Článek
Tromsö (od našeho zpravodaje) – Zhruba 350 kilometrů za polárním kruhem, v osmdesátitisícovém městě, kde v letních měsících nepoznáte tmu a v zimních naopak světlo, je fotbal sportem číslo jedna.
Svůj podíl na tom logicky mají nejen výkony Tromsa, které aktuálně vede norskou ligu před zázrakem posledních sezon z Bodö/Glimt. Hlavním strůjcem obřího boomu je však norská reprezentace v čele s hvězdným Erlingem Haalandem, jehož popularita už je tak obrovská, že do kapsy strčí i historicky nejúspěšnějšího zimního olympionika Johannese Klaeba.
„Opravdu to tak je a poměrně s velkým náskokem. Norsko už mělo několikrát skvělé lyžaře, ale fotbalistu, jako je Haaland, nikdy. Právě proto je pro Nory naprosto výjimečný a zároveň jednoznačně nejpopulárnější,“ má jasno novinář z deníku Nordlys.
Nabízí se otázka, jak je to vůbec možné. Vždyť Norsko je zemí zimních sportů…
„Fotbal je už nejpopulárnějším sportem v zemi, dokazují to i analýzy a průzkumy, které se tu dělají. My víme, že jsme nejlepší v zimních sportech, ale od chvíle, kdy se začaly stavět kryté stadiony, je fotbal jednoznačně sportem číslo jedna,“ říká Myklebust.
Potvrzení obří popularity norského fotbalu přinesli i norští fanoušci v Americe, kde během mistrovství světa vytvořili neuvěřitelnou kulisu, která pobavila celý svět.
„Nejen tím, ale celkově mistrovství světa spojilo celý národ. Například u nás v Tromsö se konalo velké promítání všech zápasů. Klub společně s vedením města nachystal velkoplošnou obrazovku, k níž dorazily tisíce lidí. Na tak malé město šlo o něco neuvěřitelného,“ vypráví norský novinář.
„Viděl jsem hrdost, kterou jsem ještě nezažil. Nejen kvůli výsledkům, ale právě díky té sounáležitosti, která celý šampionát doprovázela.“
Důkazem absolutní fanatičnosti byly i vyprodané dresy největších hvězd, které z místních malých obchůdků mizely bez mrknutí oka.
„Místní obchod dostal během mistrovství světa jen padesát reprezentačních dresů. Lidé na ně stáli frontu celou noc, aby si je mohli koupit, a na většinu se stejně vůbec nedostalo,“ vzpomíná Myklebust.
„Norové jsou obecně považováni za poměrně rezervované lidi, kteří se moc neshlukují. Jenže během šampionátu, i když zápasy často sledovali doma, najednou spousta z nich vyběhla do centra města a společně slavila. Podobná atmosféra tu nikdy nebyla,“ má jasno.
Jak už však bylo zmíněno, Norsko není jen o reprezentačním fotbale. Obří popularitu v posledních dvou sezonách zařídil i zázrak z Bodö/Glimt, který se probojoval až do semifinále Evropské ligy a následně i do osmifinále Ligy mistrů.
„Samozřejmě udělali našemu fotbalu obří reklamu. Kluby často napodobují právě systém Bodö a snaží se mu vyrovnat, což výrazně zvedlo i celou naši soutěž. Po bídných sezonách se zvedají Brann, Viking, Rosenborg i právě Tromsö,“ říká novinář z místního deníku Nordlys.
„Norský fotbal se navíc stal daleko atraktivnější i pro země ze západu Evropy. I pro české kluby je dnes určitě mnohem zajímavější hrát s norským týmem, než tomu bylo před čtyřmi lety,“ zmiňuje Myklebust.
A jak je tomu vyloženě na severu za polárním kruhem?
„Fotbal tu je s velkým náskokem sportem číslo jedna. Za ním následují lyžování a házená. Určitě jsou pro spoustu místních populární i skoky na lyžích. Rodákem z Tromsa je Johan André Forfang, který je tu brán za modlu,“ dodává.
