Článek
Sláma je bezprostřední. Když má říct, kam by šel do zahraničí, vypálí: „Třeba do Arábie.“ Levý obránce z Jablonce prožívá v posledních týdnech značný progres v kariéře. Z borce, který ztratil místo a důvěru v Sigmě Olomouc, je reprezentant. Vstřebává náročný program i značně zvýšený zájem. O všem upřímně vypráví.
Překvapilo vás, s jakou samozřejmostí jste do zápasů národního týmu vplul?
Trošku jo. Nikdy jsem se s takovou úrovní nesetkal, bylo to pro mě nové. Ale věřím, že jsem si nastavil nějaký standard a že ho budu potvrzovat i dál. Je to na mně. Myslím, že celkově jsme předvedli dobrou úroveň hry, ale výsledky nás pochopitelně netěší. Až přijdou zápasy s papírově lehčími týmy, budeme je muset zvládat i výsledkově. Tlak na nás bude daleko větší.
Na co jste si musel nejvíc zvykat?
Určitě na tempo a rychlost. Ti hráči, kteří proti nám hráli, využijí každou malou nepozornost. Musíte být soustředěný celých devadesát minut.
Ale obstál jste, i když jste bránil hvězdného Lamina Yamala. Takže teď vás už velká jména na straně soupeře nerozhází?
To by bylo asi silné prohlášení, kdybych řekl, že mě to už nerozhází. Z české ligy je to pro mě obrovský skok. Na Yamala a další hráče se těžko hledá recept. Ale chtěl jsem hrát důrazně, znepříjemnit mu hru a neudělat chybu.
Yamal do Prahy nakonec nepřijede, ale cítil jste, že mu v utkání v Oviedu vaše hra nevoní?
Myslím, že mu to celkově asi moc nevonělo. Hrát proti České republice pro něj asi není tak atraktivní, jako když nastoupí proti Anglii nebo v La Lize proti Realu Madrid. Tam asi přepne na jiný mód. Ale já dělal každopádně vše pro to, abych ho ubránil.
Věřil jste, že byste se mohl v sedmadvaceti ještě dostat do reprezentace?
Snil jsem o tom odmalička, ale postupem času, čím jsem byl starší a starší, jsem to vypouštěl z hlavy. Už jsem ani nedoufal, že by něco takového mohlo přijít. Byl jsem překvapený, zároveň ale i šťastný a hrdý, že můžu stát na hřišti a zpívat českou hymnu.
Jaký nejsilnější zážitek jste si odnesl z minulého srazu?
Hrát ve Wembley bylo úžasné, ale nejvíc bylo Španělsko. Dal jsem jim gól, oni tam zvedali pohár pro mistry světa. Bylo to celkově nádherné. Ta vstřelená branka byla třešnička na dortu, ale výsledek (prohra 1:3 - pozn. aut.) mě mrzí. Byli jsme blízko vyrovnání na 2:2. Věřím, že pak bychom už remízu uhráli. Třetí gól jsme dostali, když už jsme hráli vabank.
Cítíte, že jste si řekl o pravidelné místo v reprezentaci?
Takhle nepřemýšlím. Soustředím se na každý další zápas a pokaždé chci odvést maximum. Pak se uvidí. Jsem rád, že jsem tu podruhé. Trenéra jsem svými výkony asi zaujal. Těší mě to, ale nechci usnout na vavřínech. Chci dál pracovat. Nepřeceňuji, že jsem najednou v reprezentaci. Neberu to tak, že bych byl teď něco víc. Pořád se tady beru za nováčka.
Neříkal jste si však v Anglii ve Wembley, že už toho je hodně? Únava ve čtvrtém zápase v rychlém sledu byla asi znát, že?
Jo, trenéři se mě ptali, jestli jsem unavený. Samozřejmě jsem byl a říkal jsem jim, že nějakou únavu cítím. Ale kdyby se mě zeptali, jestli chci hrát, nebo ne, tak by každý řekl, že chce hrát. Jen tak se nepoštěstí nastoupit před devadesáti tisíci diváky na takovém stadionu. Kdybych tam hrál první nebo druhý zápas během srazu, výkon by byl asi jiný. Ale je to zkušenost.
