Česká republika - Malta 3:1Kvalifikační povinnost splněna, Malta sestřelena ze vzduchu

Padali, vrhali se obětavě do střel, polehávali, jen aby nastřádali vteřiny... Někdy odkopávali balóny docela umně, jindy krajně nešikovně, podstatné však pro Malťany bylo, že drželi bezgólový stav. A dokonce čtyřiatřicet minut! V dešti, na mokrém a kluzkém plzeňském trávníku, před ochozy, které české reprezentaci fandily a její úvodní nápor i každou povedenější akci oceňovaly potleskem.

Anebo zklamanými povzdechy, když Rezek - mimochodem jeden z pěti plzeňských či explzeňských hráčů v základní sestavě Bílkova týmu - zbrzdil špatnými přihrávkami slibně se rozjíždějící akce.

Nakonec se ale fanoušci přece jen dočkali... Pravda, těch povzdechů museli před vedoucím gólem vypustit ještě několik. A nikoli jen na Rezkovu adresu. Pekhart měl třeba dvě příležitosti víc než nadějné, ale v té první zblokoval odkop gólmana Hogga tak smolně, že minul bránu, aby si po chvíli nevěděl rady s Plašilovou nahrávkou. Jiráček ho ovšem zdárně napodobil... Plašilova tvrdá střela totiž vypadla maltskému brankáři z rukou, ale legionář z Hamburku míč do sítě nedopravil.

Až Gebre Selassie ukončil čekání na reprezentační gól, jež se táhlo od zápasu s Polskem na evroúpském šampionátu a trvalo tudíž 412 minut. Vyskočil na Limberského centr a gólman Hogg neměl proti jeho hlavičce nárok.

Očekávanou režii ale zápas nenabral a v kanonádu českého týmu se teprve neproměnil. Už po čtyřech minutách vyrobila totiž obrana před Čechem hned několik chyb po sobě, které korunoval Kadlec. Promáchl, minul míč, který se dostal k Briffovi a ten přesnou střelou do pravého horního rohu nedal Čechovi šanci.

Vyrovnání překvapivé, i když vzhledem k soupeřově snažení jen zdánlivě. Jakmile po dvaceti minutách Malťané poznali, že si mohou troufnout na víc než jen na bránění, párkrát se osmělili a Bílkův tým varovali. Hlavně Mifsud tvrdou střelou vedle i akcí, v níž ho zastavil až ofsajd.

Ještě že alespoň úvod druhé půle české reprezentaci vyšel. Dlouhán Pekhart si vyskočil na centr Jiráčka od rohového praporku, ve vzduchu se dostal  nad bránícího Borga a hlavou znovu zařídil vedení.

Premiérový Pekhartův gól pochopitelně mužstvu pomohl, takže se nadechlo k novému náporu. Zlepšilo pohyb, hlavně však zjednodušilo hru, v níož už se neobjevovali tolik kompikovaných přihrávek, a protože mělo i více prostoru, na obrazu hry se to projevit muselo.

Bílkův tým zase přitiskl hosty k šestnáctce, opět ostřeloval Hogga ze všech pozic, i šance si vytvořil, ale až trefa Rezka po parádní kombinaci Jiráčka s Plašilem přinesla definitivní stvrzení povinné, i když samozřejmě důležité výhry, na které nic nezměnila ani penalta nařízená v nastaveném čase po celkem nevinném zákroku Petržely v šestnáctce. Čech totiž dokázal směr Mifsudovy střely vystihnout, míč vyrazit a dvoubrankovou výhru tak uhájit.