Článek
Naopak Číňané neproměnili ve zlato ani svoji druhou finálovou účast, před dvaceti lety nestačili na Saúdskou Arábii. Ta letos chyběla v boji o zlato poprvé od roku 1980.
Naděje Číňanů žily něco málo přes hodinu. V první půli Li Ming ještě stačil odpovědět na branku Takašiho Fukunišiho, kontroverzní gól Kodžiho Nakaty v 65. minutě, kterému předcházelo hraní rukou, už zůstal bez odezvy. A při hře domácích vabank v nastaveném čase zpečetil triumf favorita hrdina předchozího semifinále Keidži Tamada, autor postupového gólu proti Bahrajnu.
Nad průběhem politicky vypjatého duelu bdělo 6000 policistů, kteří střežili bezpečnost japonských hráčů i diváků. Už před začátkem turnaje a v jeho celém průběhu se totiž Japonci setkávali s projevy nesnášenlivosti ze strany Číňanů, kteří tím vyjadřovali svůj nesouhlas s někdejší japonskou okupací částí své země během druhé světové války.
Antijaponská atmosféra vyvrcholila po finálovém zápase. Domácí fanoušci se těžce smiřovali s porážkou a stovky z nich začaly řádit v ulicích poblíž stadiónu. Vzduchem létaly lahve a hrubé nadávky urážející staronové šampióny, které k triumfu přivedl legendární Brazilec Zico.
"V takovéhle atmosféře bylo nejdůležitější zachovat chladnou hlavu," konstatoval kouč vítězů, který během turnaje musel opakovaně poslouchat bučení hlediště při každém kontaktu svých svěřenců s míčem. "Nikdo by před turnajem neřekl, že vyhrajeme. My ale věřili a všem jsme to dokázali," řekl.
| Finále |
| Japonsko - Čína 3:1 |
| Poločas: 1:1. Branky: 22. Fukuniši, 65. K. Nakata, 90. Tamada - 31. Li Ming. Diváci: 65.000. |
