Článek
Dnes jste nemohl pomoci spoluhráčům na hřišti kvůli zraněnému kolenu. Jak to s vámi, potažmo pokračováním kariéry, v tuto chvíli vypadá?
No, to bych taky sám rád věděl. Začínám běhat, koleno se dává dohromady. Uvidím, jestli ještě zvládnu příští sezonu, nebo ne. Je to otevřené, každopádně bych případně zůstal v Domažlicích.
Kdy padne finální rozhodnutí?
To je těžká otázka. Věřím že za měsíc nebo dva budu stoprocentně připraven. Pokud ne, zvažoval bych už úplný konec.
Zaskočilo vás, že prohra se Žižkovem byla tak jednoznačná?
Představovali jsme si to trošku jinak, plán byl co nejdéle držet bezbrankový stav. To se bohužel nepovedlo. Po druhém gólu, který trefil hráč Žižkova (Michal Řezáč, pozn. red.) úplně nádherně, už to bylo na jednu branku. Pak jsme nedali penaltu, takže se nám ani nepodařilo zdramatizovat závěr. Ale Žižkov byl celý zápas lepší, možná jsme ho trefili v ligové formě. Gratuluji soupeři a přeji, ať se mu daří ve druhé lize.
Jak náročné je sledovat takhle důležitý zápas v civilu?
Je to velký nezvyk. Nejsem typ, co by v poklidu seděl na střídačce, hodně jsem to prožíval. Ale nic neovlivníte, je to na hráčích a trenérech. My jsme bohužel dnes tahali za kratší konec.
Co jste říkal na velmi slušnou atmosféru, obzvlášť vzhledem k tomu, že šlo vlastně o třetiligové utkání?
Přišlo mi to skvělé. Už na první zápas v Domažlicích přišlo přes dva tisíce lidí a hrálo se ve skvělé atmosféře. dnes to bylo stejné. Myslím, že to mohla dávat i nějaká televize, když se bojovalo o druhou ligu.
V médiích se ohledně vaší osoby propírají i mimofotbalové věc, konkrétně žaloba za vydírání, hrozí vám až osm let vězení. Chtěl byste se k tomu nějak vyjádřit?
Rád bych... Ale omlouvám se, nemohu o tom nijak mluvit.
