Článek
Fort Worth (od našeho zpravodaje) - Petr Čechal je specialistou v oboru ortopedie a sportovní traumatologie. Aktuálně ale dohlíží a dává dohromady české reprezentanty, aby byli na zápasy mistrovství světa v až nebeských nadmořských výškách přes 2 200 metrů (Mexico City) v co nejlepší kondici.
„Samozřejmě každý má své chronické potíže a trable. Snažíme se maximálně komunikovat, protože ve zdejších podmínkách mohou na první pohled banality a maličkosti znamenat něco většího. Nic nepodceňujeme,“ říká Čechal.
Co jsou ty maličkosti?
Každý může zanechat nějaké modřinky, šrámy nebo odřeniny, které se ve vlhku mohou zanést a vznikne z toho infekce. Opravdu se snažíme o všechno pečovat tak, abychom následkům zabránili.
Byla strašákem i samotná cesta do USA ihned po přípravě s Kosovem?
Když si člověk dá všechny věci dohromady, jistý strašák to je vždycky. Na druhou stranu pořád je rozdíl, kdyby cestovali sportovci třeba padesát let a výš. Tady bych asi měl strach daleko větší. (úsměv) Říkám, že medicína je do jisté míry také sport, protože mnohdy nikdy nevíte, jak to dopadne. Je stěžejní dodržovat postupy a vše vyhodnocovat. A pak jde o to, zda vše plyne standardním směrem, který by člověk očekával.
A jde to podle plánu?
Dá se říct, že ano. Jen je vše trošku pomalejší, než bychom ideálně chtěli. Máme za sebou dva přelety a změnu klimatu. Vše má zásadní vliv na to, jakým způsobem se vyvíjí celkový stav organismu. Tady se nebavíme jen o zranění.
Co znamená pomalejší?
Když vezmu podmínky, které by byly u nás, a ty, které jsou tady, je tam rozdíl. Jet lag, změna klimatu. Jednotlivé prvky musíme do tréninků zařazovat postupně, aby nedošlo k náhlému přetížení organismu. To by byl samozřejmě velký průšvih. Už jenom to, že se vyskytujeme v tak teplém prostředí, hrozí nadměrné přehřátí teplotního jádra a riskuje se porucha svalové tkáně, což se v krátkém čase velmi špatně napravuje. Opravdu dbáme na postupné dávkování. Nebudeme si nic nalhávat, pokud se únava neprojeví v blízké době po příletu, tak určitě s odstupem. A na každém trošku jinak.
Angličané prý používají zařízení, aby si ve vedrech chladili dlaně. Co vy na to?
Ať používá to, o čem si myslí, že je efektivní. Určitě bych se nebránil chlazení periferních částí těla. Nemusíme chodit daleko. Třeba u dětí nemůžete udělat velký studený zábal, ale chladí se jim právě hlavně periferní části. My samozřejmě také používáme různé pomůcky, máme s sebou speciální vesty s „náboji“ v podobě polštářkových gelů. Rychlé ochlazení organismu rozhodně není špatná věc. Ve vestách se dá trénovat. Zatím je kluci sice na sobě neměli, ale určitě je chceme zkusit.
Lékař fotbalové reprezentace Petr Čechal (vlevo) společně s Janem Kuchtou.
To si máme představit, že třeba při utkání v Guadalajaře během pauzy na pití nebo mezi poločasy na sebe hráči vesty navlečou, rychle se zchladí a půjdou zase hrát?
Představa je to hezká, ale je otázkou, zda je aplikovatelná zrovna v daný moment. Bude záležet na počasí a teplotách v den utkání. Když se půjdou kluci napít, máme takové houby, které jsou namočené ve studené vodě. Mohly by být dostačující.
Jak se dá s horkem ještě bojovat?
Základem je pitný režim. Nebudeme si nic namlouvat. I když vám člověk řekne, že pije (vodu!), tak to mnohdy neznamená, že dostatečně. Dá se to velmi hezky určit hustotou moči a běžným močovým papírkem. Pokud vidíme, že by na tom mohl být hráč lépe, upozorníme ho. A co je důležité, ve vyšších nadmořských výškách často ani nemáte chuť pít. Říkal jsem klukům, ať si to neberou zle, že můžeme být nepříjemní a otravní s tím, jak pořád chodíme a ptáme se: „Piješ? Piješ? Piješ dostatečně?“ Ale musím říct, že jsou zatím velmi poctiví.
Norský trenér Stale Solbakken snad říkal, že mu to zatím připomíná mistrovství světa v močení, když to lehce přeženu. Že hráči pořád jen dělají testy.
