Na Čechy se bučelo, pak diváci otočili. Hráče potkala i megalomanská novinka

Guadalajara (od našeho zpravodaje) - Ještě půlhodinu před startem duelu byly tribuny stadionu pro 46 tisíc diváků minimálně poloprázdné. I tak ale bylo znát, kdo je zde „doma“. Jasně, Mexičané, kteří oslavili úspěšný vstup do turnaje, se přišli podívat na zápas dvou jejich soků ze skupiny A.

Z účastníků zápasu ale měli jasnou převahu Korejci. Prý dorazili hlavně ti žijící v Americe. Ale to už je jedno. Při nástupu asijského celku se mohutně tleskalo a fandilo, při českém se hlavně pískalo až bučelo.

Korejci se po vběhnutí na trávník postavili do řady na středu hřiště a uklonili se na všechny strany, zatímco Češi si to štrádovali hlavně k ostrůvkům českých fanoušků. Díky vlajkám je nebylo těžké najít.

Konec rozcvičky, připravit na ploše nezbytné náležitosti a mohlo se jít na věc. Nejprve pořadatelé roztáhli na každé polovině obří státní vlajky a na středovém kruhu zlatomodrý míč s nápisem FIFA WORLD CUP 2026. Zbývalo jen počkat na hráče, kteří vystoupili z tunelu tak sedm minut před úvodním hvizdem.

A tady si hlavní aktéři čtvrtečního večera vyzkoušeli až megalomansky vyhlížející novinku letošního šampionátu. Oproti všem jiným soutěžím šel totiž na úvodní nástup celý kádr. Zatímco Korejci se oblékli podle základní sestavy a náhradníků, ti měli mikiny, Češi se kompletně sjednotili do nových bílých dresů. Samozřejmě až na modře oděné gólmany.

Hymny měly své kouzlo a neznalým pomohlo, že na obrazovkách běžely texty. Příjemná změna. Pak už podání rukou, opět v kompletních kádrech, a mohlo se jít na věc. Pardon, ještě ne, bylo potřeba hlasitě za pomoci hlasivek všech diváků odpočítat pět sekund do výkopu, který obstaral Lukáš Provod.

„Bylo to nezvyklé. Už jsem se těšil, aby vše vypuklo, protože čekání bylo od prvního srazu v Praze hrozně dlouhé. Hlavně jsem vyhlížel zápas, je to velká věc, nástup k tak velké akci patří. Užil jsem si ho,“ glosuje záložník Alexandr Sojka.

Bučení, když měli Češi balon. A hlasitá nespokojenost, když přišel první tvrdý a čistý atak na korejského obránce. Na to zareagovali fanoušci a najednou se stadionem rozléhalo „Češi, Češi.“ Alespoň na chvíli, než nastoupil jasně početnější tábor Korejců.

Co bylo zajímavé pro novináře, diváky a samozřejmě i hráče, na stadionu nikde nebyla jasně viditelná časomíra. Velkoplošné obrazovky nabízely jen skóre a televizní přenos s malinkou lištičkou v levém horním rohu. To aby si člověk přinesl dalekohled.

A co nesmělo chybět v Mexiku? No přeci mexická vlna. První se urodila v 18. minutě a oběhla celý stadion několikrát dokola. Komu už vadily populární světové hity, jistě uvítal v občerstvovací pauze živou mexickou kapelu.

Jak byli Korejci hlasití, tak po inkasované brance logicky utichli. Chvíli se dokonce zdálo, že neutrální publikum překlopilo strany, když se právě na Korejce najednou pískalo při zdlouhavé rozehrávce. Jenže přišlo srovnání na 1:1 a vše spadlo do starých kolejí. O rozhodující trefě na 2:1 ani nemluvě.

Jakmile sudí naposledy foukl do píšťalky, Korejci padli na trávník. I Češi skončili v předklonu. Takže jak se na fotbalistech a jejich fyzičce podepsala obávaná nadmořská výška?

„Bylo docela teplo a dusno. Ale nemyslím, že bychom z toho byli nějak vedle. Na výkonu za mě nebyla znát,“ říká Sojka. „První poločas jsme ji moc nepociťovali. A jasně, ke konci už mi síly docházely, to musím říct,“ přidává kapitán Ladislav Krejčí.