Článek
Mimo rodinu není mnoho lidí, kteří by Lukáše Horníčka znali tak dobře jako právě Martin Shejbal. Jsou v pravidelném kontaktu, volají si, navštěvují se a konzultují spolu nejen fotbalové, ale i životní situace.
„Nedám na něj dopustit,“ usmívá se bývalý sportovní manažer Pardubic a současný trenér brankářů druholigové Chrudimi.
Martin Shejbal z Pardubic na archivním snímku z roku 2012 v roli brankáře
Znáte Lukáše od doby, kdy byl ještě malý kluk?
Je to tak. Spíše než jako trenér jsem ho provázel manažersky. Dělal jsem šéfa přípravek a na jednom z tréninků jsem si všiml právě Lukáše. Vůbec jsem nevěděl, o koho se jedná, vlastně jsem jen viděl rozcuchaného blonďáčka, který už v té době byl o hlavu vyšší než vrstevníci. Sledoval jsem jeho pohyb a hned jsem zaúkoloval sekretáře, ať ho podepíšou. Pak už ten vývoj šel dál, postupně se profiloval. Ze začátku to ale vůbec nebylo tak, že byste z něj padli na zadek. Spíše zaujala postava a to, jak cítil hru.
Kdy přišel zlom?
Po jeho vstupu do akademie jsem majitelům řekl, že Lukáš neroste pro Pardubice, a ať mě s ním nechají pracovat, že z něj uděláme bombastického gólmana. Upřímně, Pardubice v té době vznikaly, hrály třetí ligu a bylo nesmírně těžké takového hráče v mládežnických strukturách udržet. Zajímali se o něj v Hradci, Olomouci a dalších klubech, které Lukášovi samozřejmě slibovaly lepší podmínky i vzhledem k tomu, že v té době působily v lize. My jsme ale neustále komunikovali s maminkou, kterou jsme přesvědčili, že u nás bude mít ten servis nejlepší.
Vy jste mu přímo dělal agenta?
Často se to zmiňuje, ale není to pravda. Přivedl jsem kamaráda Dalibora Karnaye, který se o něj začal starat. Lukáš žil jen s maminkou, měl rozvedené rodiče a pan Karnay zkrátka vytvořil pro jejich rodinu lepší servis. On však v té době ještě neměl agentské zkoušky a v nějakých Lukášových patnácti letech jsme cítili, že je potřeba ho předat do rukou agenta s nějakou historií, což byl tehdy pan Zíka.
Nyní je však zpět v rukou Dalibora Karnaye, že?
Máte pravdu. S panem Zíkou to nevyšlo, nesplnil to, na co jsme si podali ruku. K tomu bych se ale nerad vracel, dnes už je to nějakým způsobem za námi. Pan Karnay se svojí agenturou Lukáše teď zastupují, udělali mu první velký kontrakt, provází ho tím životem a všichni se i té mamince Lukáše můžeme podívat do očí.
Jak se vůbec přestup do Bragy rodil a neměla maminka strach z takto velkého kroku?
Samozřejmě, že se bála. Je to dané i tou jeho povahou, protože on, i když má dnes dítě a ženu, je pořád takový velký kluk s duší dítěte. Dvakrát do Pardubic přijeli zástupci z Bragy, měli ho dokonale nasledovaného a hodně o něj stáli. My jsme byli pořád teprve rozvíjející se klub a finančně šlo o skvělou nabídku. Ze sportovního hlediska jsem byl za Lukáše rád, protože vím, jak to chodí – takhle mladý gólman by v lize šanci nedostal. Pardubice navíc hodně riskovaly, protože první rok byl nastavený jako hostování s opcí. Navíc narychlo přišla Sparta, která ho chtěla, ale zpětně říkám, že to bylo tak ušité horkou jehlou, že to člověk dodnes nechápe.
A jaký je samotný Lukáš, který v 16 letech zmizel do světa a nyní je z něj jednička portugalské Bragy a zahraje si semifinále Evropské ligy?
On se jeví jako „klidný seveřan“, jak mu s oblibou říkám. On ale obrovsky klame tělem. Pamatuji si, když byl mladší a v těch mládežnických ligách dominoval. Právě i kvůli němu jsme domluvili přátelák ve Františkových Lázních proti Manchesteru United. Klub nám půjčil pro kluky dokonce týmový autobus, byla to velká sláva.
A jak to dopadlo?
Právě že špatně. Říkal jsem tehdy Lukášovi, že tohle je ten zápas s top soupeřem a ať se ukáže. Po poločase to bylo 0:4, vystřídali jsme ho a náhradník zachytal životní utkání. Tehdy jsem si říkal, že ho něco zlomilo, že to zkrátka nebyl on. A ten samý pocit jsem měl z Lukáše i na loňském mládežnickém Euru na Slovensku. Už při rozcvičce proti Německu jsem na tribuně říkal, že to nebude jeho den, což se také potvrdilo.
V tom případě se ale umí rychle z nezdaru oklepat, že?
