Článek
„Kroose, Özila nebo Müllera jsem poprvé viděl naživo, a hned v reprezentačním zápase. Užíval jsem si to se vším všudy. Jsem šťastný, že jsem dostal šanci, snad jsem trochu týmu pomohl. Jen škoda, že jsme neudrželi remízu, bodík jsme si zasloužili," soukal ze sebe Bořil po kvalifikačním duelu s Německem.
Že v něm 26letý slávista bude učinkovat od první minuty, začal tušit od úterý, po rozhovoru s trenérem Karlem Jarolímem. „Řekl mi, že mě chce dát do základu. Ptal se, jestli se z toho nepodělám. Odpověděl jsem mu, že pokud mi dá důvěru, chci určitě hrát. To se splnilo. Snad jsem neudělal ostudu," podotkl Bořil.
Ostudu neudělal
Rozhodně neudělal. Na svém domácím trávníku prodal sebevědomí a výtečnou formu, která se ho drží od začátku sezóny. Ve Slavii na podzim zastiňuje hvězdné posily, v nabitém kádru si vydobyl silnou pozici. Teď si ji začal budovat i v reprezentaci.
Využíval rychlosti, kterou vládne. Pohlídal si míče za svá záda, byl cítit v ofenzívě. Jako přeškolený útočník ji má v genech. Dostával se k zakončení, po centru Kopice se zjevil v šanci. Míč však netrefil ideálně. „Jestli mám životní formu? Asi jo, klape to v klubu, i v nároďáku. Byť jsme s Němci prohráli," pověděl Bořil, který si z duelu s mistry světa odnesl šrám. Vedle pravého oka mu svítila modřina. „Dostal jsem loktem. Sudí přesto písknul můj faul," kroutil hlavou Bořil, který ovšem také pár ran rozdal.
Ostatně, bojovnost a zarputilost má v krvi. I díky těmto vlastnostem se prosadil v Mladé Boleslavi, od jara prorazil i ve Slavii, kde působí od prosince 2015. Teď odstartoval nadějně kariéru v národním týmu. Naváže na svoji vydařenou premiéru dnes v Belfastu proti Severním Irům?
