Článek
Na hřišti je nyní v kurzu spíše Nigerijec Ahmad Ghali, který o víkendu přispěl k výhře 2:0 nad Olomoucí povedenou asistencí, avšak v kabině má po nedělním triumfu jeho krajanů navrch parťák ze zálohy Mohamed Doumbia.
„Jsem hodně šťastný. Mám v týmu hodně kamarádů,“ září Doumbia, jenž vítězství své země například hodně prožíval s krajanem Ibrahimem Traorém z Plzně. Po triumfu si však volal i se střelcem vyrovnávacího gólu na 1:1 Franckem Kessiéem a v kontaktu je i s obráncem Leverkusenu Odilonem Kossounouem.
„Jsem rád, že se jim podařilo vyhrát, ale taky jsem i malinko smutný, protože jsem nebyl součástí týmu a nemohl u toho být také,“ připouští Doumbia, který do Liberce přestoupil před dvěma lety po čtyřech sezonách v pražské Dukle. Právě v jejím dresu už do národního týmu čerstvých mistrů Afriky nakoukl. V roce 2020 však přátelské duely s Belgií a Japonskem pozoroval jen z lavičky. Od té doby pozvánku nedostal.
Fanoušci Pobřeží slonoviny slaví vítězství ve finále Afrického poháru národů. REUTERS/Siphiwe Sibeko
„Samozřejmě sním o tom, že jednou si za národní tým zahraju. Měl jsem i smůlu, protože když národní tým převzal nový trenér Jean-Louis Gasset, tak jsem se v Liberci předminulé léto na delší dobu zranil. Když jsem zase začal hrát, někdy mi zavolal a ptal se, jak se daří. A v kontaktu jsme pořád,“ přiznává 25letý šikovný středopolař.
Jenže Gasset po třetím zápase ve skupině a debaklu 0:4 s Rovníkovou Guinejí u týmu skončil. „Upřímně, když skončil, na náš tým bych si nevsadil. Bylo to překvapivé, ovšem hrálo se doma a byl pod obrovským tlakem,“ vysvětluje rodák z Abidjanu.
Nahradil ho dosavadní asistent Emers Faé a tým dovedl k senzačnímu titulu. „Hned po prvním vyřazovacím zápase jsem už hodně věřil, když jsme vyřadili úřadující mistry a nejsilnější tým v Africe Senegal. Potom jsem už věděl, že můžeme dojít daleko,“ poznamenal.
Dorazili až do finále proti Ghaliho Nigérii. „Před zápasem oplýval velkým sebevědomím, protože nás porazili už ve skupině, byť jsem mu říkal, že podruhé v řadě s nimi prohrát nemůžeme. Tak teď je smutný a už se mnou nemluví. Možná si nakonec vymění i místo, aby nemusel sedět v kabině vedle mě,“ vtipkuje na kolegovu adresu Doumbia.
„Je to hořké, ale musím můj národní tým ocenit. Na turnaji odvedl dobrou práci. Snad v příštím roce přivezeme pohár zase do Nigérie,“ uzavírá Ghali s přáním, že by u toho podobně jako Doumbia chtěl být už nablízko jako hráč.
