Článek
Pod Uličným strávil v olomoucké Sigmě tři sezony (2003-2006). S mužem, kterému se odjakživa říkalo John nebo Ulička, zažil nesčetně vypjatých i úsměvných situací.
„Mluvilo a psalo se o něm jako o bouřlivákovi. Tohle můžu jenom potvrdit. Viděl jsem ho ve spoustě situací, kdy z něj emoce doslova stříkaly. Kolikrát rozkopal v kabině koš, jednou hodil po mém spoluhráči Ivovi Zbožínkovi hroznové víno. Ale po chvíli, jako lusknutím prstů, byl úplně jiný - vtipný, pozitivní, usměvavý,“ vzpomíná Hubník.
Uličný dokázal vyjet i na rozhodčí, aby se s ním po zápase objímal. „V první emoci by dotyčného sežral. Jenže dokázal vyhodnotit, že přestřelil, a omluvil se. Všechno pak hodil do srandy. Což moc trenérů a hráčů neumí. Buď se šprajcnou, nebo naopak po zápase ještě víc nadávají. John si z toho dokázal udělat i srandu,“ podotýká Hubník.
V kontaktu s Uličným zůstal i poté, co se jejich profesní cesty před 20 lety rozešly. Vždycky se rádi viděli, měli k sobě lidsky blízko. „Pamatuju si, když jsem se vracel na skok domů ze zahraničí, že jsme se několikrát potkali v Olomouci. Dělal pokaždé fórky. Mojí exmanželku schválně oslovoval jinými jmény. Třeba: Ty seš Markéta, že? Dyť já vím, že ne, rozesmál se vzápětí,“ popisuje Hubník.
„Když jsem se pak na Hanou vrátil definitivně, potkával jsem ho na zápasech Sigmy. Dokud ho neskolila nemoc, bylo ho slyšet i vidět. Pak bylo vidět, jak už to není on. Ty jeho oči, které člověk znal, byly už jiné. Tohle bylo strašně smutné…,“ uzavírá Hubník.
