Článek
Zatímco Marie Braunová mluvila rodným jazykem po sedmnácti letech velmi dobře. Do Německa se vdala. Jenny Schulzová mluvila místy v infinitivech a s pomocí přítelkyně. V Německu žije od šesti let a čeština se doma prakticky nepoužívá. Obě pomáhají v Dortmundu v akreditačním centru, do Gelsenkirchenu přijeli na výpomoc kvůli očekávanému náporu Čechů.
"Chtěli jsme také na vlastní oči vidět české fotbalisty. Vstupenky na zápas s USA jsme si koupily," říká s úsměvem Marie. Do Německa se vdala těsně po listopadu 1989. "Do výběru na voluntairs mě přihlásil syn. On by chtěl také, ale není mu ještě osmnáct. Řekl, že to mám zkusit, prý to určitě vyjde. A vyšlo. Doma se fandí Česku, manžel se přizpůsobil, byl proti dvěma. Dům máme vyzdobený českým vlajkami. Syn je smutný, že na utkání nemohl přijet. Z Prahy jim na výměnnou akci přijeli studenti družebního gymnázia a tolik vstupenek jsme nesehnali. O to víc mám fandit," rozpovídá se Marie, na níž není znát, že by mateřštinu nepoužívala tak často.
"Pocházím od Jindřichova Hradce, tam se narodil Karel Poborský. Doma mluvíme se synem česky a manžel už také ledacos zvládne. Musí, když nám chce rozumět," dodá na rodnou řeč hrdá Marie Baunová.
Jenny se narodila v Praze. Když jí bylo šest let, odešli rodiče a babička do Německa. "Jsem z Dortmundu a pravidelně jsem chodila na zápasy Borussie, fandit Honzovi Kollerovi s Tomášem Rosickým. Studuji slavistiku, takže se učím vlastně znovu česky. Doma se rodnou řečí nemluví. Fotbal mě hrozně moc baví. Chci pracovat pro FIFA a pomáhat na šampionátu je takovým prvním krůčkem," prozradí Jenny Schulzová.
