Článek
„Většinu roku trávím v kombinéze a sportovním oblečení, tak se ráda hezky obléknu, zvlášť na takovou akci,“ usmívala se v elegantních blankytně modrých šatech v rozhovoru pro Sport.cz.
Do startu sezony vám zbývá zhruba měsíc. Jak jste na ni natěšena? Jako olympijská vítězka budete mít asi pověstný terč na zádech…
Těším se hodně. Určitě to bude částečně náročné, každý mě bude chtít porazit, ale zase to pro mě bude výzva, jakou jsem ještě nezažila. Tak budu chtít všem ukázat, že to nebude tak jednoduché. Ale já se pořád snažím dávat do závodů maximum, abych dojela do cíle a mohla si říct, že jsem víc udělat nemohla. A jestli to stačí na první nebo třeba dvanácté místo, nezávisí jen na mně.
Opadla už trochu poolympijská pozornost, nebo vás pořád často lidé poznávají a zastavují?
Pořád mě zastavují a užívám si to. I teď na ledovci mě zastavují skupinky českých lyžařů. Mě těší, když lidi motivuje, že se s nimi vyfotím, nebo jakou z toho mají děti radost.
Po olympijském triumfu jste věřila, že vás úspěch nezmění. Teď s odstupem téměř tři čtvrtě roku byste řekla, že jste se nezměnila?
Myslím, že maličko mě to změnilo. Ne v tom, jaké mám hodnoty, nebo jak se chovám, to zůstalo, stejně jako přístup k tréninku nebo rodině. Ale myslím, že jsem musela trochu rychleji dospět. Většina lidí má na ty zkušenosti celý život, mně se nahrnulo v jednu chvíli tolik zkušeností s různými lidmi, že jsem si tím musela projít mnohem dřív.
Zlaté boty, které jste si pořídila po olympijském triumfu, ještě obouváte, nebo jste je z pověrčivosti zase schovala?
Mám je a na ledovci už jsem je před pár dny vytáhla, jak napadl první sníh. Nechtěla jsem je kupovat, než vyhraju, abych to nezakřikla, ale když už jsem něco vyhrála, můžu si je nechat. (úsměv)
Jaká byla příprava na ledovci Kaunertal? Podmínky na něm se rok od roku horší…
Jezdíme na Kaunertal každý rok a pokaždé se otvírá asi o týden později, teď otevřel až někdy 17. října. To oteplování je hrozně znát. Jak na ten ledovec jezdíme už čtrnáct let, pamatuji si, že kotvy byly i úplně jinde. Teď je to hodně smutný pohled.
Místo ledovců tak trénujete v halách. Jak se vám v nich líbí?
Co se týče podmínek na trénink, je to skvělé. Vlastně stejné jako venku, navíc máte konzistentní podmínky. Jen se dá jezdit pouze slalom, já bych potřebovala víc obřáku, který v sezoně převažuje.
Možná se poměr bude srovnávat, když se slalom vrátil do olympijského programu.
Je možné, že se v příštích letech začne jezdit víc, protože s tím úbytkem ledovců je jedinou disciplínou, na kterou se dá perfektně připravit.
Ulevilo se vám po zveřejnění zprávy, že slalom přibude do programu olympijských her? Černým scénářem bylo i úplné vyřazení alpského snowboardingu z olympiády…
Všichni jsme doufali, že to dobře dopadne. Už někdy v dubnu jsme měli náznaky, že naopak přibude jedna disciplína, ale nemohli jsme to říkat moc nahlas a nechtěli jsme to zakřiknout.
První dvě zastávky Světového poháru vás čekají na přelomu listopadu a prosince v Číně, jaké jsou závody na východě Asie?
Na Světový pohár se hodně těším, ale co se týče Číny, netěším se na to, jak tam máme třikrát denně stejné jídlo. Já mám přitom vietnamskou i čínskou kuchyni fakt strašně ráda, ale když máte k snídani, obědu i večeři tu stejnou polívku, tak je to trochu moc. (úsměv)
Po olympijské sezoně jste řešila fyzioterapeuta, kterého byste mohla mít celou sezonu. Povedlo se sehnat?
Povedlo se najít skvělou novou fyzioterapeutku Veroniku Řehořovou. Máme ji od paní doktorky Velebové, která se o mě dlouhodobě stará na Body Solution Clinic. Teď by se mnou měla jezdit po celé čtyři roky. Skvěle jsme si sedly, lépe to dopadnout nemohlo.