Máte pravdu. Kritici mu to Euro dali sežrat a čekal jsem, co to s ním udělá. On se ale vrátil „domů“ do Portugalska, začala liga, čtyři kola zvládli a on zase chytal fantasticky. Osobně si myslím, že mu vyhovuje i klid od médií a to, že je tak trochu ve stínu jiných brankářů či týmů. Jeho povaha je taková, že má srdce na dlani – pokud by stálo sto lidí frontu na jeho podpis, tak počká až do posledního. A mám i jiný příklad.
Povídejte.
Měl obrovský problém se porvat o post jedničky s tehdejší oporou Bragy Matheusem. Tenkrát jsem s ním mluvil a říkal mu, jak je hezké, že mají přátelský vztah, ale sportovně se o to musí porvat. Těžce nesl, když Matheus skončil a on mu napsal moc hezkou zprávu, jenže nepřišla odpověď a Lukášovi se zhroutil svět. Ptal se, proč mu neodpověděl, vyčítal si, co udělal špatně. On je zkrátka jiný a vždy bude. Nedávno jsem s ním telefonoval a pořád působí, jako by mu bylo šestnáct, byť má rodinu. A právě tohle na něm máme všichni rádi.
Nemůže být jeho povaha zatím brzdou k velkému přestupu?
Odpovím trochu jinak. Tonda Kinský je snad nejsebevědomější gólman, kterého jsme v Česku měli – a jak to dopadlo? Když dnes klub dělá přestup, má hráče dokonale naskautovaného a Lukáš navíc už nepůjde za malou částku. Tým, který si pro něj přijde, musí být přesvědčený, že s ním chce pracovat. A psychiku má Lukáš výbornou, vždyť jste viděl zápasy s Betisem Sevillou.
Kde vy byste nejradši Lukáše viděl?
Prvně si myslím, že na velkoklub má ještě čas. Stále je to mladý kluk a měl by udělat nějaký mezikrok. Osobně mu podsouvám, že by bylo skvělé jít v Portugalsku do jednoho z trojice Sporting, Porto, Benfica. A zase typicky mi na to odpověděl, že by mu to fanoušci neodpustili. Zatím si ho nedokážu úplně představit někde v Anglii, kde by na něj byl obří tlak.
Proč myslíte?
Pamatuji si, když Petr Čech zachytal skvěle dvacet zápasů a pak se mu jeden nevyvedl. Ten tlak médií, expertů a fanoušků je gigantický. A upřímně, nevím, jestli by to Lukáš zvládl. Má rád rodinnou atmosféru, přátelský přístup. On ještě fotbalově i lidsky dozraje, za velký klub si určitě zachytá, protože u něj je vzhledem k fantastické postavě zaručena dlouhověkost.
Zmiňujete růst, ale on už nyní je s částkou patnácti milionů eur čtvrtým nejhodnotnějším hráčem z Česka. Je to téma i třeba pro samotného Lukáše?
Myslím, že ne. Ta jeho výstupní klauzule z Bragy bude dvojnásobná, což je ale věc jednání. S ním tohle ale nic nedělá. Čekal jsem, co s ním udělá dítě, a on je pořád stejný. Proto ho ani finanční otázky nijak nevyruší.
Ten zájem je však enormní.
Už je teď v situaci, že kam přijde, měl by chytat. Už není ve věku, kdy by si to měl odsedět a čekat na šanci. I podle toho by měl volit klub. Vím o velkém zájmu Interu, který ho sleduje dlouhodobě a doptával se v Braze na Lukáše. Vím také o dvou či třech klubech z Anglie z prostřední části tabulky. Nejvíc ví samozřejmě Lukáš, ale sám se soustředí na konec sezony, která je pro něj enormně důležitá.
Některá portugalská a španělská média přišla i se zprávou, že by o něj mohl mít zájem Real Madrid.
(Rozesměje se) Proč ne? Musím ale říct, že to je klub, kde bych udělal výjimku a klidně mu dal rok na lavičce, aby si to osahal. Poznal, jak to funguje v takové organizaci, a vlastně vyrůstal vedle ikony Thibauta Courtoise. Navíc by mu Španělsko mohlo vyhovovat – je blízko Portugalska, podobný jazyk, příjemné podnebí.
Vím však, že vy byste ho nejradši viděl v Německu.
To víte správně. Pokud by dojel kontrakt v Braze, tak za nějaké dva roky by pro něj bundesliga byla ideální. Bude ve věku, kdy by to zvládl. Vím, že ho sledovali v Kolíně nad Rýnem i Leverkusenu. Na druhou stranu, v tuhle chvíli Lukáše sleduje půl Evropy a figuruje na opravdu velkém množství přestupových seznamů.
Může mu k lepšímu angažmá pomoct i případná nominace na mistrovství světa?
Hned po úspěšné baráži jsem měl v hlavě scénář, že se uzdraví Jindra Staněk a trenéři sáhnou po zkušenosti a Lukáše nechají doma. Bavil jsem se o tom s ním a říkal, že je připravený i nejet. Poslední věta od trenérů však byla, že se uvidí v Mexiku, ale ta varianta, že nepojede, není úplně nereálná. Každopádně pozvánka na světový šampionát by mu samozřejmě pomohla.
