Hlavní obsah

Historický úpadek Italů. Jsme slabí a pomalí a v Evropě trpíme, hořekují experti

Za sžíravého pískotu domácích fanoušků raději okamžitě zmizeli z majestátního San Sira. Podobně neslavně jako fotbalisté Interu po senzačním úterním krachu s norským Bodö/Glimt může dopadnout v Lize mistrů i celý italský fotbal. Vyřazení odvrací ve středečních odvetách i Juventus s Atalantou. Slavnému fotbalovému národu hrozí, že poprvé v novodobých dějinách soutěže nebude mít v osmifinále jediného zástupce.

Foto: Luca Bruno, ČTK/AP

Fotbalistů Interu smutní po senzačním vyřazení v Lize mistrů.

Článek

„Úroveň italského fotbalu je slabá, je to strukturální problém,“ lamentuje pro BBC italský novinář Danielle Vieri.

Zatímco norský fotbal se probouzí po kolosálním úspěchu, v Itálii naopak zažívají historický úpadek.

V 80. a 90. letech Italové určovali světovému fotbalu trendy. Ještě počátkem tisíciletí se klidně tři italské mančafty dostaly mezi nejlepší čtyři týmy v obdivované Lize mistrů.

Jenže teď?

Inter doma nezvládl odvetu s Bodö/Glimt. Na prohru 1:3 z Norska navázali šokujícím výbuchem 1:2 před vlastními fanoušky. Ještě nikdy se jednomu z milánských gigantů nestalo, aby ho ve vyřazovací fázi vyšoupl tým nehrající v elitních pěti evropských ligách.

Loňský finalista soutěže letos uvízl v předkole a stejně mohou dopadnout i dva zbývající Serie A v soutěži.

Juventus ve středu večer musí s Galatasaray odčinit úvodní ostudu 2:5 v Turecku. Atalanta bude v Bergamu odmazávat manko 0:2, které si dovezla z Dortmundu. Neapole se už play off netýká, z Ligy mistrů vyletěla po dohrání skupiny.

Od jara 2004 a zavedení řádného osmifinále v Lize mistrů se nestalo, aby v něm scházel italský klub. Od roku 1988 platí, že se mezi šestnáctku nejlepších vmáčkl alespoň jeden mančaft z Apeninského poloostrova.

„Tohle je budíček pro celý italský fotbal,“ varuje fotbalový novinář Verri. „Rozebíral jsem to s trenérem Claudiem Ranierim, který mi říkal: Když jsem byl v Leicesteru, hráči netrénovali víc než v Itálii. Jen trénovali ve vyšší intenzitě, kterou si přenesli do zápasů. My hrajeme pomalu a v Evropě trpíme.“

Vyklízení pozic na klubové scéně si všímají i za hranicemi.

Třeba německý Kicker vidí za italským sešupem i problémy s výstavbou nových stadionů. Nové domovy si budoval nebo upravoval Juventus či Atalanta. Po průtazích se třeba rekonstruuje stadion Fiorentiny. Po vleklých jednáních aktuálně platí, že k zemi zanedlouho půjde i kultovní San Siro.

Vedení klubů pálí peníze a energii, samotný fotbal trpí.

K tomu si připočtěte, že italský nároďák se ještě nekvalifikoval na mistrovství světa a podobně jako ten český se bude klepat v březnové baráži.

Reprezentanti jako Donnarumma, Calafiori nebo Tonali kopou mimo Itálii. Serii A opouštějí hvězdy soutěže jako Retegui, Reinders nebo Lookman. Jejich pozice plně nenahrazují nové osobnosti.

„Akademie v Itálii neprodukují dostatek hráčů, kteří by zapadali do prvních týmů,“ říká fotbalový expert a novinář Julien Laurens. „Ukazuje se, že italský fotbal prochází těžkým obdobím.“

Potíže jen umocnilo vyřazení Interu, který poslední sezony platí za nejúspěšnější italský tým. Jeho krach dostal pod tlak celý italský fotbal. „Co se dá o něm říct? Musí se v něm něco změnit,“ dodává Verri.