Článek
Francie je vaším druhým domovem. Kromě tříleté pauzy, kdy jste si odskočil do Říma a Newcastlu, zde žijete nepřetržitě od roku 2005. Jak se vás smutné události dotkly?
V ten černý pátek třináctého listopadu jsme zrovna byli s manželkou na večeři s francouzskými přáteli v restauraci v Lille. Kamarádovi během ní začaly na mobil přicházet ty hrůzné informace. Neuvěřitelně nás to všechny zasáhlo. O to víc, že kamarád do Paříže každý den jezdí za prací, a já před lety hrával za Paris St. Germain.
Jak z pozice fotbalisty vnímáte, že teroristé chtěli zaútočit na Stade de France během utkání Francie - Německo?
Ani mi o tom nemluvte. Pokud je pravda, že se teroristé chtěli dostat na tribuny, kde by zabili spoustu lidí... Byl by to obrovský průšvih, co se týká ztrát na životech a také narušení nádherné hry, kterou provozujeme.
Měl jste při nedělním utkání v Mechelenu (pozn. - Oostende prohrálo 1:2) strach?
Během něj jsem na to zapomněl, vtáhl mě zápas i atmosféra v hledišti. Jenže po utkání jsem se myšlenkami zase vrátil do reality.
Jsou tragické události tématem číslo jedna v kabině Oostende?
V době útoků jsme měli delší volno, sešli jsme se až tři dny poté, nebylo to tedy už tak čerstvé. Se staršími kluky jsme se o tom samozřejmě bavili, ale pouze okrajově. Není to téma, o kterém si rádi povídáte. Umřela spousta lidí, kvůli takové hlouposti...
Cítíte, že lidí ve Francii mají obavy?
Nechci tvrdit, že ulice v Lille jsou liduprázdné, ale shodli jsme se s manželkou, že lidé více používají auta na úkor veřejné dopravy. Na silnicích je ve všední den silnější provoz. V sobotu, kdy lidé obvykle nakupují, je naopak aut málo, lidé z obav zůstávají doma. Atmosféra není skvělá, což je pochopitelné.
O víkendu byly v belgické lize zrušeny dva duely. Byl v ohrožení i zápas v Mechelenu?
Když jsem odjížděl na zápas, vyšla zpráva, že kromě duelu v Lokerenu se nebude hrát ani v Mouscronu. Mechelen, kam jsme cestovali, leží blízko Bruselu, mysleli jsme si tudíž, že také hrát nebudeme.
Nakonec se utkání uskutečnilo. Jaká byla bezpečnostní opatření?
Bylo to hodně neobvyklé. Museli jsme dát všichni tašky na zem, prohledával nás i pes, speciálně vycvičený na hledání výbušnin. Přítomni byli vojáci a členové bezpečnostní agentury, všichni zahalení, nebylo jim vidět do tváře. Bylo to zvláštní.
Budou prohlídky před zápasy pokračovat?
Pohybuji se nedaleko Paříže i blízko Bruselu, dá se říct, že jsem na rozcestí. V obou městech platí nejvyšší stupně nebezpečí, ve zbytku zemí druhý nejvyšší. Další zápas hrajeme ve Westerlo, uvidíme. Doufám, že to bude pomalu ustupovat, že se nic dalšího nestane.
Nakolik vám zkomplikovaly dojíždění do Oostende nově zavedené hraniční kontroly?
Prodloužil se mi čas, samozřejmě. Ráno je to dobré, odjíždím většinou brzy, zdržení je přibližně patnáct minut, při odpoledním návratu je to horší. Zrovna v pondělí jsem oproti dřívějším padesáti minutám strávil na cestě z Belgie hodinu a tři čtvrtě. Na hranicích je doprava svedena do jednoho pruhu, je tam mnoho kamiónů, všude spousta vojáků. Není to nic příjemného, ale musí to být.
Pojďme na závěr k pozitivní záležitosti. I přes víkendovou prohru se s Oostende nadále držíte na špici tabulky...
Z poslední porážky jsme zklamaní, ale celkově panuje v klubu spokojenost. Jsme nahoře, což nikdo před sezónou nečekal. Vzhledem k vydařené první polovině soutěže je naším cílem postup do play off jedna, což znamená skončit do šestého místa.
Jak se cítíte vy osobně?
Fantasticky. Pravidelně nastupuji, zdraví drží. Cítím respekt od spoluhráčů, trenéra i od klubu, za což jsem rád. Dali mi šanci, snažím se jim ji splácet. Angažovat pětatřicetiletého hráče je totiž někdy risk. Zatím všechno klape, máme výsledky, jsem nadmíru spokojený. Troufám si říct, že jsem i rád, že mi Lille v uplynulé sezóně neprodloužilo smlouvu.
