Dal přednost Slavii. Na Spartě ještě teď neví, kdo bude trenér, odradilo Sadílka

Michale, hektické dny máte za sebou, přestup jste rozsekl před reprezentační přestávkou. Ulevilo se vám?

Jo, takhle to bylo myšlené i plánované. Chtěl jsem mít jasno před repre i dovolenou, abych každý den nemusel na mobilu řešit co a jak. Musím poděkovat Slavii za jednání, která byla naprosto profesionální, a během dvou měsíců to šlo velice rychle a férově. Z jednání jsem měl velmi dobrý pocit. Jsem rád, že se přestup nakonec uskutečnil.

V čem byla nabídka Slavie zajímavější než ty ze zahraničí?

Vždycky potřebuji mluvit s trenérem. Pro mě je nejdůležitější jeho pohled na to, jak se mnou počítá, co si ode mě představuje. Ze strany Slavie jsem měl pocit, že jsem velmi žádaný. Musím říct, že i Liga mistrů a hra o titul byly velké lákadlo.

Mluvil jste o profesionálním přístupu. Jak se projevoval?

Dvakrát jsem mluvil s trenérem Jindřichem Trpišovským přes telefon, nebo například i s Přémou Kovářem a Standou Teclem (oba členové sportovního vedení). Kontaktoval mě i pan Tvrdík (předseda klubu). Byli jsme domluvení, že hned další den po konci sezony se po cestě z Holandska zastavíme v Praze. Měli jsme mítink na stadionu, kde nás provedli. Bylo to velmi příjemné, měl jsem pocit, že o mě stojí. To na mě udělalo největší dojem.

Mluvil jste o tom, že byste si chtěl zahrát v top pětce lig. Musel jste si krok zpátky do Česka v hlavě nějak přehodnotit?

Během jednání jsem měl další možnosti. Hodně jsem nad tím přemýšlel, ale lákalo mě hrát o trofeje a v Lize mistrů, což nakonec předčilo zahraniční nabídky.

Zmiňujete další nabídky. Můžete být konkrétnější?

Nechci říkat týmy, ale byly tam dvě nabídky z bundesligy ve finální fázi. V průběhu zimy se zajímaly řecké a belgické kluby. V té době jsem se soustředil na konec sezony v Twente, takže do finálních jednání jsme se nedostali. Měsíc a půl do konce sezony byla Slavia nejkonkrétnější.

Na konci roku se psalo o zájmu Sparty, kde působí váš bratr. Byla to pravda?

Nebudu lhát, s (sportovním ředitelem) panem Rosickým jsem taky přes telefon jednou mluvil. I vlastně někdy v zimě, když ještě nebylo jasné, jestli budu prodlužovat smlouvu v Twente. S panem Rosickým vždycky mluvíme upřímně a férově. Víte, v jaké byla Sparta na konci sezony pozici. Ještě teď tam neví, kdo bude trenér. Nechtělo se mi do prostředí, kde se neví, co bude. Slavia má v tomhle větší klid.

Jak brácha Lukáš, který hraje za Spartu, reagoval?

O zájmu Slavie věděl jako první. Hned po jednání jsem za ním jel…

Pustil vás do dveří?

Pustil. (smích) I v jeho životě se událo několik věcí, mají malou holčičku. Jsem rád, že jsem je mohl vidět naživo. Náš bratrský vztah přetrvává nad fotbalovou rivalitou, nedělal bych z toho vědu. Pořád platí, že bychom si jednou spolu chtěli zahrát za Slovácko.

Hrajete na podobných postech. Dokážete si i vzhledem k tomu představit derby?

Už jsme proti sobě dvakrát hráli v zápasech Liberce se Slováckem. Samozřejmě to bylo úplně jiné, byla covidová sezona bez fanoušků. Navíc rivalita Slovácka s Libercem se s derby nedá srovnat. V soubojích už jsme se několikrát potkali, nevidím v tom velký rozdíl.

Když mluvíme o vašem bratrovi, můžete alespoň naznačit, jestli Sparta bude jeho klubem i v další sezoně?

Nechci mluvit za něj, je to na něm, je to jeho kariéra. Rozhodně mu nezávidím situaci, kdy má rok do konce smlouvy a chce mít jasno, co bude dál. Doufám, že se co nejdřív všechno vyjasní.

Bral váš příchod do Slavie stejně smířlivě jako brácha i Ladislav Krejčí, váš velký kamarád a obrovský sparťan?

S ním jsem to samozřejmě taky probíral, během tohoto srazu si vyslechnu několik věcí. Beru to tak, že máme super vztah, známe se od mládežnických reprezentací. Při mé první zkušenosti s ním mi udělal těžký výron kotníku, takže už tam to mezi námi haprovalo. (smích) Nakonec jsme si k sobě našli cestu. Oba jsme dospělí lidé a víme, že každý někdy musí udělat rozhodnutí, které tomu druhému může být nepříjemné. Respektuje to.

