Když se nevrátí míč, hrozí mazec. Dobývali se k nám do kabiny, vzpomínal Šmicer. Co může rozhodčí?

V roce 1998 rozjížděla česká reprezentace na Faerských ostrovech kvalifikaci o evropský šampionát. Hrálo se v husté mlze a Češi se proti trpaslíkovi nemohli dlouho prosadit. Až v 85. minutě jediný gól vstřelil Vladimír Šmicer. Podle Faeřanů byl nefér. Čekali, že jim Češi vrátí balon, který předtím podle jejich podání úmyslně zakopli kvůli ošetření parťáka.

„Byl to naprosto regulérní gól,“ vzpomínal Vladimír Šmicer shodou okolností právě tento týden ve fotbalové talk show TIKI-TAKA. „My jsme jim řekli, že jim ho nevrátíme. Oni ho zakopli nechtíc, ne proto, že někdo leží. Zkazili přihrávku, ten hráč vůbec neviděl, že tam zůstal jeden hráč ležet. K tomu se pak vrátili, jako že balon zakopli naschvál,“ popisoval Šmicer situaci, která ožila i po čtvrtstoletí, když se Česko znovu s Faerskými ostrovy v kvalifikaci letos potkalo.

„A to byl problém. Jak jsme začali hrát, oni měli krvavý oči, že chtějí někoho trefit. A jak po nás šli, ztratili koncentraci. Nám se povedla kombinace, Patrik Berger mi přihrál na malé vápno a já dal gól. Potom jsem dostal pár loktů, šlápli mi na nohu, to bylo nepříjemný. Po zápase se k nám dobývali i do kabiny. Nepříjemná situace. Proto chápu, že si ji pamatují dodnes,“ přiznal.

I na Střelnici ihned vypukla strkanice, když Filip Havelka vyrovnal na 1:1 poté, kdy Miloš Kratochvíl zakopl míč do zázemí, když viděl faulovaného Jakuba Martince na zemi. „Cítil jsem křivdu. Volali jsme na ně, že to zakopnul, ať nám balon vrátí, což se v téhle situaci normálně dělá. Oni si to nechali, a ještě z toho dali gól, což je úplný vrchol,“ zlobil se střelec vítězné branky Jan Chramosta.

Tepličtí se hájili podobně jako Češi na Faerských ostrovech. Nešlo o zakopnutí, ale ukopnutí. „Balon určitě nezakopávali, tam prostě byla ztráta míče a víc k tomu nemám co říct,“ hájil svou družinu teplický kouč Zdenko Frťala.

Jaký je na podobné situace pohled rozhodčího? „Ve své kariéře jsem tohle zažil několikrát a nebyly to vždy příjemné situace. A přiznám se, že jsem se tomu vždy snažil předejít tím, že jsem proti těm, kteří neopětovali sportovní gesto, zapískal třeba i drobný přestupek, který bych za normálních okolností neposuzoval. Protože už jen to, že tohle hráči mají v hlavách, jsou na to zvyklí, vyvolá obrovské emoce a jako rozhodčí na hřišti negativní emoce nechcete,“ připustil bývalý sudí Karel Hrubeš, jenž v první lize jako hlavní odpískal 187 zápasů.

„Faul na Martince byl. Rozhodčí, který cítí, že udělal chybu, a navíc proběhne nesportovní gesto Teplic, si může v duchu pravidel pomoci i tím, že řekne, že nebylo dodrženo místo vhazování, a říct, že vhazuje Jablonec, ale musela by proběhnout komunikace v rámci rozhodcovského týmu,“ naznačil Hrubeš.

Otázkou také je, zda hráči vůbec mají zakopávat míč. Podle pravidel nikoliv. „V ideálním případě by samozřejmě neměli, mělo by to být na posouzení rozhodčího a ten by měl přerušit hru, jen když se domnívá, že hráč je vážně zraněn, což hráč Jablonce nebyl. Hráči však tohle v sobě mají zakódované,“ připouští.

A tak k podobným situacím dochází. Zažili to například sparťané před třemi lety v Evropské lize proti Lille, kdy gólman Heča zakopl balon do autu kvůli na zemi ležícímu Pavelkovi. Francouzský tým balon nevrátil a málem skóroval. I tady se okamžitě žlutilo. V roce 2011 ve třetí italské lize v zápase Foggie proti Gele dokonce museli bitku po nevrácení míče krotit přivolaní policisté.

Historie zná i kuriózní případy, kde se míč vrátil soupeři dlouhým odkopem na jeho polovinu a balon skončil k překvapení všech v brance. K takové nevšední situaci došlo například před jedenácti lety v norské lize, kdy takto omylem skórovali hráči Bergenu proti Lilleströmu, jehož gólmana nákop zaskočil. Bergen však ihned po rozehrání nechali soupeře snížit. „Byla to jasná volba,“ vysvětlovali gesto fair play.