Český obránce Jiří Sláma (v červeném) v souboji s anglickým záložníkem Morganem Rogersem.
Trenér Jablonce Luboš Kozel vás pak ani nevzal na ligový zápas do Brna, abyste si odpočinul. Jak probíhala vaše domluva?
Trenér se mě ptal, jak se cítím. Úplně svěží jsem nebyl. Přijeli jsme z Anglie na hotel v ranních hodinách, trochu jsem se na něm vyspal, ale stejně jsem byl pak celý den rozbitý. A za další dva dny už se jelo do Brna. Navíc jsme měli i nabitý program, rozjeli jsme Konferenční ligu. Cestování je opravdu hodně. Mám pocit, že jsem pořád buď na hotelu, nebo v letadle. Jsem rád, že jsme se domluvili, trenér mi dal volno a nemusel jsem do Brna jet, což z Jablonce taky není kousek. Mohl jsem si trochu odpočinout.
Jak v hlavě vstřebáváte program, který v posledních měsících máte?
Občas už je to hodně unavující. Režim je pořád dokola: někam jedete autobusem, zatrénujete si, další den je zápas, pak na letiště, domů a zase znovu. Je to náročné, ale asi bych byl hloupý, kdybych si stěžoval. Co by jiní hráči dali za to, kdyby mohli hrát Konferenční ligu a byli v reprezentaci. Jsem šťastný, že takové zápasy můžu hrát. Tohle je maličkost.
Jak vypnete?
S rodinou. Máme malého syna, s ním vypnu úplně. Když skončí trénink, na fotbal absolutně nemyslím. Na něm odvedu maximum, ale tím to pro mě končí. Zvlášť když teď hrajeme prakticky každé tři nebo čtyři dny. Je toho dost. Fotbalu je někdy po krk.
Hodně jste toho měl i po minulém srazu, kdy se o vás hodně psalo a mluvilo. Zájem o vás markantně stoupl. Bylo těžké se s tím vypořádat?
Ani ne. Jsem typ, který tyhle věci moc neřeší. Když se o mně něco objevilo, ani jsem to nečetl. Jel jsem si pořád to svoje. Nepoznamenalo mě to. Nepotřeboval jsem se pořád na sebe někde koukat. I kamarádi už mně ale říkali, že na ně za chvilku vyskočím i z ledničky. Pochopil jsem, že už toho je hodně a už by to chtělo zpomalit.
Jak tedy vůbec prožíváte váš růst za poslední měsíce?
Je to zajímavé. Nikdy bych neřekl, že se mi tohle povede. Žiju pohádku, ale nechci létat někde v oblacích. Ano, teď se mi zadařilo, ale chci v tom jen pokračovat. Nastavil jsem si nějaký standard a nechci z něj slevovat.
Generální manažer reprezentací Pavel Nedvěd u nás v pořadu Přímák zmínil, že mu kvůli vám volali lidé ze zajímavých klubů. Zaregistroval jste to?
Ne, vůbec. Jak jsem zmínil, už mi bylo i nepříjemné, když jsem všude vyskakoval. Bylo toho moc. Po návratu do Jablonce jsem chtěl mít svůj klid. Ani jsem neřešil, jestli se někdo ozval, nebo ne. Mám dobrého manažera, který je schopný. Nechávám vše na něm.
Přemýšlíte nad možným přestupem do zahraničí?
Jo, šel bych hned. Bral bych cokoliv, co by bylo zajímavé. Brzy mi bude osmadvacet, a kdybych si měl na pár let polepšit, neváhal bych. Myslím, že bych byl i první, kdo by na přestup tlačil a chtěl bych, abychom se s Jabloncem nějak domluvili.
Od manažera tedy nyní žádné signály nemáte?
Teď to nechci řešit. Běží podzimní sezona, zápasů je hodně, takže teď se chci soustředit jen na ně. Zbytečně by mi to jen motalo hlavu.
Máte vysněnou destinaci?
Šel bych třeba do Arábie.
Opravdu?