(smích) Není to tak, že bychom chodili a dělali dvakrát nebo vícekrát denně testy, jak vypadá moč. Ale když se provede jednou za čas, nastaví se určitý standard. Určitě nechceme, aby něco na hráče působilo stresově. Je to spíš návod, aby každý měl informaci, jak dobře je hydratovaný. Voda, iontové nápoje a podobně jsou nutné a je potřeba to opakovat pořád dokola.
Co mají dodržovat fanoušci, kteří dorazí?
Tím, že je zde vlhko a vysoké teploty, je opět základní doporučení mít po ruce vodu. Tohle bych opravdu nepodceňoval. Každý máme nějaké své rezervy. Nejhorší varianta je, když zkolabujete, a zrovna v Americe bych to nechtěl řešit.
Někdo si určitě rád dá nějaké to pivko.
Alkohol roztahuje cévy a ke kolapsům může dojít jednodušším způsobem. To nepopírám. Na druhou stranu každý strůjce svého štěstí. Každý máme jinou kapacitu toho, co zvládneme. K fotbalu pivo za mě patří, ale je důležité to nepřehnat a vědět, kde máme limity.
Pojďme více k nadmořské výšce. Co jste řešili jako první?
Bohužel nemáme čas se aklimatizovat, takže základem bylo, abychom měli před odletem v pořádku krevní obraz. To jsme požadovali od klubů ještě před srazem, aby se případně včas zahájila suplementace železem.
Předpokládám, že jste měl velké slovo v tom, kdy se poletí do vysokých nadmořských výšek v Mexiku a zpátky. Konkrétně tým cestuje až den před utkáním ráno a vrací se hned po něm.
Po debatě s odborníky a v širším kruhu zdravotníků jsme došli k závěru, že tohle bude nejlepší s ohledem na možné komplikace. Největší změny v organismu začne člověk vnímat mezi druhým a třetím dnem. Takže jsme s FIFA vykomunikovali, že můžeme doletět později, než bylo původně v plánu.
Lékař fotbalové reprezentace Petr Čechal (uprostřed) ošetřuje Tomáše Chorého
Platí, že na základě VO2 max hráčům buď klesne výkonnost, nebo v ní nevydrží třeba celých 90 minut?
Přesně tak. Je to jakýsi dechový stres. Člověk je daleko dřív dušný, což způsobuje nižší atmosférický tlak kyslíku. Vyšší nároky na plíce a pracující svaly, to je trochu proti sobě. Na to, aby byla adaptace dotažená, nemáme vůbec čas, bohužel musíme respektovat daná pravidla. Na druhou stranu nám horko v Texasu může pomoci. Snažíme se zefektivnit kardiovaskulární systém a snížit teplotní jádro.
Vy všechno vymýšlíte a nastavujete, ale jaká je obava z toho, co reálně přijde?
Není to strach, ale respekt k podmínkám všeobecně. Obzvlášť když zkušenost jako tým pořádně nemáme, jen z dřívějších dob a z poznatků od jiných sportovců. Zároveň to vůbec neznamená, že na každého hráče prostředí dopadne. Někdo ho může pocítit víc, někdo míň. O to víc je důležité sledovat aktuální zdravotní stav, mluvím například o virózách a podobně.
Mají fotbalisté takhle přes den povoleno, když panují extrémní teploty, vycházet mimo hotel?
Kluci jsou profíci. Všichni víme, že zbytečné setrvávání na slunečním záření není v takovém horku úplně dobrá věc. Ale neznamená to, že nemůžou jít na krátkou procházku. Zažili jsme v covidu, že setrvání čistě na hotelu není úplně optimální. Nic zakázáno nemají.
Mikiny nosíte kvůli klimatizaci?
Ano, různé přechody zevnitř do venkovních prostor a naopak. Nehledě na to, že v autobuse je také klimatizace. Přiznám se, že jsem ji zkoušel u sebe na hotelovém pokoji vypnout. Jenže po chvíli, co jsme začali vybalovat krabice s léky, jsem to úplně přehodnotil. (úsměv)
Mluvil jste o setrvání na hotelu. Co psychika? Určitě za ty týdny může přijít nějaká ponorka.
Pracovat s tím můžete jenom za předpokladu, že tým má soudržnost a sílu, že spolu kluci mluví. A to platí i o realizáku. Víme všichni, že čím déle budeme spolu, tím více určitý typ ponorky hrozí. Pak je jenom otázkou, jaké a na jak dlouho. Ale když funguje komunikace a vzájemná podpora, je to jak běžný život. Doma to musí fungovat taky. Respekt, podpora, komunikace. Důležité je, abychom kluky drželi v intencích a hladinách toho, že jsme tady všichni společně a máme jasný cíl, za nímž si jdeme.
