Článek
Třiadvacetiletý rodák z německých Drážďan, syn české maminky a bulharského otce, aktuálně kope v Glasgow za Rangers. Na seniorské úrovni ještě nikdy nereprezentoval, a tak využil možnosti poprat se o minuty v českém národním týmu.
„První kontakt proběhl v srpnu, kdy jsme hráli předkolo Konferenční ligy proti Jablonci. Možná mi pomohlo, že jsem se představil proti českému týmu. Každopádně mě kontaktoval Pavel Nedvěd a už to mi přišlo neuvěřitelné. Držitel Zlatého míče se mě, takového kluka, ptá, jestli chci reprezentovat Česko,“ líčí Naderi pro svazový web fotbal.cz.
Následně bylo potřeba vyřídit nutnou administrativu, což nějaký čas zabralo. Nakonec vše pro obě strany dobře dopadlo.
„Řeknu upřímně, mám v sobě tři národy. A na všechny jsem hrdý. Je to prostě součást mého života. Narodil jsem se v Německu, pyšný jsem na Bulharsko kvůli tátovi, ale tamní řeč neumím a také tam nejsem tak často jako v Česku. Když se objevila možnost reprezentovat, byla to pro mě jasná volba. Chtěl jsem tady být,“ vysvětluje.
Jako dítě jezdil do Česka každý rok, třeba o prázdninách na dětské tábory. Má v Praze babičku, která bydlí kousek od Edenu.
„Znám celé město, cítím se tady jako doma. A zrovna ve středu odpoledne se za babičkou chystám na její vepřo, knedlo, zelo. Miluju to,“ usmívá se odchovanec drážďanského fotbalu.
Ryan posílá první pozdrav jako český reprezentant! 👋🇨🇿 pic.twitter.com/JEicxrXES3
— Česká fotbalová reprezentace (@ceskarepre_cz) September 30, 2026
Jeho kariérní posun je v poslední době značný, vždyť ještě loni kopal třetí německou ligu za Hansu Rostock. V únoru pak přišel velký přestup do Rangers.
„Neuvěřitelné. Adaptaci mi tam usnadnil německý trenér Danny Röhl. Podmínky, vše je fantastické. Nevím, jestli je na světě někde větší sepětí fanoušků s klubem. Při domácích zápasech stadion neuvěřitelně žije. Těžko se to popisuje, vstupují do toho historie a velké emoce. To jsou prostě místa, na nichž chcete hrát a naplno si tam fotbal užívat,“ popisuje.
Nově je tedy součástí české reprezentace pod vedením trenéra Santiho Denii. V úterý proti Anglii logicky ještě nastoupit nemohl, zapojil se zatím do tréninkového procesu a uvidí se, jak s ním realizační tým naloží. „Někdy nemůžu uvěřit, co se kolem všechno děje. Pořád na sobě pracuju a jsem si jistý, že jsem si všechno zasloužil.“
Důležité jistě bude, jak zapadne do kabiny. Není potřeba déle vysvětlovat, že své nové spoluhráče téměř vůbec nezná.
„Jen Adama Karabce. Bylo to přes Honzu Mejdra, se kterým jsem hrál v Rostocku. Jednou jsme byli na zápase v Hamburku, kde Adam dříve působil, pak jel on za námi. Kara je super týpek. Ale když jsem přijel v úterý na hotel, upřímně jsem byl trochu nervózní, protože potkávám lidi a pár jsem jich znal vlastně jen z televize. Všichni jsou však hodní a přivítali mě krásně,“ líčí Naderi.
Sám o sobě tvrdí, že v první řadě miluje fotbal, na hřišti ze sebe vždy vydá maximum a nikdy nic nevzdá. Že díky vysoké postavě může pomoci při dlouhých balonech, ale má rád také kombinační styl fotbalu. Zkrátka jde o variabilního hráče.
Zde dostane v národním týmu nějakou minutáž, už záleží primárně na něm. Aby se trenérům ukázal v co nejlepším světle. A třeba si splní i jeden ze svých snů.
„Chtěl bych si zahrát na mistrovství světa, ukázat tam dobrý fotbal a dotáhnout to daleko. Mám tu čest být v reprezentaci, které chci pomoci. Fotbal jsem vždy miloval, stačilo mi být na hřišti a prostě si jít zakopat. Láska mi zůstala, ale z hobby se stala věc, která je mojí obživou. Ambice jsem měl vždy ty nejvyšší a teď jsem šťastný, že mohu hrát v úžasném klubu a v reprezentaci za úžasný národ,“ shrnuje.
