Článek
V belgickém Unionu za sebou máte první týden. Jde vše podle vašich představ?
Dojmy mám jen pozitivní. Pořád se rozkoukávám, na druhou stranu si myslím, že jsem sem dobře zapadl. Vše je tu na top úrovni. Je to trochu něco jiného než v Česku. Lidé jinak o fotbale přemýšlí, což se mi líbí. Celkově vše zatím naplňuje očekávání, která jsem měl. Jsem spokojený.
Co konkrétně je v Belgii jiné než v Česku?
Celkové pojetí. Vše je tu fotbalovější a rychlejší. Na tréninku hrajeme prakticky všechno na dva doteky. Člověk musí rychleji pracovat s míčem, rychleji přemýšlet. Budu si na to trochu zvykat, ale postupnými kroky to půjde. Kluci v týmu mi pomáhají. Vysvětlují mi cvičení, jsou mi dobrou oporou.
S angličtinou si vystačíte?
Jo, tou se tu hlavně hovoří. Trenér mluví anglicky, poté se vše překládá do francouzštiny. Ale v kabině jede i vlámština, takže se občas ztrácím. (úsměv) Nicméně kluci mě přijali. Snaží se bavit se mnou a dalšími novými hráči. Ptají se, jestli něco potřebujeme. Je to super.
Jaký ohlas v kabině měla výhra Belgičanů v prvním kole play off na mistrovství světa proti Senegalu?
Máme v týmu i kluky ze Senegalu, takže byla v kabině cítit rivalita i popichování. To probíhalo i během utkání, kluci psali zprávy do společné skupiny, všichni tím žili. Ale zase to bylo všechno v normálních mezích. Když v noci zápas skončil, auta tu troubila a panovala tu velká euforie. Belgičani šampionát hodně prožívají.
Zmínil jste, že vše v klubu je na top úrovni. Rozvedete to, prosím?
Servis o hráče je jiný. Takový možná nemají ani top kluby v Česku. Máme tu opravdu všechno. Chodíme společně k zubaři, jednou za měsíc jdeme na pedikúru. Máme u sebe člověka, který nám před tréninkem a po něm připravuje speciální nápoje, abychom doplnili do těla vše, co potřebujeme. Zkoumá se tu každý detail.
Asi vám to pomáhá, abyste mohl podávat maximální výkon, že?
Stoprocentně. Je to nastavené tak, abychom se mohli soustředit jen na výkon na hřišti a abychom se zlepšovali. Klub se nám snaží pomoct, jak jen může. Máme kolem sebe plno lidí, kteří kolem nás vše zařizují. Jsem rád, že nemusím nic řešit a vše mám připravené. Je to pohodlné.
Zabydlený už jste?
Jsem ještě na hotelu, ale snad už jen na pár dní. Byt máme s přítelkyní vybraný, čekáme na klíče. Brzy se tam přesuneme a bude to zase klidnější a komfortnější. Je příjemné, že tu se mnou přítelkyně je, pomáhá mi. Je to fajn.
Už máte za sebou i premiéru za Union, kdy jste vyhráli 7:0 proti týmu Diegem Sport ze čtvrté ligy. Jaké to bylo?
Šlo o zpestření aktuálního tréninkového procesu. Byl to dobrý zápas, který byl především o tom, abychom měli nějakou minutáž a zahráli si. Myslím, že utkání splnilo to, co mělo. Přišlo dost fanoušků, pro druhý klub to byla taková slavnost. Bylo to super, ale i v Česku se podobné zápasy hrají.
Čím vás Union přesvědčil, že jste na jeho nabídku kývnul?
Celým fungováním, koncepcí, prací s hráči, které dokáže zlepšit a posunout do větších klubů. To je i můj cíl, který jsme si tu nastavili. Chci se tu zlepšit a pak udělat i další krok. Tohle pro mě byl silný argument. Podobně jsem uvažoval i ve chvíli, kdy jsem šel do Baníku. Myslím, že Union přemýšlí a pracuje podobně jako třeba nizozemský Alkmaar, kde hraje Matěj Šín. Myslím, že jsem udělal ideální krok.
Zvažoval jste i jiné nabídky?
Po baráži s Táborskem jsem měl videocall s Unionem a hned po něm jsem agentům ze společnosti Sport Invest, která mě zastupuje, řekl, že sem chci jít. Přesvědčilo mě to natolik, že jsem o ničem jiném nepřemýšlel.
Bonusem je třetí předkolo Ligy mistrů. Počítám, že i to je lákadlo, že?