Trochu jsem to zlehčil. Ale musím myslet i na budoucnost a kde jinde si vydělat hezké peníze? Každopádně si myslím, že je strašně těžké se tam dostat. Jak jsem zmínil, byl bych rád za cokoliv zajímavého. Fotbalová kariéra je krátká a já nikdy nebyl hráč, který by si vydělal takové peníze, abych pak mohl mít nohy nahoře. Kdybych tu šanci měl, využil bych ji. Peníze jsou důležité.
Přitom v létě jste opouštěl Sigmu Olomouc. Jaký byl váš odchod?
Ne úplně dobrý.
Proč?
Byly tam nějaké vztahy, které si úplně nesedly. Ale nechci to už řešit. Prostě jsem tam skončil. Bylo mi oznámeno, že končím, že se mnou nechtějí pokračovat a že si mám něco najít. S manažerem jsme hledali, některé kluby se ozvaly a pak bylo na mně, co si vyberu.
Chtěl jste i sám změnit prostředí?
Kdyby tohle nenastalo, asi i já sám bych tlačil na odchod. Už toho bylo moc po všech stránkách.
Řešilo se, že vám v Sigmě uškodilo, když jste měl konflikt s fanoušky poté, co jste byl vystřídán v jarním zápase s Mladou Boleslaví. Myslíte, že hrálo roli, že jste na fandy, kteří vám nadávali, reagoval?
Vůbec. Tohle bylo podle mě zbytečně nafouknuté. Asi málokdo by si nechal líbit to, co mi tam někteří řekli. Ozval jsem se a zpětně bych to udělal stejně. Možná se jedné osobě hodilo, že přišel nějaký incident, a ta osoba pak vypadala dobře u lidí. Ale mě to nezasáhlo. Bylo mi to jedno. Už v té době jsem cítil, že tam asi pokračovat nebudu.
Prozradíte, koho z olomouckého klubu myslíte?
Ne, ale on by věděl.
Čekal jste, že se vám bude v Jablonci až takhle dařit?
Přiznávám, že ne. Ani jsem nedoufal, že to bude až takhle dobré. Zpětně jsem rád, že jsem se rozhodl pro Jablonec. Uvidíme, co bude teď v zimě. Ta bude asi v Jablonci horší.
Bojíte se severočeské zimy?
Jo, bojím. Z Olomouce to úplně neznám. Tam bylo sluníčko a rovina, tady je to samý kopec. Na horách jsem se narodil, ale od deseti let jsem byl v Olomouci. Zvykám si a nevím, jestli si zvyknu úplně.
Proč vám to v Jablonci tak jde?
Je tam dobrá šatna a parta. Vše si sedlo, prostředí je rodinné. Nikdo nemá od Jablonce moc velká očekávání, nejsme extra pod tlakem. Samozřejmě chceme vyhrávat a být úspěšní, ale asi nikdo moc nečekal, že postoupíme do Konferenční ligy, zvlášť když jsme měli v cestě Rangers.
Ale postupem do ligové fáze Konferenční ligy i výsledky v minulých sezonách se laťka pro Jablonec zvedla, ne?
Všude je tlak. Když si lidé zaplatí za lístek, tak nikde nechtějí vidět, jak jejich tým prohrává. To platí i v Jablonci. Jak jsem ale řekl, my chceme vyhrávat. Je pozitivní, že při nás lidé stojí.
Na minulém srazu jste také zmínil, že jste přemýšlel, že s profesionálním fotbalem seknete. Kdy to bylo?
Když jsem byl na hostování v Pardubicích, tři čtvrtě roku zraněný. Měl jsem problémy se zády, s plotýnkami. Málokdo z doktorů mi dokázal pomoct. Už se nevědělo, co by se mělo udělat, abych se vrátil na hřiště. U fotbalu mě udržela rodina a kamarádi. Nevzdal jsem to.
Co pomohlo?
Cvičení a čas.
Vyplatilo se. A teď se chystáte na zápasy se Španělskem a v Chorvatsku. S čím byste byli po nadcházejícím srazu spokojení?
Musíme být pokorní, půjdeme do utkání s respektem k soupeřům, ale nechtěli bychom oba zápasy prohrát. Chtěli bychom nějaký bod urvat, ideálně vyhrát v Chorvatsku a skončit na třetím místě v tabulce. Uvidíme. Určitě nebudu vyhlašovat, že porazíme Španělsko. Všichni víme, jakou mají kvalitu.
