Článek
Co vás přimělo k návratu do Česka?
Dva roky v Itálii hodnotím jenom pozitivně, ale chtěl jsem už vstoupit do chlapskýho fotbalu. Ten přechod z dorostu je důležitý. V Itálii by to asi ještě nějaký čas trvalo. Chtěl jsem si to zkusit. Věděl jsem, že fyzicky bych na to mohl mít. Navíc v Itálii to občas bylo těžký, protože jste daleko od rodiny. Ale hlavním důvodem bylo, že jsem chtěl do nejvyšší české soutěže, což se povedlo.
Když jste v šestnácti letech odešel ze Sparty do akademie FC Turín, byl to velký předěl?
Byl to velký skok, protože přeci jen už hrajete s juniorkami Juventusu, Interu, AC Milán. A těžší je to v tom, že jste tam na všechno sám, bydlíte na intru, musíte se o sebe postarat sám. Na druhou stranu jsem se tam taky hodně osamostatnil. A v akademii je to trochu také na jiné úrovni. Samozřejmě Sparta má výbornou akademii, která se dá jen těžko s nějakou tady v Česku srovnávat, ale v Itálii je to kvalitativně ještě jinde.
Jak často jste se potkával s Davidem Zimou, který do FC Turín přestoupil pár měsíců před vámi?
Několikrát jsme se potkali na kávě v centru města, ale přímo spolu jsme trénovali jen jednou, kdy nás šlo pár kluků s áčkem. A jednou jsme spolu jeli i na reprezentační sraz. Jel jsem v tu dobu na kvalifikaci U-17 a on jel na kvalifikaci s áčkem. Náhodně jsme se potkali na letišti a letěli spolu do Prahy. (usměje se)
Jste útočník, dost možná je vaším vzorem Cristiano Ronaldo…
...ano, kdybych měl říct dva hráče, řekl bych jeho a Zlatana Ibrahimoviče.
A nemrzí vás, že když jste do Turína přišel, on zrovna opustil konkurenční Juventus?
Je to pravda. Minuli jsme se, což mě hodně mrzelo. Zrovna to léto se vrátil do Manchesteru United. Bylo by to hezký. Nějací mí spoluhráči ho v centru předtím potkávali a jelikož věděli kde bydlí, byli se dokonce kouknout i na jeho barák. (usměje se)
První ligová trefa pro Matouše Krulicha!#vprvnilinii pic.twitter.com/k2Iq1I9ioa
— FK Jablonec (@FKJablonec) September 30, 2023
S jedním držitelem Zlatého míče jste se však potkal. Jak došlo k setkání s Pavlem Nedvědem?
Potkali jsme se jednou v restauraci. Bylo to pro mě malé překvapení, bylo to přes jednoho člověka, jehož asi zmiňovat nebudu. Bavili jsme se o fotbale, vyprávěl, jak to chodí v Turíně a podobně. Někdy jsme ve městě potkávali i hráče Juventusu, chodili tam často. Turín je nádherné město. Říká se, že hezčí než Milán.
Přirostla vám Itálie k srdci?
(povzdechne si) Fotbalově určitě, co se života týká úplně ne. Oni jsou takoví… bezstarostní, ale na druhou stranu hodně emocionální, kdežto my jsme spíš víc uzavření do sebe. A hlavně tam třeba není tak čisto jako u nás v Česku. Ale Turín mi jako město k srdci přirostl. Centrum je opravdu nádherný. A taky jazyk, italština se mi líbí moc.
Chtěl byste se tam jednou vrátit?
Určitě asi jako každý fotbalista sním o zahraničním angažmá, ale je mi asi jedno, kam by to bylo. Je pravda, že v Itálii bych měl už výhodu, protože bych věděl, jak to tam chodí. Znal bych jazyk, kulturu, asi by to bylo lehčí.
Teď se však rozkoukáváte v české lize. Už jste dal i první gól. Proběhla tedy adaptace mezi chlapy nad očekávání rychle?
Je to celkem skok, ovšem myslím, že do toho mám ještě daleko. Furt si zvykám. Samozřejmě jsem rád, že jsem teď dostal poprvé šanci v základní sestavě, ale musím na to navázat. Uvidíme, jak to bude vypadat dál, myslím však, že první krůčky jsem už zvládnul.
Vím, že je to otázka spíš na trenéra, ale co myslíte, pomůže vám gól proti Slovácku do základní sestavy?
Tak pro útočníka ke nejdůležitější, aby dával góly. Když je útočníci dávají, nevidím důvod, proč by neměli hrát. Na druhou stranu rozhoduje strašně moc jiných faktorů, jakou taktiku trenér pro daný zápas zvolí a další. Takže těžko říci.
Co vám ještě chybí především?
Určitě bych mohl ještě zesílit, když hraju hrotového útočníka. A trochu i zrychlit. A nemusel bych být na hřišti tolik zbrklý, ale to asi přijde se zkušenostmi. Myslím, že mi hodně pomohlo, že jsem celý život pracoval navíc. Od čtrnácti do šestnácti jsem každý den před školou chodil na individuální tréninky, kde jsem trénoval střelu, rychlost, dynamiku, dotek, techniku, prostě všechno. A teď se snažím také, byť toho času je samozřejmě míň, než bylo v dorostu.
Kde se ve vás brala taková cílevědomost?
Hodně mě k tomu vedl táta, abych takhle pracoval. Od čtrnácti jsem vstával v šest hodin, šel na trénink, teprve pak jsem šel do školy a odpoledne na Spartu na trénink. Zvládat se to dalo, i když to bylo náročný.
Mimochodem chtěl byste se jednou do Sparty vrátit?
Kdyby se taková možnost někdy naskytla, tak bych ji asi uvítal. Ale určitě nad tím teď nepřemýšlím. Spíš se soustředím na Jablonec a chci, aby se dařilo nám. Jinak v hloubi srdce jsem samozřejmě velkým sparťanem, protože jsem tam prožil vlastně celý dětství a nikdy na to nezapomenu. Ale když jsem teď v Jablonci, je to jiné, než když jsem byl v Turíně. Tam jsem tohle vnímal trochu jinak. Nyní se to trochu změnilo, když jsem ve stejné soutěži.