Vzpomenete si, kdy poprvé vás Slavia kontaktovala?

Manažera podle mě někdy v březnu. Ale po každé sezoně se vyptávali, jaká je moje situace. Po příchodu nového majitele se možnosti Slavie zvětšily a obzor je pro ně trochu širší.

Slavia vás sledovala delší dobu, klub šel neustále výš a výš. Měnil se i v průběhu let váš pohled na něj?

Sleduji zápasy českých klubů, člověk vidí, jakým způsobem jde Slavia nahoru. Každou sezonu hrají skupinové fáze evropských soutěží, jednou za dvě až tři sezony se dostanou i do vyřazovací části. Slavii už vnímám jako evropský klub, který každý rok musí hrát velké zápasy v evropských pohárech.

Jak moc velký jazýček na vahách byla Liga mistrů?

Hrálo to svou roli, je to velký bonus. Vnímám Slavii jako velkoklub, zrak se upírá i na ligu a pohár. Vyhrát double je taky mimořádný počin a dokázat v Lize mistrů, že český fotbal se za poslední léta hodně zvedá, je velká výzva. Všem fanouškům Slavie můžu slíbit, že v každém zápase odevzdám maximum a budu za klub bojovat.

Loni jste si prošel těžkým obdobím kvůli zranění nohy, které jste si přivodil na soustředění před Eurem v Rakousku. Donutilo vás ještě víc makat?

Přesně tak. Hodně jsem si to vyčítal. Jsem rád, jak se k tomu lidi kolem mě od prvního dne postavili. Rodina, reprezentace a hlavně klub v Twente. Všichni za mnou stáli, cítil jsem maximální podporu.

Česká kabina je pověstná tím, že i nepříjemné věci se snaží otočit do humoru. Vyslechl jste si toho hodně?

Dávali mi to sežrat i v Twente, kde jsme měli ojedinělou partu. Když jsem tam poprvé po zranění přišel v slzách, byl jsem vůbec rád, že kluky vidím. Asistent trenéra do mě hned jel, ptal se, na čem jsem přijel. (smích) Člověk se nad tím pousměje, ale v hlavě má, že to mohlo být daleko horší. Teď už to mám v sobě srovnaný.

Byl byste dnes ve Slavii, kdyby nebylo té nehody?

Záleží. Nevím, jak by se Euro událo. Z našeho týmu se prodal jen Robin Hranáč. Zahrál v takové formě, s jakou končil v Plzni a šel do Hoffenheimu. Nevím, jak by se to vyvíjelo, kdybych přestoupil hned po Euru. Byl jsem na 80 procent rozhodnutý, že v Twente zůstanu. Chtěl jsem si tam zahrát evropské poháry.

Už jste byl stabilním článkem základu reprezentace, pak jste vypadl a naskočil Lukáš Červ. Jak aktuálně vnímáte svoji pozici?

Lukáš Červ chytil šanci za pačesy. Předtím vypadl Alex Král a chytil jsem ji já. Každou minutu na hřišti budu chtít dokázat, že do základní sestavy patřím.

Čekají vás možná dva klíčové zápasy kvalifikace. Cítíte z mužstva, že jste připravení?

Každý si je vědom toho, že tenhle sraz možná bude na cestě na mistrovství světa nejdůležitější. Když tyhle dva zápasy zvládneme, uděláme velký krok k tomu, aby se Česká republika znovu dostala na mistrovství světa.

Ofenziva českého týmu je nabušená, máte čím udeřit. Vnímáte sílu útoku?

Člověk to sleduje, poslední tři měsíce před srazem každému ofenzivnímu hráči z týmu vyšly výborně. Každý má čísla, máme šest až sedm frajerů, kteří jsou oporou svých klubů. Doufám, že se na ně budeme moct spolehnout i ve dvou následujících zápasech.

Jste připraveni na Černou Horu?

Hráli jsme s nimi před dvěma lety, vyhráli jsme u nich 4:1 přátelský zápas. Dal jsem tam první, a zároveň jediný reprezentační gól, takže doufám, že bych na to mohl navázat. Je to nepříjemný soupeř, budou zarputile kousat. Myslím si, že když budeme klidní na míči, tak bychom se do nich měli dostávat kombinační hrou. Doufám, že ukážeme, že jsme kvalitnější než oni.

Proti Chorvatům hrajete v Osijeku. Nečekal jste spíš Záhřeb nebo Split?

Mají tam nový stadion, vypadá hodně moderně. Určitě bude vyprodaný, doufám, že tam bude hodně českých fanoušků. Nikdo z nás tam nikdy nehrál, ale je úplně jedno, kde budeme hrát. Musíme zápas zvládnout.

Na mistrovství světa Češi dlouho nebyli. Je to pro vás velký hnací motor?

Určitě. Dostat se tam je náš cíl, každý hráč to má v hlavě. Jdeme si za tím.