Bojoval s alkoholem, dvakrát porazil rakovinu. Teď i Barcelonu

Fakt, že se jednalo o jeho první gól v evropských pohárech, kde odehrál šestašedesát zápasů, se v Acerbiho story dá považovat za téměř nicotný. Stejně jako realita, že jde spíše o psa obranáře. Spolehlivého, který skočí do každé střely. I tak ale po pasu Denzela Dumfirese zamířil z první pod víko jako rozený útočník.

V sedmatřiceti letech, na sklonku kariéry, zažil zkušený borec asi nejhezčí večer fotbalového života. Který přitom mohl skončit už před lety.

Acerbi, jenž ještě ve dvaadvaceti kopal druhou ligu za Regginu, dostal první těžkou ránu v roce 2012. Krátce před vysněným přestupem do AC Milán mu zemřel tatínek.

„Po jeho smrti jsem se cítil úplně prázdný. Ocitl jsem se na dně. Nic mě nebavilo, ani fotbal mě nezajímal. Začal jsem chlastat, fakt hodně. Pil jsem všechno, co teklo. Zní to jako nesmysl, ale zachránila mě rakovina,“ vyznal se před časem v obsáhlém rozhovoru pro deník La Gazetta dello Sport.

Acerbi totiž i kvůli špatné životosprávě v milánském AC díru do světa neudělal a v létě 2013 se stěhoval do Sassuola. Na zdravotní prohlídce před startem ročníku lékaři odhalili nádor. Diagnóza: Rakovina varlat. Tedy stejné onemocnění, které v současném ročníku léčil český obránce Matěj Hybš z Bohemians.

Po odstranění nádoru zvládl Acerbi odehrát třináct ligových utkání, v prosinci roku 2013 ale neprošel dopingovou kontrolou. Ne proto, že by si snad chtěl nelegálně pomoci k lepším výkonům. Ale proto, že se mu zákeřné onemocnění vrátilo. Čehož si komisaři kvůli rozhozeným hormonům všimli.

Následovala tříměsíční chemoterapie, další duel už Acerbi v daném ročníku neodehrál.

„Nemoc změnila můj přístup k životu. Bez ní bych s fotbalem na top úrovni skončil v osmadvaceti. Už se nebojím ničeho. A ničeho nelituji, naopak. Pokud se rakovina ještě jednou ozve, věřím, že ji zase porazím,“ pravil Acerbi.

Poté, co se vážné choroby zbavil i podruhé, začal spolupracovat s psychologem. Jo, a také hrát zatraceně dobře.

Po pěti letech v Sassuolu si vykopal angažmá v Laziu Řím, v červenci 2022 odešel do Interu. Hned v první sezoně si zahrál finále Ligy mistrů. Neúspěšné, jeho mančaft podlehl 0:1 Manchesteru City.

Teď dostane nezdolný stoper šanci na reparát.

Děkovat za ni může sám sobě. Jednak díky tomu, že se dokázal vyhrabat z opravdu zapeklité životní situace.

A také díky vyrovnávací brance v jedné z posledních možných chvilek.