Článek
Zápasy Sigmy v probíhající sezoně v evropských pohárech, jak jdou chronologicky po sobě, hezky odrážejí její cestu a progres. V předkole Evropské ligy na Malmö vyloženě nestačila. V prvním zápase Konferenční ligy v Itálii na Fiorentině se držela, ale prohrála. Domácí remíza s Rakówem Čenstochová byla fajn, ale větší bodový zisk si Olomouc v tomto utkání, i když vedla, nezasloužila.
Následovalo povzbudivé vítězství v Arménii proti tamnímu Noahu a nyní přišel skalp Celje, které bylo do čtvrteční návštěvy Androva stadionu v soutěži stoprocentní. Že momentální jasný lídr slovinské ligy nehrál tak, jak umí? Může to být jeho chyba, zároveň se o to výrazně přičinil i tým trenéra Tomáše Janotky.
Hráči Celje byli kombinačně i technicky zdatnější, Sigma si musela pomoct jinými herními aspekty. Hrála agresivně, tvrdě, nepříjemně na soupeře dotírala. Jakmile se naskytla možnost, hnala se dopředu. Působila sebevědomě. Dokázala být v důležitých chvílích efektivní. Ano, přežila nepříjemné pasáže. Měla i štěstí. Ale dobrému výsledku šla naproti.
Každý evropský zápas Olomouce je lepší a vyspělejší. Je cítit, že se začínají projevovat nabrané zkušenosti a že hráči jsou na utkání natěšení.
Janotkův celek má po čtyřech zápasech v Konferenční lize sedm bodů. Výborná bilance, která možná až předčila očekávání. Ale je zasloužená. Postup do jarní vyřazovací fáze je blízko. Ve zbývajících dvou zápasech (na Gibraltaru s tamním Lincolnem a doma s Lechem Poznaň) je za současné konstelace už nutností tento cíl stvrdit. Olomouci by play off třetí evropské soutěže slušelo.
