Článek
Jak s odstupem patnácti let hodnotíte angažmá v Glasgow Rangers?
Dosud mě mrzí, že nevyšlo podle představ. Odcházel jsem do Skotska s určitou vizí. Ta se, bohužel, nenaplnila.
Co vás tehdy přimělo po dvou a půl mimořádně úspěšných letech v Rakousku přijmout nabídku Rangers?
Šel jsem do Skotska, protože klub převzal Paul Le Guen. Měl velké úspěchy v Lyonu, který třikrát dovedl k titulu ve francouzské lize. A když jsem hrál se Spartou Ligu mistrů proti Bordeaux, docela se mi dařilo a moje výkony ho zaujaly. Lákal mě tehdy do Francie, kde působil v Rennes. Ale k přestupu nedošlo a já se vydal směr Rakousko. Když o pár sezon později přijal nabídku Rangers, byl jsem jednou z deseti jeho posil. Přijeli si mě prověřit na derby Austrie s Rapidem, já dal dva góly a následně přestoupil.
Bylo hodně složité zvládnout přechod z rakouské ligy do skotské?
Důvod, proč tehdy Rangers angažovali francouzského trenéra, byl záměr zcela změnit strategii a přiblížit se evropskému stylu hry. I proto dorazilo tolik nových hráčů. Prezentovali jsme se fotbalem, který nebyl zcela typický pro Skotsko. Já asi z hlediska tělesné konstituce a stylu skotské ligy nebyl předurčen zrovna k působení v Rangers. Měl jsem to určitě složitější.
Libor Sionko ze Sparty při Silvestrovském derby pražských "S".
Vstup do nového angažmá vám přitom vyšel parádně. Hned v prvním zápase jste skóroval a během podzimní části byl prakticky pořád v základní sestavě.
Začátek byl vážně vydařený. Hrál jsem pravidelně, přidal i nějaké góly. Jenže jsme nebyli na první příčce, což je v Rangers povinnost. Vedení nemělo s novým trenérem trpělivost. Jednalo se o naprosto zásadní změnu z hlediska celkového stylu hry týmu a majitelé neměli dostatečnou vůli, aby nechali prostor, zda se jde správnou cestou. V lednu tehdy trenéra Le Guena vyhodili. A tím fakticky skončilo i moje angažmá.
Věděl jste hned, že bez muže, který si vás vybral, bude cesta do sestavy prakticky nemožná?
Trenérem se tehdy stal Walter Smith, bývalý trenér Rangers. Já měl nabídku z Francie a požádal vedení klubu, aby mě uvolnili už v zimním přestupovém období. Jenže Smith mě v kádru chtěl. A jak je v britském fotbalovém prostředí zvykem, hlavní slovo má v případě kádru trenér, takže mě nepustili. Za celé jaro jsem pak dostal příležitost ve dvou zápasech v základní sestavě, jednou jako náhradník. Po sezoně jsem klub požádal o uvolnění znovu a už mi nebránili, takže jsem nabral směr Kodaň.
Ještě coby sparťan bojuje Libor Sionko (vpravo) o míč s Vítem Benešem z Jablonce.
Po polovině sezony na lavičce náhradníků nebo tribuně šlo asi o hodně hořký konec?
Když se zpětně vracím ke skotskému angažmá, i tahle zkušenost byla přínosná. Jasně, nebyla to nejšťastnější sezona v mé kariéře, ale jednalo se vlastně jen o pár měsíců, vyzkoušel jsem si něco nového, navíc v tak slavném klubu, zažil jsem úžasnou atmosféru, poznal nové lidi, zdokonalil jsem se v angličtině a celý ten rok mě zocelil. Teď už vzpomínám v dobrém.
Říkal jste si někdy, že je až neuvěřitelné trefit se ve výjimečné historii Rangers do sezony, kdy klub nezískal žádnou trofej?
Je fakt, že od přestupu do Sparty jsem vždy hrál za mužstva, která útočila na trofeje. Kdyby se tehdy ve Skotsko vše sešlo, mohl jsem mít titul i ze Skotska. Takhle ho získal Jirka Jarošík v dresu Celtiku a je rekordmanem se čtyřmi prvenstvími ze čtyř různých zemí. Já mám tři... Každopádně my jsme mohli v Rangers těžko vyhrávat, protože v šatně to neklapalo. Kolektiv nebyl sestavený dobře.
Alfredo Morelos z Rangers na lopatkách, jinak je ovšem nebezpečným kanonýrem.
Takže hlavní příčinou nezdarů byla hlavně masivní obměna kádru?
V šatně byly partičky, nefungovalo to. Někdo držel s tím, jiný s tím. Byl jsem ve velkých klubech, ale tohle jsem zažil jen v Rangers. A nepochybně šlo o hlavní důvod, proč jsme se o titul neucházeli výrazněji. Bez dobré party nemáte ve fotbale šanci. To jsem poznal v jiných klubech i v reprezentaci.
Zůstal jste s někým z tehdejší sezony v kontaktu? Nebo jste za angažmá přestupem do Dánska udělal tlustou čáru a víc se k němu nevracel?
Z deseti hráčů, kteří do klubu přišli v létě 2006 sedm odešlo před následujícím ročníkem, což jasně dokresluje atmosféru v týmu. Ze skotských hráčů jsem nezůstal v kontaktu s nikým, stejně tak s vedením či členy realizačního týmu. Byl jsem v kontaktu s některými ze zahraničních hráčů. Třeba Dado Pršo, to byl kluk do nepohody. S tím jsem se spřátelil. Chodili jsme na jídlo, rodiny se stýkaly. Skvělý člověk.
Soupeř Slavie v Evropské lize Rangers FC
Z hlediska nefotbalového vám Skotsko přirostlo k srdci?
To byl další faktor, který moc nepomohl. Skotsko je obecně hodně deštivé. A tehdejších dvanáct měsíců bylo statisticky nejdeštivějších za patnáct let. Což celkově podtrhlo dojem z nevydařeného angažmá. Když jsem pak na jaře nehrál a přičetl k tomu nepříznivé klimatické podmínky... Přišel jsem domů z tréninku a lilo. Fakt lilo. Prakticky pořád. Rodina si špatně zvykala. Nebylo to úplně happy.
Máte vůbec na rok ve Skotsku nějakou pozitivní vzpomínku?
Jak už jsem řekl, nechci, aby to vyznělo, že nevzpomínám rád. Mám i spoustu hezkých vzpomínek. A když mám vybrat jednu výjimečnou věc, řeknu fanoušky. Přestože se nám úplně na poměry Rangers nedařilo, měli jsme průměrnou domácí návštěvu na ligové utkání přes devětačtyřicet tisíc diváků! Kapacita stadionu je jednapadesát tisíc. Bylo to něco nevídaného. Nikde jinde jsem nic podobného nezažil, ani jako hráč soupeře. Atmosféra v Ibrox Parku byla jako z fotbalového snu. Hrál jsem na mistrovství světa, mistrovství Evropy, Ligu mistrů, ale nic jako při derby se Celtikem jsem nezažil. Naprosto unikátní a nejbláznivější atmosféra, kterou bych přál každému fotbalistovi a vlastně i nezaujatému fanouškovi.
