmé večer. V neděli je všechno zavřené, pod heslem, že lidi si mají ve volnu užívat a ne pracovat. Tohle mi je sympatické. A také počasí. Jen ta doprava… To je katastrofa. Atény jsou velké, na druhý konec města jedu autem dvě hodiny.
Jak jste na tom s řečtinou?
Špatně. Dá se říct, že řecky neumím vůbec. Jen poděkovat, pozdravit a o něco poprosit. Řečtina je složitý jazyk. Navíc si nejsem jistý, že bych ji ve světě využil. Nechytám moc ani slovíčka v kabině. V ní se ale naštěstí mluví také anglicky. Momentálně v šatně jede i španělština a francouzština. Takže žádný problém.
