Kapitán mu nadává, před debutem se nervoval. Slavia v Itálii objevila čaroděje

Bergamo (Od našeho zpravodaje) - Chvála se k čtyřiadvacetiletému blonďákovi jen hrnula. Poprvé po návratu do Slavie ho při závěrečné děkovačce vyvolávali fanoušci, kteří se v rohu útulného stadionu svlékli do půl těla.

„Krásný pocit, když řvou moje jméno,“ tetelil se Markovič. „Nerad bych tím ubíral kredit ostatním. Jen jsem byl možná tentokrát trochu víc vidět.“

Jenže slávisté jej vychvalovali. Sami od sebe a bez vyzvání. „Marky nás několikrát zachránil,“ vyzdvihoval spoluhráč z ofenzivy Vasil Kušej.

„Ukázal svou rychlost i reflex, pomohl mu tým a mám z něj obrovskou radost,“ navazoval trenér Jindřich Trpišovský.

„Fantastickej!“ zářil v rozhovoru pro Nova Sport kapitán Jan Bořil. „Já mu vždycky nadávám, že neumí moc nohama, ale na čáře je čaroděj. Je strašně rychlej, klobouk dolů, jak se mu to podařilo.“

Shodou okolností v televizním studiu Bořilovy věty poslouchal Martin Vaniak - televizní expert, padesátník a brankářská legenda sešívaných, jenž si kouzelnými zákroky stejnou přezdívku vysloužil v minulosti.

„Jsem už čaroděj třetí až čtvrté kategorie,“ glosoval Vaniak. „A (Markovič) toho musí ještě hodně dokázat. Stále ve Slavii začíná. Výkonem si ale řekl, že je právoplatný hráč Slavie.“

Mrštný mládenec na podobné období a zápasy čekal ve Slavii přes tři čtvrtě roku.

Minulou sezonu načal v Ostravě. Baník šturmoval do pohárů, Markovičovi patřila brána. Jenže v zimní pauze se ozvala Slavia - klub, za který chytal v dorostu a který ho přivedl mezi profíky.

V Edenu kvapně hledali po odchodu Antonína Kinského do Premier League pojistku za Jindřicha Staňka, pokud by včas nevykurýroval operované rameno. Markovič vyměnil ostravský lauf za sešívanou lavičku. „Zahrát si Ligu mistrů je sen každého fotbalisty a já věděl, že Slavia ji zřejmě hrát bude. Proto jsem se rozhodl, jak jsem se rozhodl,“ vysvětloval v Bergamu.

Na jaře se dostával do brány jen příležitostně a hlavně ve chvílích, kdy Slavii už o moc nešlo.

V aktuální sezoně Markovičův význam pro ligové šampiony stoupá. Staňka trápí zdraví a jeho kolega ho víc než důstojně nahrazuje. Přispěl k remíze 1:1 v ligovém derby, v němž byla Sparta lepší. Nulu vychytal taky proti Dukle nebo Zlínu, byť tam moc v zápřahu nebyl.

„Byl blízko startu už proti Interu, ale premiéry se dočkal až teď v Bergamu,“ přibližoval kouč Trpišovský. „S Markym jsme od jeho sedmnácti let, dlouhodobě s ním trenéři výborně pracují. Všiml jsem si, že byl před zápasem trochu nervózní, jelikož po rozcvičce měl jiný rituál. Ale to je logické, věděl, jaké kvalitě čelí. Potřeboval předvést top výkon, mít i trochu štěstí a být skvěle připravený.“

Dva špičkové zákroky předvedl už ve 13. minutě. Vychytal Kossounoua, který se na něj řítil sám. Nepřišel si na něj ani De Ketelaere ranou z dálky. Zazářil v polovině první půle, když Krstovič střílel pár kroků od brány. „To je přesně ta chvíle, kdy je gólman ve správný čas na správném místě. Rozhoduje i náhoda,“ líčil Markovič.

Za nejtěžší zákrok vypíchl střelu střídajícího Scamaccy z hranice vápna v závěru duelu. „Nebyl jsem v úplně ideálním postavení, chtěl jsem trochu zalézt, překvapil mě a musel jsem to čapnout. To byla nejtěžší chvíle,“ odfoukl si nečekaný hrdina Slavie.

Dohromady chytil pět střel. Atalanta v zápase zaznamenala xG 2,04, což znamená, že na kontě domácích měly podle statistické pravděpodobnosti svítit dvě trefy. Hlavně Markovič jim góly znemožnil a italský favorit místo dvou branek nečekaně ztratil dva body.

„Jsme rádi, že máme bod. Každý se počítá, s Atalantou je velmi cenný. Nejeli jsme sem pro něj, spíš pro vítězství, ale znali jsme sílu Bergama. Takže ho určitě bereme,“ zhodnotil Markovič.

Bude zajímavé sledovat, zda si neřekl o výraznější prostor. Kolega, konkurent a reprezentant Staněk letěl se Slavií do Itálie. Zůstal na střídačce, protože ještě nebyl zcela fit. Už před utkáním ale trenér Trpišovský naznačil, že by s ním rád počítal na nedělní ligu v Olomouci.

Nebo si Markovič řekl o to, aby slávističtí trenéři plány přehodnotili? „To není otázka na mě,“ usmál se naposled Markovič. „Dělám svou práci a jsem rád, že se to tentokrát podařilo.“