Článek
„Pokaždé, když jsem v národním dresu, cítím větší svobodu. Je tak moc odlišné hrát za Chile a za Barcelonu," přemítá útočník, jehož výkony na minulém MS katapultovaly mezi superstar zelených trávníků.
Přitom nechybělo mnoho a místo slávy čistil auta. „Nebýt starosty v Tocopille, který mi tehdy pořídil kopačky, asi bych pořád myl vozy," přiznal pro španělský El País fotbalista, že nebyl daleko od života, při němž vydělával pár drobáků za hodinu. Však si také vysloužil přezdívku El Niño Maravilla, což v překladu znamená zázračné dítě.
Ještě jako teenagera jej pak koupilo italské Udine. Dvě sezóny na Apeninském poloostrově neexceloval. Dlouho si zvykal na nové prostředí. Ale přijel na šampionát do JAR a zářil. „Cítil jsem se volný, nesvázaný taktikou a mé výkony šly o osmdesát procent nahoru," vzpomínal na zlom v kariéře. Sebevědomí si přenesl i do Itálie.
Stal se Hráčem sezóny a za 26 milionů eur přestoupil do Barcelony, kde podepsal pohádkový kontrakt. První dva ročníky v Katalánsku ale strádal. Těžko si zvykal na obrovskou pozornost. V poslední sezóně se však rozehrál k velkým výkonům. Pravidelně střílel góly a má být klíčovým mužem Chile na MS.
„V reprezentaci pracuji třikrát tvrději. A nevadí mi to. Stejně jako větší odpovědnost, když nejsem obklopen jen unikátními hráči, které má Barcelona," přiznal Sánchez, že si pod tlakem libuje a nebojí se velkých úkolů: „Španělé jsou mistři, ale skončit za nimi ve skupině na druhém postupovém místě není nemožné."