Zahrát si Ligu mistrů by byl pro mě splněný sen. Je to velké lákadlo a motivace, abychom se do ní zvládli kvalifikovat. Bylo by navíc špatně, kdybychom měli jinou ambici než se do Ligy mistrů dostat.
Cílem bude i belgický titul?
Co jsem pochytil v klubu, chceme vyhrát každý zápas. Takové je tu nastavení. Mentalita tu je taková, že z hráčů tu chtějí dělat vítěze. Na druhou stranu, neřekl bych, že je něco ultimátním cílem.
S čím byste byl po sezoně spokojený?
Kdybych toho odehrál co nejvíc a vydobyl si nějakou pozici v týmu. Teď musím přesvědčit trenéra, přípravu se snažím odjet na sto procent. Samozřejmě fantastická sezona by byla, kdybychom se kvalifikovali do Ligy mistrů a vyhráli titul. Uvidíme však, co se stane.
Máte za sebou těžkou sezonu v Baníku Ostrava, se kterým jste se zachraňovali v první lize až v baráži. Jak těžké to bylo?
Byla to opravdu složitá sezona. Nebylo to příjemné. Asi nikdo v Česku nečekal, že se může stát, že Baník bude hrát baráž. Ale zvládli jsme to se šťastným koncem. Co se týče mých dosavadních angažmá, dalo mi to asi nejvíc v kariéře.
Proč se to tak sypalo?
Těžko říct. Kdybychom to věděli, nestalo by se to. Myslím, že jsme neměli tým na to, abychom byli předposlední. Fakt nevím. Ale pak už to bylo v hlavě. Byli jsme pod tlakem, sráželo nás to dolů, vše se odráželo ve výsledcích. Ale naštěstí vše dobře dopadlo.
Opouštěl se vám Baník hůř, protože jste v něm strávil jen jednu sezonu, která byla tak složitá?
Opouštěl se mi těžko hlavně kvůli lidem, které jsem tam poznal. Tím, čím jsme procházeli, se kabina totiž hodně stmelila. Bylo mi trochu líto, že ji opouštím a jdu do neznáma. Ale tenhle cíl jsem měl v hlavě dlouho, chtěl jsem zkusit zahraničí. Musel jsem něco obětovat.
Věříte, že nadcházející sezona bude pro Baník klidnější?
Věřím, že jo. Budu ho sledovat a fandit. S hodně kluky jsem v kontaktu. Přeji jim, aby měli příjemnější sezonu, a aby se tam žilo fotbalem jako předtím.
Nebyla varianta, že byste se vrátil do Slavie, kde jste byl v mládeži a nakoukl i do áčka? Její trenér Jindřich Trpišovský během sezony několikrát naznačoval, že by se mu váš návrat líbil.
V určitém kontaktu jsem byl s lidmi ze Slavie po celou dobu, co jsem byl jinde. Ale myslím, že i oni věděli o tom, že můj cíl je odejít do zahraničí. Upřímně, neměl jsem v hlavě, že bych se do Slavie vracel.
Asi teď nelitujete, že vám před rokem nevyšel přestup do italské Monzy, že?
Co se má stát, to se stane. Nevyšlo to z nějakých důvodů. Když ta možnost padla, řešili jsme se Sport Investem hned další varianty. Vyšel Baník. Nelituji toho. Nebyl jsem zahořklý, měl jsem pořád v hlavě, že chci klubu pomoct a následně se dostat do zahraničí. Teď jsem rád, že se ten krok povedl.
Hrajete i pro tátu, který vám zemřel?
Jo. Přivedl mě k fotbalu. To je moje největší motivace a důvod, proč chci něco dokázat.
Zocelilo vás to, čím jste si prošel, když jste o něj přišel?
Stoprocentně. Zocelilo mě to na hřišti, v osobním životě ještě víc. Na hřiště jsem si od toho chodil odpočinout. Některé věci si teď neberu tolik. Když jsme hráli baráž, říkal jsem si, že jsou daleko horší věci.
Poslední věc: Máte v hlavě reprezentaci? Všeobecně se očekává, že v ní dojde k jisté obměně, a vy se nabízíte.
Nepřemýšlím nad tím. Samozřejmě nároďák je pro mě další z cílů, který bych si chtěl splnit. Bylo by to super. Když budu podávat na klubové úrovni dobré výkony, místo si třeba zasloužím. Ale hraji i za jednadvacítku kvalifikaci. Nemám v hlavě, že bych se do áčka musel dostat hned. Nejdřív musím hrát hlavně v Unionu.
