Nevídaná krize. První český soupeř řeší velké problémy, fanoušci bojkotují zápasy

Fort Worth (od našeho zpravodaje) - „Jsem aktivní v různých amatérských týmech. Začínal jsem s fotbalem ve městě Kongdžu, během studií jsem působil v Pchohangu a od promocí hraji v Sejong-si,“ líčí ve zkratce Čondžin. Při komunikaci používá stejně jako například Američané označení „soccer“, ale to jen pro zajímavost.

Reprezentace má nejširší fanouškovskou základnu ze všech sportů nebo jednotlivých lig. Místní první profesionální liga (K-League) je na třetím místě za baseballem. Samozřejmě pak záleží na dané lokalitě. Kolem slavných klubů, jako jsou FC Soul, Ulsan FC nebo Jeonbuk Hyundai Motors, je koncentrace příznivců daleko větší než v regionálních městech a provinciích. Ale platí, že top je reprezentace. Co se však týče návštěvnosti a sledovanosti, v poslední době došlo k šokujícímu poklesu.

V minulosti dosahovaly zápasy národního týmu sledovanosti přes 10 % a v pozemní i kabelové televizi dokonce 20 %. Jenže čísla najednou klesla na jednociferné hodnoty nebo dokonce až na úroveň kolem 1 %. Navíc se řeší nízká návštěvnost na stadionech při nedávných přátelských utkáních. Například minulý rok v červnu se proti Kuvajtu zaplnil stadion v Soulu jen ze dvou třetin, což bylo dříve až nepředstavitelné, nevídané. Pořád se sice bavíme o návštěvách přes 30 či 40 tisíc, ale je to nezvyk.

Začnu trochu oklikou. Pořádali jsme MS v roce 2002, což sloužilo jako odrazový můstek pro místní talenty ke vstupu do elitních evropských lig. Legendy jako Park Ji-sung inspirovaly celou generaci fanoušků a hráčů. Zrodila se moderní identita místních fotbalových fanoušků, jejich charakteristikou je masivní a vášnivé povzbuzování v ulicích. Nicméně veřejné mínění zůstává rozdělené. Ačkoli generace z roku 2002 nepochybně fotbal hodně pozvedla, kritici tvrdí, že někteří lidé z této grupy nyní poškozují reputaci moderního fotbalu. Dostali se do vysokých míst na svazu a jsou obviňováni z centralizace moci a vytváření až moc rigidní fotbalové kultury.

Jádrem sporu je pocit, že hrdinové z MS 2002 monopolizují klíčové administrativní pozice v korejském fotbale a upřednostňují osobní vztahy před spravedlivým systémem. Nejvýraznějším příkladem toho je nedávná kontroverze, když se hlavním trenérem reprezentace stal Hong Mjong-po. Po odvolání předchozího kouče strávila asociace údajně měsíce transparentním procesem hodnocení trenérů z celého světa, nakonec ale došlo k obejití oficiálních postupů a pohovorů a byl jmenován jejich kamarád. Fanoušci a někteří mladší hráči to vnímají jako kolaps systému a učebnicový příklad „klubu starých kamarádů“ fungujícího za zavřenými dveřmi. Podstatou sporu je, že v očích části veřejnosti se hrdinové minulosti stali součástí establishmentu, což brání modernizaci a transparentnímu růstu korejského fotbalu.

Vše jde v kombinaci se stagnujícími výkony národního týmu. Po propuštění Jürgena Klinsmanna čelila asociace silné kritice, fanoušci byli hluboce zklamaní. Na protest aktivně bojkotují zápasy. Navzdory tomu, že se tým může pochlubit současnou „zlatou generací“ hvězd působících v Evropě, utrpěl ostudnou porážku 0:5 proti Brazílii a zaskočil všechny až neinspirativní taktikou. Tato kombinace nedůvěry v instituci a nedostatku hráčské kvality vedla k rostoucímu pocitu mezi fanoušky, že zápasy prostě nestojí za drahé ceny vstupenek.

Nadšení veřejnosti bylo až do minulého šampionátu v Kataru neuvěřitelně silné, ale zájem o nadcházející turnaj, stejně jako vše okolo, poklesl. Opravdu jde o silný kontrast. Vrátím se k návštěvnosti na přátelských duelech. Dříve bylo nemyslitelné, aby zápasy reprezentace nebyly beznadějně vyprodané.

Son je největší hvězdou. Deset let v Tottenhamu, zapsal se do historie jako první asijský kapitán klubu a dovedl ho k titulu v Evropské lize. Navíc jako kapitán reprezentace byl velkou oporou při historickém postupu země do osmifinále MS v Kataru. Není divu, že ho většina Korejců považuje za současnou fotbalovou ikonu. Ale máme v Evropě dost hráčů a zájem o Premier League, Bundesligu nebo Ligue 1 je u nás opravdu znatelný. Lidé vstávají, koukají na zápasy, hltají Ligu mistrů.

Víte, největší vliv na mou lásku k fotbalu má můj otec. Sám stále hraje tak čtyřikrát týdně. Od dětství mě brával s sebou na různé schůzky v rámci svého fotbalového klubu. Pro nás oba je legendou Pak Či-song. Byl mou branou do světa mezinárodního fotbalu a zůstalo mi to. Nadále jsem věrným fanouškem Manchesteru United.

To ne. Pro mě je nejlepším fotbalovým momentem období na střední škole. Reprezentoval jsem v regionální soutěži a hrál se v posledním zápase skupinové fáze. V sázce bylo všechno. Buď postoupíme, nebo konec. Hrál jsem v útoku, dal dva góly, přidal jednu asistenci a byl vyhlášen hráčem utkání. Vlastně sám jsem tým posunul dál. Jenže pak jsem bohužel musel odjet kvůli blížícím se závěrečným zkouškám. Každopádně tohle je má nejoblíbenější a nejsilnější vzpomínka vůbec.

Vaše země je proslulá tím, že vychovala legendární osobnosti, jakými jsou Pavel Nedvěd, Tomáš Rosický nebo Petr Čech. Pro nás jste velmoc s působivou historií jak na mistrovství světa, tak Evropy. V poslední době pozorně sleduji Patrika Schicka, výborného útočníka Bayeru Leverkusen. Znalosti o vaší lize mám dost omezené, ale vzpomínám si, že jsem koukal na Viktorii Plzeň v Lize mistrů. Znám také Slavii, která vychovala Antonína Kinského.

Je to krásná země. Před sedmi lety jsem navštívil Prahu a večer sledoval západ slunce ze slavného Karlova mostu. Vzpomínka, jak to bylo dechberoucí, je v mé mysli stále živá. Lidé byli milí. Uchvátilo mě, jak moc jste si zachovali kouzlo tradičního středověkého evropského města. Snad se neurazíte. (smích)

Nehledě na konečné skóre upřímně doufám ve fair-play zápas. Domnívám se, že Jižní Korea má kvalitnější kádr, ale bude zajímavé sledovat rozdíly v taktice. Česko sází na jasnou identitu v podobě standardních situací nebo rychlých protiútoků. Pokud se Koreji nepodaří tyto hrozby neutralizovat a třeba jako první inkasuje, je pravděpodobnost překvapení nebo porážky poměrně vysoká. Realisticky předpovídám remízu 1:1, ale v hloubi srdce doufám ve výhru 2:1.